Proč se mužům nedaří zhubnout? Na vině je jedno děsivé slovo

Muži se neradi omezují

Když muž začne přibírat, okolí má často připravenou jednoduchou radu:

Měl bys držet dietu.

Jenže podle nového výzkumu může být právě tato dobře míněná věta naprosto kontraproduktivní. Slovo dieta totiž v mnoha mužích nevyvolává představu zdravějšího života. Naopak. Zní jim jako zákaz, odříkání, hlad a nekonečné počítání všeho, co snědli. A tak místo toho, aby začali něco měnit, se raději rozhodnou, že se do žádné diety pouštět nebudou.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: V hospodě by kvůli těmhle otázkám létaly sázky

29. 8. 2026

Dieta? To raději další knedlík

Výzkumníci z britské Anglia Ruskin University hovořili s muži staršími třiceti let o jejich zkušenostech s hubnutím. A odpovědi ukázaly překvapivě jednoduchý problém. Pro mnoho z nich je dieta ženské slovo. Spojují si ji s omezováním, obětováním a nutností mít neuvěřitelně pevnou vůli. Jeden z účastníků výzkumu to popsal velmi výstižně: jakmile slyší slovo dieta, okamžitě si představí jediné – omezení, omezení a zase omezení. A právě tady může být zakopaný pes.

Muži často nechtějí řešit svou váhu stejným způsobem jako ženy. Zatímco ženy jsou mnohem častěji vystaveny debatám o vzhledu, velikostech oblečení a nejrůznějších dietních trendech, mužská společnost funguje jinak. Když se parta sejde v hospodě nebo u grilování, málokdo začne dobrovolně vyprávět, že potřebuje shodit osm kilo. Spíš se vezme další pivo a téma se rychle změní.

Největší problém není břicho. Je to představa, že se člověk musí všeho vzdát

Mnozí muži vnímají hubnutí jako krátkou a nepříjemnou etapu. Něco, co musí člověk několik týdnů přetrpět, aby pak mohl zase normálně žít. Jenže právě tento přístup bývá jedním z důvodů, proč se kila vracejí.

Pokud si člověk řekne, že od pondělí už nikdy nebude jíst pečivo, sladké ani své oblíbené jídlo, tělo i hlava se často začnou bouřit. A muži, kteří se výzkumu účastnili, tento pocit popsali velmi otevřeně. Jakmile mají dojem, že jim někdo něco zakazuje, objeví se v nich rebelský odpor. Zakázaná kobliha najednou chutná lépe než kdykoliv předtím. Zakázaný řízek se stává téměř symbolem osobní svobody.

A večer, který měl začít zdravým předsevzetím, může skončit klasickou větou:

Vždyť začnu od zítřka.

České hospody, grilování a život, který se nevejde do tabulek

Pro čtenáře je možná nejdůležitější jedna věc. Hubnutí nemůže fungovat jako několik týdnů trestu a pak návrat ke starému životu. Český muž se nemusí přestat stýkat s kamarády, přestat chodit na fotbal nebo se navždy vzdát guláše, řízku či piva. Problém bývá spíš v tom, jak často a v jakém množství se tyto věci objevují. Kila většinou nepřijdou během jednoho víkendu. Přibývají nenápadně. Rok po roku. S přibývající prací, stresem, rodinou, menším množstvím pohybu a s večery kdy je jednodušší objednat pizzu než přemýšlet, co zdravého uvařit.

A pak se člověk jednoho dne uvidí na fotografii a přemýšlí, kdy se vlastně ten sympatický chlap v zrcadle začal podobat vlastnímu strýci. Právě fotografie byly pro řadu mužů ve výzkumu jedním z nejsilnějších momentů. Někteří přiznali, že se na sebe neradi dívají a vadí jim, jak vypadají. Jiní začali řešit váhu kvůli zdraví a strachu z problémů se srdcem.

Manželka možná ví, proč kupuje jablka místo čokolády

Výzkum přinesl ještě jeden zajímavý poznatek. Mužům často výrazně pomáhají partnerky. Ne nutně tím, že jim každý večer připomínají velikost jejich břicha. To by pravděpodobně vedlo spíš k opačnému výsledku. Fungují jako praktická podpora.

Jeden z mužů například přiznal, že jeho žena mu jednoduše nedovolí bezmyšlenkovitě sáhnout po sladkostech. Jinému partnerka místo čokolády kupuje ovoce. A právě podobné drobné změny mohou být mnohem účinnější než velkolepý plán na kompletní přestavbu života.

Výzkumníci proto upozorňují, že pro muže mohou dobře fungovat programy založené na rychle viditelném pokroku, podpoře kamaráda nebo partnerky a určité míře soutěživosti.

Řekněte některým mužům, že mají držet dietu, a pravděpodobně se zatváří, jako byste jim právě oznámili konec civilizace. Řekněte jim ale, že za šest týdnů mohou zjistit, kdo z party zvládne ujít nejvíc kilometrů, udělat nejvíc dřepů nebo shodit největší podíl váhy a najednou může být všechno úplně jinak.

Možná bychom měli přestat mluvit o dietě

Vědci proto navrhují jednoduchou změnu. Přestat mužům nabízet hubnutí jako dietu. Protože ve skutečnosti nejde o několik týdnů trápení. Jde o dlouhodobé změny, které člověk dokáže vydržet delší čas.

Více pohybu. Menší porce tam, kde to dává smysl. Méně bezmyšlenkovitého večerního jídla. Lepší spánek. A hlavně pochopení, že přibírání obvykle nevzniklo během jednoho měsíce. Muži středního věku podle dřívějšího výzkumu často považují přibírání za nevyhnutelnou součást stárnutí. Práce, rodina, méně času, méně sportu.

Možná tedy není potřeba manželovi říkat, že musí začít držet dietu. To slovo v něm totiž může vyvolat přesně opačnou reakci. Zkuste to jinak. Třeba návrhem: 

Pojď, dáme si dnes večer procházku.