Dětské zásnuby: Zvyšovali počet mužů v komunitě tak, že otec rozhodl o zabití novorozených dcer. Ty zasnoubené byly ušetřeny

Čím méně složitá byla organizace společnosti, jako například u lovců a sběračů v Subarktické Americe a Velké páni, tím samostatněji se mohli jednotlivci rozhodnout, koho si vyberou za životního partnera či partnery, eventuálně i jejich soužití mohlo být volnější, píše se v knize Svatební rituály u nás a ve světě, vydané v Nakladatelství Lidové noviny v edici Mytologie skupinou autorů pod vedením editorky Jany Jirouškové.

Dětské zásnuby: Rodiče vybírali pro své dítě partnera-dítě

Velká rodičovská autorita se v některých částech Severní Ameriky projevovala tím, že otec i matka vybírali životního druha pro vlastního potomka již v dětském věku. Tento zvyk uplatňovaly především ekonomicky i sociálně stabilní společnosti na Severozápadě, Jihozápadě i v Kalifornii.

Přečtěte si také

Nehybné, ubohé, podvyživené, kdesi v koutku temné místnosti, aneb jak se týraly děti pevným…

12. 8. 2022

Například na Severozápadě Severní Ameriky bylo zasnoubení spojeno s výměnou darů mezi rodinami, které se takto spříznily. V severozápadních společensky rozvrstvených společnostech zasnoubení dětí uzavíraly rodiny obdobné společenské úrovně a hlavně ty, které patřily do ranku rodové aristokracie, aby si tak výhodným sňatkem upevnily svoji prestiž, dozvídáme se v podkapitole Zasnoubení v dětském věku o zvycích v Severní Americe.

Zasnoubení mělo dívky-miminka ochránit před ženskou infanticidou

Zvyk dětských zásnub se však objevoval i v oblastech, kde těžké podmínky každodenního života ohrožovaly samotnou existenci člověka. Například Centrální „Eskymáci“ žijící v Severozápadních teritoriích arktické Kanady ještě v první polovině 20. století zabíjeli novorozená děvčátka (tzv. ženská infanticida), aby tak až o pár desítek uměle zvýšili počet mužů v komunitách a zároveň zdůraznili povědomí o jejich dominanci a významu jako lovců a živitelů. Říkalo se zde, že pouze zasnoubená děvčátka byla ušetřena, což neodpovídalo skutečnosti, protože děvčátka byla z rozhodnutí otce zabíjena obvykle hned po narození. Nicméně tento způsob společenského chování vlastně upozorňoval na důležitost zasnoubení v dětském věku, vysvětluje společenské poměry v arktické Kanadě skupina autorů.

Přímá svědectví matek

Eskymáci z kmene Netsilik, téměř zcela závislí na lovu velkých savců, praktikovali obvyklou infanticidu žen, o které psal Rasmussen (1931): důvodem pro ženskou infanticidu byl následující:

„Dokud žena není schopna pomoci, je pro domácnost jen přítěží a nákladem. V okamžiku, kdy je schopna pomoci, je provdána a opouští svou rodinu, neboť je pravidlem, že žena odchází do rodiny, do které se provdala. Z tohoto důvodu se snaží regulovat porody, aby měli co nejvíce chlapců.“

Rasmussen zpovídal několik matek ohledně ženského usmrcování:

„V Zemi Krále Williama jsem se ptal žen Malerualik, kolik porodily dětí a kolik dívek ´odstranily´. Šel jsem do každého stanu a s každou z nich jsem hovořil. Výsledky byly následující; ženy byly identifikovány podle jména a přibližného věku“ (pro článek pouze vybíráme – pozn. aut.):

Manelaq – asi 60 let, porodila 12 dětí, 8 dívek a 4 chlapce, 7 dívek bylo zabito ihned po porodu

Kagtarsuk – asi 65 let, 11 dětí, z nich 4 chlapci, 4 dívky zabity

Tatqeq – asi 29 let, 2 chlapci, 2dívky – obě zabity

Mangumagluk – asi 50 let, 10 dětí, 4 dívky zabity po porodu, 2 zemřely na nemoc

Putulik – asi 55 let, 10 dětí, z nich 7 chlapců, 2 zemřeli, 3 dívky byly zabity atd.

Přečtěte si také

Rodiče ve starověku běžně utráceli své děti: Vraždy děvčátek podle dobových spisů způsobily zkázu…

4. 12. 2022

Krádeže žen umožňovaly vraždu manžela

Zvyšoval se tím tak tlak na dostupnost vdavek schopných žen, a tak byly matky chlapců nuceny nevěsty pro své syny vyhledávat. Je zajímavé, že ani malé množství žen nezabraňovalo polygynním svazkům jednoho muže s více ženami. Manželství, ve která vyústilo zasnoubení v dětském věku, se však nemusela zdařit a stávalo se, že docházelo ke krádežím žen. Při nich mohl být manžel dokonce s vědomím manželky zavražděn. I v takovém případě můžeme vlastně vzniklou situaci chápat jako důsledek malého počtu žen v komunitách, uzavírá podkapitolu kolektiv autorů v knize Svatební rituály u nás a ve světě.