Stavba Eiffelovy věže byla naprostým unikátem. Proč ji ale Francouzi neměli rádi?

Eiffelova věž je nejznámější dominantou Paříže, byť vznikla relativně nedávno, teprve v 19. století. Její stavba a historie je stejně zajímavá a bohatá jako město, v němž se nachází.

Slavnostní rok 1889

Eiffelova věž vznikla v rámci oslav staletého výročí Velké francouzské revoluce. Její výstavba ale trvala o něco déle, započala 26. ledna roku 1887. Navzdory ohromující velikosti Eiffelovy věže se ji podařilo postavit v rekordním čase – za pouhé dva roky, dva měsíce a pět dní.

K postavení Eiffelovy věže bylo potřeba navrhnout více než 18 tisíc kovových částí. Na návrhu podoby věže se podílelo 50 inženýrů a designérů, na stavbě samotné 150 až 300 pracovníků. Všichni měli naspěch, protože se vsadili o to, že dokážou postavit 300 metrů vysokou železnou věž v rámci soutěže. Hlavním organizátorem výstavby byl podnikatel Gustave Eiffel, po němž věž získala své jméno.

Rekordní rychlost

Na rozdíl od rekordní lodi Titanic zvládla Eiffelova věž přečkat útrapy času. A to i navzdory skutečnosti, že její výstavba proběhla ne tehdejší dobu nebývale rychle. Stavba základů například trvala pouhých pět měsíců a zhotovení železných částí věže jenom 21 měsíců. Vzhledem k tomu, jak omezené prostředky měli na sklonku 19. století k dispozici, jde o to obdivuhodnější výkon, který ze strany designérů, inženýrů i stavitelů vyžadoval pečlivost a odbornost. Po dokončení stavby Gustave Eiffel na úzké platformě na vrcholku věže obdržel vyznamenání Legie cti za své zásluhy.

Eiffelovu věž nechceme!

Ne každý byl ale ze vzniku Eiffelovy věže nadšený. Ještě před dokončením čelila řadě negativních reakcí. Příkladem byl kritický „Protest proti věži pana Eiffela“, který vyšel v novinách Le Temps (Čas), pod nějž se podepsala některá z největších jmen tehdejší literatury a umění, jako byl například Guy de Maupassant, Alexandre Dumas ml. a jiní. Nelíbilo se jim, že věž by měla zasáhnout do podoby jejich města a poukazovali na skutečnost, že jde o známku výjimečně špatného vkusu Eiffelovu věž v centru Paříže postavit.

Po dokončení výstavby kritika nicméně vyšuměla a veřejnost přivítala Eiffelovu věž s nadšením. Během světového trhu v roce 1889 Eiffelovu věž navštívily dva miliony návštěvníků. I dnes, více než sto třicet let po otevření, se Eiffelova věž nadále těší obrovské popularitě a je jednou z památek, kterou si žádný návštěvník Paříže nenechá ujít.

Proměnlivá kráska, místo výzkumu i smrtící past

Jakkoliv je Eiffelova věž známá Francouzům i zbytku světa, je pár detailů, které o ní nejsou tak notoricky proslulé. Dnešní podoba Eiffelovy věže se liší od její prvotní verze z roku 1889. Tehdy věž měla červenohnědou barvu. O deset let později ji natřeli na žluto. Další barevnou verzí byla žlutohnědá a kaštanově hnědá předtím, než se v roce 1968 ustálila současná podoba věže. Každých sedm let Eiffelovu věž malíři natřou šedesáti tunami barvy, aby vypadala i nadále mladá a krásná – jako každá správná Pařížanka!

Ačkoliv dnes Eiffelova věž slouží primárně jako vyhlídkové místo, v minulosti plnila i jiné funkce. Gustave Eiffel do galerie v prvním patře nechal vyrýt jména 72 francouzských vědců, a na vrcholku věže vytvořil laboratoř, kterou on a jiní francouzští vědci využívali ke studiu astronomie, meteorologie, aerodynamiky a fyziologie. V roce 1909 Eiffel u základů věže nainstaloval aerodynamický větrný tunel, v němž proběhly tisíce testů, včetně letadel bratří Wrightů anebo automobilů Porsche.

Pobyt na Eiffelově věži je navzdory její výšce bezpečný, aspoň pro ty, kteří netrpí fobií z výšek. Stejně jako všechny největší stavby světa, i Eiffelova věž nicméně přilákala odvážlivce, kteří na ní prováděli smrtelně nebezpečné kousky. Ne všem se ale povedlo uspět. V roce 1912 se francouzský krejčí Franz Reichelt pokoušel sletět dolů z prvního patra věže s padákem, ale místo toho spadl na zem a zabil se. V roce 1926 podobně nešťastný osud potkal pilota Leona Collota, jehož letadlo vybuchlo poté, co se s ním pokoušel proletět pod Eiffelovou věží.