Největší fiasko čínské architektury: Obrovská zlatá socha Mao Ce-tunga vydržela jen 2 dny
Foto: TV Nova
3 min
V provincii Che-nan vyrostla sedmatřicetimetrová pozlacená socha sedícího Mao Ce-tunga. Investoři do ní vložili miliony jüanů, ale radost jim nevydržela ani týden.
Reklama
Zlatý kolos na místě utrpení
Když se v prosinci 2015 u vesnice Ču-ši-kang v okrese Tchung-sük dokončovala sedmatřicetimetrová pozlacená socha sedícího Mao Ce-tunga, místní lidé zřejmě netušili, jak rychle jejich dílo skončí. Obří postava z oceli, betonu a zlaté barvy shlížela na krajinu kolem Žluté řeky – oblast bohatou na starověkou historii, ale poznačenou nedávnou tragédií.
Provincie Che-nan ve střední Číně patřila k regionům, které za Maovy vlády zasáhl nejničivější hladomor. Právě tady, kam nyní dorazila zlatá pocta Velkému kormidelníkovi, umíraly v 50. a 60. letech minulého století statisíce lidí v důsledku kampaně zvané Velký skok vpřed.
Stavba financovaná ze sponzorských darů místních podnikatelů a obyvatel stála 3 miliony jüanů – v přepočtu přibližně 10,5 milionu korun. Pro srovnání: minimální mzda v Šanghaji se tehdy pohybovala těsně nad hranicí 2000 jüanů měsíčně.
Posměch místo obdivu
Ještě než stavbaři dokončili poslední detaily, začaly se na sociálních sítích šířit fotografie rostoucího kolosu. Reakce ze světa ale nebyla taková, jakou tvůrci čekali. Místo úcty sklízela socha vlnu kritiky a posměchu. Kýčovitá pozlacená postava kontrastovala s kulturním dědictvím oblasti a připomínala spíše bizarní atrakci než důstojný památník.
Stavbaři připravili na místě dokonce náhradní obří hlavu pro případ poškození originálu. K botám sochy vedly schody. Celý projekt ale skončil dřív, než mohl kdokoli po těchto schodech vystoupat.
Počátkem ledna 2016, jen několik dní po dokončení, přišel od místního úředníka příkaz k likvidaci. Odstranit sochu zakladatele maoismu, jednoho z nejkrutějších diktátorů světové historie, muselo vyžadovat značnou odvahu – nebo silný tlak shora.
Tři verze pravdy
Oficiální vysvětlení hovořilo o nepovolené stavbě bez předchozího souhlasu příslušných úřadů. Jenže jak mohl takový kolos, jehož růst sledoval celý svět prostřednictvím internetu, uniknout pozornosti místních orgánů?
Další verze zněla pragmatičtěji: socha stála na zemědělské půdě, kterou bylo třeba využívat k původnímu účelu. Nejpravděpodobnější důvod ale souvisel s mezinárodním ohlasem. Zatímco investoři zamýšleli vzdát hold svému vůdci, dosáhli pravého opaku. Nevkusný zlatý artefakt sklízel kritiku po celém světě – a to nebylo ani stavitelům, ani vedoucím čínským orgánům po chuti.
Miliony jüanů přišly nazmar. Místo, kde socha stála, zůstalo prázdné. Investice do kultu osobnosti se ukázala jako jedna z nejkratších v historii.
Kult pokračuje jinak
Pád jedné sochy ale neznamená konec uctívání Velkého kormidelníka. Do jeho rodné vesnice Šao-šan se dodnes sjíždějí davy lidí, aby prošli místy, kudy chodil Mao jako dítě. V roce 2013 zde byla v pamětní síni odhalena zlatá podobizna v hodnotě dvou set milionů jüanů – tedy kolem 730 milionů korun.
Na nevděk lidu, který za jeho vlády trpěl hladem a represemi jako nikdy předtím, si Velký Mao stěžovat nemůže. Jeho kult žije dál – jen v jiných formách a na jiných místech než u vesnice Ču-ši-kang v provincii Che-nan.
