V Austrálii objevili tvora s děsivými zuby. Dostal přezdívku veganský Drákula

Objev, který nikdo nečekal

Když Dr. Luke Carpenter-Bundhoo z Griffith University zkoumal v roce 2022 dopady ničivých požárů na ekosystém ostrova K’gari, největšího písčitého ostrova světa, nečekal žádné velké překvapení. Během elektrolovu, při kterém se ryby šetrně omráčí elektrickým proudem, však vytáhl na břeh tvora se sedmi žaberními otvory, který připomínal úhoře. Jenže tohle nebyl úhoř.

„Věděl jsem, že jsme našli mihuli, a okamžitě mě napadlo: co tady dělá?“ vzpomíná vědec. Mihule potoční (Mordacia praecox) totiž měla žít minimálně 1 400 kilometrů jižněji, v mnohem chladnějších vodách. A navíc – v původním areálu rozšíření byla považována za vyhynulou.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: V hospodě by kvůli těmhle otázkám létaly sázky

29. 8. 2026

Zuby jako z hororu, jídelníček jako z veganské restaurace

Mihule patří mezi nejstarší obratlovce planety. Její předci se ve vodách objevili před 485 miliony let a fosilie ukazují, že se za posledních 145 milionů let téměř nezměnily. Zatímco zbytek obratlovců objevil výhody čelistí, mihule si vystačily bez nich. A přesto si zachovaly úctyhodnou výzbroj.

Jejich tlama vypadá jako něco, co by si vymyslel scénárista hororu po špatném tripu. Kruhovitý disk plný řad ostrých zubů, kterým se většina druhů mihulí přisává na ryby a vysává z nich krev. Některé druhy loví v řekách, jiné putují až do oceánu. Jenže pak existují mihule, které celý život tráví v písčitých říčních dnech a živí se výhradně řasami a bakteriemi.

Právě kvůli tomuto rozporu mezi děsivým vzhledem a poklidným vegetariánským způsobem života dostaly přezdívku „veganští Drákulové“.

„Zuby jsou rudimentární. Jako slepé střevo,“ vysvětluje Carpenter-Bundhoo.

Dospělá mihule potoční měří pouhých 14 až 15 centimetrů. Jako larva (minoha) žije několik let zahrabaná v sedimentu, kde filtruje organické zbytky. Po proměně v dospělce však již vůbec nepřijímá potravu a žije pouze ze zásob nahromadných v larválním stadiu – což vysvětluje, proč své ostré zuby k lovu nepotřebuje.

Tropická mihule? To přece není možné

Objev na K’gari, dříve známém jako Fraser Island, rozvrátil zavedené představy. Dříve se soudilo, že mihule nemohou přežít v teplých vodách. Queensland však tuto teorii vyvrací.

„Technicky vzato je Queensland domovem první tropické mihule na světě,“ říká Carpenter-Bundhoo.

Po prvním nálezu se rozjelo systematické pátrání. Vědci našli pět populací představujících minimálně tři druhy mihulí, některé až u města Rockhampton. Zřejmě tu žijí déle než deset let, jen si jich nikdo nevšiml.

Důvod je prostý: veganské mihule jsou mimořádně skrytí tvorové. Celý život tráví zahrabané v písku na dně potoků s čistou vodou zabarvenou taniny z čajovníků. Jejich populace jsou malé, izolované a pokud dojde ke změně prostředí, nemohou se přesunout jinam.

„Tohle může být poslední bašta tohoto ohroženého druhu,“ varuje vědec.

Přečtěte si také

Uprostřed egyptské pouště našli hřbitov pravěkých žraloků

29. 8. 2026

Evoluční záhada: Jeden druh, dva způsoby života?

Proč si mihule, které loví pouze řasy, stále udržují zuby? Výroba zubů spotřebovává spoustu energie, takže by měl existovat silný evoluční tlak na jejich odstranění. Buď se veganský způsob života objevil teprve nedávno, nebo zuby plní nějakou jinou, dosud neznámou funkci.

Carpenter-Bundhoo však nabízí ještě třetí, mnohem zajímavější možnost. Každý druh neparazitické mihule má svůj parazitický protějšek, který se mu nápadně podobá. Tradiční výklad tvrdí, že jde o příklad konvergentní evoluce – veganský životní styl se vyvíjí opakovaně z masožravých předků.

Co když ale parazitické a neparazitické mihule stále sdílejí stejné geny? Vždyť parazitické druhy tráví velkou část života ve stejných vodách jako jejich mírumilovní příbuzní, s podobnou stravou – dokud se nepromění v nelítostné krevní pijavice. Možná se někdy páří. A možná nějaký dosud neznámý faktor prostředí rozhoduje, kterou cestu si jednotlivec zvolí.

„Možná jsme je přistihli uprostřed evoluce se staženými kalhotami,“ směje se Carpenter-Bundhoo. „Lidé milují vzorce a tyhle mihule do žádného vzorce nezapadají.“

Pohled do minulosti obratlovců

Mihule nejsou jen podivné relikvie. Jsou ještě větší živoucí fosilie než australský dvoudyšník, a právě proto představují jedinečné okno do evoluční historie.

Na podrobnější výzkum těchto „veganských Drákulů“ a ověření, zda v Queenslandu nežijí další dva dosud nepopsané druhy mihulí, získal vědecký tým vládní grant ve výši přes 90 000 australských dolarů.

Čas však tlačí. Jejich prostředí se rychle mění a malé, izolované populace mohou vymřít dřív, než o nich vůbec budeme vědět.