Vědci potvrdili starou legendu. Před 5000 lety vládl Egyptu obr, byla objevena kostra
Foto: pexels
3 min
Když britský archeolog otevřel hrobku u Bejt Challafu, netušil, že kostra uvnitř přepíše dějiny medicíny. Panovník z doby pyramid byl o hlavu vyšší než všichni kolem. Teprve po 4700 letech vědci odhalili, co se za jeho nadlidskou postavou skrývalo.
Reklama
Tělo, které nevyhovovalo žádné normě
Starověký Egypt si pečlivě vybíral, kdo smí stát v blízkosti faraona. Královské dvory třetí dynastie upřednostňovaly služebníky menšího vzrůstu – důvody této preference dodnes zůstávají zahaleny tajemstvím. O to víc je zarážející, že právě v této době vládl muž, jehož tělesná konstituce popírala veškeré tehdejší standardy.
Mastaba K2 nedaleko Bejt Challafu ukrývala kosterní pozůstatky panovníka ze třetí dynastie. Elitní pohřeb s bohatými artefakty naznačoval vysoké postavení zesnulého. Teprve moderní paleopatologická analýza však odhalila něco, co předchozí generace badatelů přehlédly – neobvyklou fyzickou anomáliiu.
Průměrný obyvatel starověkého Egypta dosahoval výšky kolem 1,7 metru. Královské rody bývaly díky lepší výživě a zdravotní péči o něco vyšší. Ale kostra z hrobky K2 všechny tyto parametry drtivě překonávala.
Když o osudu rozhodly hormony
Tým pod vedením egyptologa Michaela Habichta a paleopatologa Francesca Galassiho z Curyšské univerzity provedl v roce 2017 detailní reanalýzu ostatků. Výsledky publikované v renomovaném časopise The Lancet Diabetes & Endocrinology vědeckou komunitu šokovaly. Dlouhé kosti vykazovaly známky neobvykle rychlého růstu, což je charakteristický projev gigantismu.
Muž, kterého badatelé spojují s faraonem Sa-Nakhtem, měřil podle rekonstrukce přibližně 1,87 metru. V kontextu doby to znamenalo téměř nadpřirozenou výšku. Dokonce i legendární Ramses II., považovaný za nejvyššího z egyptských panovníků, byl o dobrých dvanáct centimetrů menší.
Gigantismus vzniká, když hypofýza produkuje nadměrné množství růstového hormonu – obvykle v důsledku nádoru této žlázy. Stav, který dnes dokážeme diagnostikovat a léčit, byl před tisíciletími nevysvětlitelným úkazem. Přesto elitní pohřeb naznačuje, že společnost Sa-Nakhtovu odlišnost nestigmatizovala. Možná ji dokonce vnímala jako božské znamení.
Mezi egyptology přitom stále probíhá diskuse, zda kostra skutečně patřila samotnému faraonovi, nebo vysoce postavenému dvořanovi z jeho éry. Jistota však panuje v jednom: jde o potenciálně nejstarší dokumentovaný případ gigantismu v lidských dějinách.
Mýty versus medicína
Příběh nadměrného růstu provází lidstvo od nepaměti. Severské ságy vyprávěly o Jötunech, řecká mytologie o Titánech. Biblický Goliáš se stal symbolem nadlidské síly. Sa-Nakhtova kostra však dokazuje, že za některými legendami stála krutá lékařská realita.
Studium evoluce nemocí otevírá současné medicíně nečekané perspektivy. Pochopení, jak se gigantismus projevoval ve starověku a jak na něj reagovala společnost, pomáhá lépe pochopit i dnešní endokrinní poruchy. Sa-Nakhtův případ ukazuje, že fyzické anomálie nemusely automaticky znamenat sociální vyloučení – v některých kulturách mohly naopak vést k moci.
Vznešená postava faraona-obra překlenuje propast mezi archeologickým nálezem a živým příběhem. Připomíná, že za každou kostrou v muzejní sbírce se skrývá člověk, který musel čelit výzvám, jež si dnes dokážeme jen těžko představit. A možná právě jeho odlišnost mu otevřela cestu na trůn nejstarší civilizace světa.
