Pizza pro všechny. Na starodávné pizze si pochutnávaly davy už ve starém Řecku
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Pizza je jedním z nejoblíbenějších jídel, kterému lidé holdují bez ohledu na národnost či věk. Málokdo z nich tuší, že pizza má dlouhou a zajímavou historii, která začala už před několika tisíci lety.
Starodávný pokrm
Popularita pizzy není nic nového pod sluncem. Lidé jedli její nejrůznější varianty už ve starověku. V roce 2200 př.n.l. například staří Egypťané měli v oblibě plochý chléb s pomazánkou zvanou dukkah. Pizzu si nicméně zpravidla spojujeme s Itálií, kde ji rovněž jedli již v době 2000 let př.n.l.
Samozřejmě, tehdejší pizza nevypadala stejně jako ta dnešní. Víme, že starověcí Peršané, Etruskové a Řeci vyráběli pokrm podobný pizze už v období 930 až 730 let př.n.l. Najdou se však protichůdné názory tvrdící, že tyto ploché chleby s kořením anebo jinými přísadami nebyly opravdová pizza.
V Řecku si uměli pizzu vychutnat
Největší množství informací máme o řecké starověké podobě pizzy. Staří Řekové vyráběli plochý chléb plakous, který dochucovali například bylinkami, cibulí, sýrem a česnekem. Nejstarší zmínka o tomto pokrmu pochází z tvorby básníka Archestrata z období 4. století př.n.l. Archestratus popisuje plakous jako jídlo servírované s ořechy a sušeným ovocem. Rovněž doporučuje athénskou variantu tohoto pokrmu namáčenou v medu. A když starověcí spisovatelé zapisovali historii Říma, zmínili plochý disk těsta ochucený olivovým olejem, bylinkami a medem, pečený na horkých kamenech.
I v dalších starověkých literárních dílech najdeme odkazy na jídlo připomínající pizzu. Aeneis je epická báseň, kterou Vergilius napsal okolo roku 19 př.n.l. V této básni Celano, královna harpyjí z římské mytologie, předpověděla, že Trójané nenajdou mír, dokud nesní své stoly. Ve čtvrté knize Aeneas a jeho muži snědí jídlo skládající se z kulatých koláčů pokrytých zeleninou. Poté, co chleba (anebo ranou formu pizzy) snědí, uvědomí si, že přesně toto Celaeno předpověděla.
Jídlo pro každého
Pizza má v 21. století pověst jídla, které má rád skoro každý člověk. Na rozdíl od jiných pokrmů, které byly v době antiky určené pouze vyšším vrstvám, byla pizza lidovým jídlem odjakživa. Již od jejích počátků ji lidé vnímali jako pokrm pro chudé, protože nestála mnoho peněz, člověka zvládla zasytit, a navíc ji bylo možné konzumovat během pohybu, což pro vytížené lidi byla ideální varianta.
Pizza, jak ji známe dnes
Kdyby se člověk žijící v dnešní době vydal do starověkého Řecka za pomoci stroje času a chtěl by ochutnat místní pizzu, nejspíš by byl ze začátku zmatený tím, co by mu naservírovali. Dnešní podoba pizzy se začala rozvíjet až v období renesance, konkrétně v Itálii 16. století. Občané Neapole rádi s hrdostí říkají, že pizzu vynalezli, ale přesnější by bylo říct, že ji zdokonalili. Jako první v dějinách je totiž napadlo na pizzu umístit rajčata, z čehož se stal velký hit.
Pokud by vás ale zajímalo, v kterém roce přesně se zrodila moderní pizza, každý historik tvrdí něco jiného. Rajčata se začala pěstovat na západě, ale do Evropy se dostala až na počátku 16. století. Předtím se rajčatům lidé vyhýbali, protože si mysleli, že jsou jedovatá. Přesný rok vzniku moderní varianty neapolské pizzy tak neznáme. Zato víme, že už v roce 1799 byla pizza natolik rozšířeným pokrmem, že se jí věnovalo více knih. Jedna z nich poskytuje přesnější definici pizzy: Popisuje ji jako těsto s kečupem a sýrem.
Díky sčítání lidu v Itálii, které proběhlo v 18. století, následně víme, že se zvýšil počet lidí pracujících jako pizolas (výrobci pizzy) v Neapoli, takže je zřejmé, že v tomto období již výroba pizzy byla dostatečně lukrativním pracovním odvětvím, díky její popularitě.
Původ slova pizza
Název pizzy má podobně komplikovanou a zajímavou historii jako její výroba. Slovo pizza pochází ze starověkého řeckého slova pikte ("kynuté pečivo") a pitta ("otrubový chléb"). Spřízněnost má i s italským slovem pizzicare, které přeneseně znamená něco odněkud rychle vytáhnout, například horký pokrm z pece. A v neposlední řadě nesmíme zapomenout na starogermánské slovo pizzo ("sousto"), které v Itálii v 6. století zpopularizovat lidé z Lombardie, severozápadní italské oblasti.