Masivní migrační vlna v USA. Zlatokopové se sjížděli z celého světa

To, co však nastalo koncem 19. století v Kalifornii, nemělo obdoby. Po náhodném nálezu zlata se do Států vydalo obrovské množství lidí ve snaze zbohatnout.

Objev zlata

Chladného rána 24. ledna 1848 kontroloval James Marshall, stavební mistr v Sutterově mlýně, průtok vody v koncovém náhonu mlýna. Pila na břehu řeky American River v kalifornské Colomě patřila Johnu A. Sutterovi. Toho rána Marshall nejenže zjistil, že voda v mlýně teče přiměřeně, ale také spatřil lesklý předmět, který se mihotal v mrazivém proudu. Zastavil se, aby jej zvedl, a s údivem pohlédl na zlatý nuget velikosti hrášku, který mu ležel v ruce.

Marshall o svém nálezu informoval svého šéfa Johna Suttera. Ten však snil o tom, že část své půdy přemění na utopickou zemědělskou osadu a poslední co chtěl, bylo množství lidí, kteří ji začnou překopávat. Snažil se informace o zlatě utajit. Takové tajemství však bylo příliš velké na to, aby zůstalo skryto. Jeho hlavní sídlo bylo známé jako Sutterova pevnost a později se stalo cílem přistěhovalců z celého světa.

Nájezdy zlatokopů

Prvním horníkům se dařilo i s těmi nejhrubšími důlními nástroji. Celá zlatá země byla přístupná všem. Z nalezeného zlata se neplatily žádné daně. Nebyla zde prakticky žádná města ani silnice. Každý byl odkázán sám na sebe a co našel, bylo jeho. Počty zlatokopů proto rychle narůstaly.

Dne 19. srpna 1848 byly noviny New York Herald prvními novinami na východním pobřeží, které zlatou horečku v Kalifornii potvrdily. 5. prosince 1848 to před Kongresem oznámil i prezident James Polk, čímž tuto zprávu výrazně legitimizoval. Zprávy o zlatě, které bylo volně k dispozici, se šířily dál. Začali se sjíždět lidé z celé země i z jižní Ameriky. Zlata bylo stále dost pro všechny a denně docházelo k novým objevům. Začínalo být zřejmé, jak obrovská ložiska zlata jsou.

První milionář

Ačkoli se nálezem zlata snažilo zbohatnout mnoho lidí, jeden podnikavý mormonský obchodník jménem Samuel Brannan měl lepší nápad. Nakoupil všechny důlní potřeby, které se mu podařilo sehnat, a naplnil jimi svůj obchod v Sutterově pevnosti. Pak odvezl láhev s chininem plnou zlatých vloček do nejbližšího města San Franciska. 

Chodil po ulicích, mával lahví se zlatem nad hlavou a křičel: „Zlato, zlato, zlato v řece American River!“ Následujícího dne noviny ve městě popsaly San Francisco jako „město duchů“. Téměř všichni odjeli hledat zlato. Samuel Brannan se tak rychle stal prvním kalifornským milionářem, protože prodával zásoby horníkům, kteří kolem Sutterovy pevnosti projížděli.

Zlatokopové z celého světa

Objev zlata vyvolal téměř masovou hysterii. Do oblasti je sjížděly tisíce potenciálních zlatokopů z celé Ameriky i ze zahraničí, přičemž na konci roku 1849 žilo na území Kalifornie asi 100 000 nepůvodních obyvatel (ve srovnání s méně než 1 000 před rokem 1848). Zlato kopali od úsvitu do soumraku. Někteří měli štěstí a nalezli zlato brzy, jiní kopali neúspěšně celé měsíce. Naděje na „zbohatnutí“ se pro ně však stala posedlostí. Příběhy jiných, kteří měli štěstí, je hnaly dál. Lidí však zde již bylo mnoho, půda byla zpustošená, prokopaná skrz na skrz.

Zároveň obchodníci zvedli ceny hornických nástrojů, oblečení a potravin do astronomických výšek. Zlatokop musel najít 30 g zlata denně, aby se mu to vyplatilo. Většina našla sotva dost zlata na zaplacení denních výdajů. Přesto patřilo toto období k nejvýznamnějším obdobím migrace v americké historii a vedlo ke vzniku státu Kalifornie. 

Konec Zlaté horečky

Po skončení boomu se část zlatokopů vrátila domů, většina jich ale zůstala v Kalifornii a věnovali se zemědělství a dalším podnikům. Kalifornská zlatá horečka je obecně považována za ukončenou v roce 1858, kdy začala zlatá horečka v Novém Mexiku. Poté novopečení kaliforňané zjistili, že země je neuvěřitelně úrodná, a nakonec velké bohatství státu nepocházelo z dolů, ale z farem.