Dnes má hodnotu 25 000 000 Kč, za Československa to bylo jen 5000 Kč. Leckdo by ji mohl mít ještě doma

Sběratelský unikát, který překonal všechny rekordy

Málokdo by čekal, že tenký list papíru může mít hodnotu několika luxusních bytů. Přesto se to stalo realitou během nedávné české dražby, kde se pod kladívko dostal jeden z nejvzácnějších kusů papírových peněz z historie Československa. Napětí v sále gradovalo s každou další nabídkou a vyvolávací cena dva a půl milionu korun rychle mizela v nedohlednu.

Když aukční kladívko konečně dopadlo, finální částka dosáhla neuvěřitelných 25,68 milionu. Tím se historická pětitisícovka z roku 1919 stala absolutním šampionem mezi papírovými platidly v tuzemských sbírkách. Žádné jiné československé či české peníze nikdy předtím nepřekonaly tuhle astronomickou hranici.

Bankovka byla v oběhu necelé dva roky. Jednalo se samozřejmě o vysokou nominální hodnotu. Navíc patří červená pětitisícovka do sběratelsky nejvíce ceněné emise první republiky z roku 1919,

vysvětlil Aleš Kohout ze společnosti Bankovky.com, která dražbu pořádala.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Poznáte první známky blížícího se podzimu? Ověřte si, že jste na něj připraveni

28. 8. 2026

Proč právě tahle bankovka stojí tolik peněz

Odpověď tkví v dramatickém osudu mladého státu, který v roce 1918 teprve vstoupil na mapu Evropy. Čerstvě vzniklé Československo se ocitlo v nelehké situaci – potřebovalo vlastní peníze, ale nemělo ani centrální banku, ani dostatečně vybavené tiskárny. První emise platidel proto musely vznikat pod taktovkou státního aparátu a zakázka putovala za hranice do vídeňské tiskárny.

Právě proto se těmto papírovým penězům říká státovky, nikoli bankovky. Rozdíl není jen v pojmenování, ale i v historickém kontextu. Zatímco dnes všechna platidla vydává výhradně Česká národní banka, v prvních letech republiky tuhle roli plnil přímo stát.

Pětitisícovka navíc vznikla pod obrovským tlakem. Kvůli nedostatku času a kapacit se tvůrci rozhodli převzít hotový design z rakousko-uherské tisícikoruny z roku 1902, pouze změnili barvu na sytě červenou. V medailonu na lícové straně tak zůstal portrét rakouské operní pěvkyně Miny Weismüller, manželky malíře Heinricha Leflera, který původní návrh vytvořil.

Osudová chyba, která státovku odsoudila k zániku

Vysoký nominál pět tisíc korun představoval v roce 1919 obrovskou částku, srovnatelnou s několikaměsíčním platem běžného dělníka. Jenže právě tahle prestižní hodnota přilákala pozornost padělatelů. Státovka totiž neměla vodoznak a její ochranné prvky byly na tehdejší dobu velmi slabé.

Masivní vlna falzifikátů donutila úřady jednat rychle a razantně. Po necelých dvou letech musela být celá emise stažena z oběhu. Drtivá většina exemplářů skončila s perforací – drobnými dírkami vyseknutými do papíru, které tvořily nápis NEPLATNÉ. Tenhle zásah sice zabránil dalšímu zneužití, ale zároveň navždy znehodnotil sběratelskou atraktivitu tisíců kusů.

A právě tady se rodí dnešní milionová hodnota. Na celém světě se dochovaly pouze dva neperforované exempláře této státovky. Oba odpočívají bezpečně schované v soukromých sbírkách a nenajdete je ani v archivech Národního muzea, natož v trezorech České národní banky.

Kus z rekordní dražby navíc prošel prestižní certifikací od autority PMG, která potvrdila jeho dokonalý původ a stav. Pro certifikační kancelář to byla vůbec první hodnocená evropská bankovka v historii, která na aukci prolomila hranici jednoho milionu dolarů.

Přečtěte si také

Za ČSSR ho měl doma kdejaký vekslák. Dnes za něj sběratelé nabízejí 1 000 000 Kč

28. 8. 2026

Jak poznat vzácnou pětitisícovku na první pohled

Kdyby se někdo náhodou přece jen dostal k podobnému kusu, rozpoznat základní typ není nijak složité. Státovka má velký formát 192 na 128 milimetrů a na první pohled zaujme sytě červeným ornamentálním zdobením. Velký text hlásá Pět tisíc korun československých a na pravé straně lícové části najdete v medailonu ženský portrét.

Středové pole zdobí československý lev a klíčové je datum 15. dubna 1919 spolu s podpisem ministra financí Aloise Rašína. Samo o sobě ale tohle všechno milionovou hodnotu negarantuje. Tu vytváří až celkový stav, potvrzená pravost a především absence perforace.

Pokud by tedy někdo doufal, že podobný poklad najde schovaný v rodinné bibli nebo zapomenutý v dědečkově skříni, realita ho pravděpodobně zklame. Oba známé neperforované kusy jsou bezpečně uloženy u sběratelů a šance na objev třetího exempláře se blíží nule. Přesto zůstává fascinující, jak tenký list papíru dokáže přepsat dějiny a stát se symbolem celé éry.