Reklama

Dětské zásnuby: Zvyšovali počet mužů v komunitě tak, že otec rozhodl o zabití novorozených dcer. Ty zasnoubené byly ušetřeny

Dětské zásnuby: Zvyšovali počet mužů v komunitě tak, že otec rozhodl o zabití novorozených dcer. Ty zasnoubené byly ušetřeny Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Publikováno:
5 min

Svatbu v prostředí domorodých Američanů chápeme jako sexuální i ekonomické spojení dvou lidí. Ekonomický význam sňatku měl za následek to, že starší příbuzní nevěsty či ženicha významně ovlivňovali výběr partnera podle úrovně podmínek, ve kterých daná společnost žila.

Reklama

Čím méně složitá byla organizace společnosti, jako například u lovců a sběračů v Subarktické Americe a Velké páni, tím samostatněji se mohli jednotlivci rozhodnout, koho si vyberou za životního partnera či partnery, eventuálně i jejich soužití mohlo být volnější, píše se v knize Svatební rituály u nás a ve světě, vydané v Nakladatelství Lidové noviny v edici Mytologie skupinou autorů pod vedením editorky Jany Jirouškové.

Dětské zásnuby: Rodiče vybírali pro své dítě partnera-dítě

Velká rodičovská autorita se v některých částech Severní Ameriky projevovala tím, že otec i matka vybírali životního druha pro vlastního potomka již v dětském věku. Tento zvyk uplatňovaly především ekonomicky i sociálně stabilní společnosti na Severozápadě, Jihozápadě i v Kalifornii.

Reklama

Například na Severozápadě Severní Ameriky bylo zasnoubení spojeno s výměnou darů mezi rodinami, které se takto spříznily. V severozápadních společensky rozvrstvených společnostech zasnoubení dětí uzavíraly rodiny obdobné společenské úrovně a hlavně ty, které patřily do ranku rodové aristokracie, aby si tak výhodným sňatkem upevnily svoji prestiž, dozvídáme se v podkapitole Zasnoubení v dětském věku o zvycích v Severní Americe.

Zasnoubení mělo dívky-miminka ochránit před ženskou infanticidou

Zvyk dětských zásnub se však objevoval i v oblastech, kde těžké podmínky každodenního života ohrožovaly samotnou existenci člověka. Například Centrální „Eskymáci“ žijící v Severozápadních teritoriích arktické Kanady ještě v první polovině 20. století zabíjeli novorozená děvčátka (tzv. ženská infanticida), aby tak až o pár desítek uměle zvýšili počet mužů v komunitách a zároveň zdůraznili povědomí o jejich dominanci a významu jako lovců a živitelů. Říkalo se zde, že pouze zasnoubená děvčátka byla ušetřena, což neodpovídalo skutečnosti, protože děvčátka byla z rozhodnutí otce zabíjena obvykle hned po narození. Nicméně tento způsob společenského chování vlastně upozorňoval na důležitost zasnoubení v dětském věku, vysvětluje společenské poměry v arktické Kanadě skupina autorů.

Přímá svědectví matek

Eskymáci z kmene Netsilik, téměř zcela závislí na lovu velkých savců, praktikovali obvyklou infanticidu žen, o které psal Rasmussen (1931): důvodem pro ženskou infanticidu byl následující:

Reklama

„Dokud žena není schopna pomoci, je pro domácnost jen přítěží a nákladem. V okamžiku, kdy je schopna pomoci, je provdána a opouští svou rodinu, neboť je pravidlem, že žena odchází do rodiny, do které se provdala. Z tohoto důvodu se snaží regulovat porody, aby měli co nejvíce chlapců.“

Rasmussen zpovídal několik matek ohledně ženského usmrcování:

„V Zemi Krále Williama jsem se ptal žen Malerualik, kolik porodily dětí a kolik dívek ´odstranily´. Šel jsem do každého stanu a s každou z nich jsem hovořil. Výsledky byly následující; ženy byly identifikovány podle jména a přibližného věku“ (pro článek pouze vybíráme – pozn. aut.):

Manelaq – asi 60 let, porodila 12 dětí, 8 dívek a 4 chlapce, 7 dívek bylo zabito ihned po porodu

Kagtarsuk – asi 65 let, 11 dětí, z nich 4 chlapci, 4 dívky zabity

Tatqeq – asi 29 let, 2 chlapci, 2dívky – obě zabity

Reklama

Mangumagluk – asi 50 let, 10 dětí, 4 dívky zabity po porodu, 2 zemřely na nemoc

Putulik – asi 55 let, 10 dětí, z nich 7 chlapců, 2 zemřeli, 3 dívky byly zabity atd.

Krádeže žen umožňovaly vraždu manžela

Zvyšoval se tím tak tlak na dostupnost vdavek schopných žen, a tak byly matky chlapců nuceny nevěsty pro své syny vyhledávat. Je zajímavé, že ani malé množství žen nezabraňovalo polygynním svazkům jednoho muže s více ženami. Manželství, ve která vyústilo zasnoubení v dětském věku, se však nemusela zdařit a stávalo se, že docházelo ke krádežím žen. Při nich mohl být manžel dokonce s vědomím manželky zavražděn. I v takovém případě můžeme vlastně vzniklou situaci chápat jako důsledek malého počtu žen v komunitách, uzavírá podkapitolu kolektiv autorů v knize Svatební rituály u nás a ve světě.

Reklama
Reklama