Každodenní život v Pompejích: Jak žili obyvatelé antického města před výbuchem Vesuvu?
Foto: Romas_Photo / Shutterstock
3 min
Tento tragický příběh zná téměř každý – život v jihoitalských Pompejích ukončil v roce 79 n. l. výbuch sopky Vesuv, která zalila lávou celé město a jeho obyvatele doslova pohřbila zaživa. Spolu s Pompejemi takto zmizela ze světa ještě dvě další města – Herculaneum a Stabie, a teprve v 18. století všechna opět spatřila světlo světa.
Reklama
Ač by takovou hrůzu jistě nikdo nechtěl zažít, nelze jí upřít jedno pozitivum – láva zakonzervovala život ve městech v takovém stavu, v jakém se v momentě erupce nacházel, a my dnes díky tomu můžeme nahlédnout do života antických Římanů.
Práce
Římané se ve starověku zrovna nepředřeli a stejně tomu bylo i v Pompejích. Pracovali buď otroci a liberti (osvobození otroci, z nichž se často stávali bohatí podnikatelé), anebo šlechta a příslušníci bohatých rodin, kteří působili v advokacii, což byl krok ke vstupu do politiky. Někteří měšťané se věnovali obchodování, kterému se v Pompejích velice dařilo, většina obyvatel však trávila čas především zábavou.
Den běžného Pompejana pravděpodobně začínal poctou pánovi, tedy návštěvou urozeného boháče, jehož se dotyčný měšťan rozhodl být „klientem“. Tento pojem však nemá nic společného tím, jak jej chápeme dnes. Takzvaní „clientes“ byli občané, kteří se rozhodli vetřít do přízně některé z politicky významných osobností, následovali ji při pracovních povinnostech a podporovali ji při volbách (v Pompejích se dokonce dochovaly volební nápisy, které dokazují, že existovalo něco jako volební kampaň).
Jednou z nejoblíbenějších činností byla účast při soudních procesech, které se odehrávaly v místní bazilice a při kterých se trumfovali právě bohatí advokáti.
Strava
Obědvalo se obvykle v poledne a jídlo bylo střídmé, dnes bychom řekli vegetariánské – žádné maso (dobytek se choval na mléko a na zemědělské práce, ovce na vlnu), ale především sýr, ryby, zelenina a chléb, který byl základem obživy.
Volný čas
Zábava následovala zpravidla už po obědě a mezi nejoblíbenější činnosti patřilo posezení v taverně neboli hospůdce. V některých tavernách se podávalo i jídlo, ale většina z nich prodávala jen nápoje, respektive víno, které se vždy ředilo vodou. Víno se v antice totiž vyrábělo jako sirup a bylo nutné jej naředit, pravděpodobně se také přidávala různá koření. Servírky, které v tavernách obsluhovaly, byly pochybných mravů a neměly daleko k prostitutkám. Ostatně řada z nich působila i v tomto řemesle. Dodnes se v ulici Hojnosti (via dell’Abbondanza) dochovaly hospody s džbány na pultech. Hospodský obvykle bydlel v prvním patře taverny.
Tou hlavní kratochvílí ovšem byly lázně, kde Pompejané dokázali trávit spoustu času, střídali teplé a studené koupele, plavali, cvičili v tělocvičně, ale hlavně se setkávali s přáteli. Zejména z lázní se pak šířily nejrůznější drby.
Často se konala také divadelní představení, velmi oblíbení byli mimové, méně už měla veřejnost zájem o komedie řeckých autorů. To nejlepší se ale odehrávalo v Amfiteátru, kde se konaly zápasy gladiátorů. Nutno zmínit, že Amfiteátr v Pompejích vznikl ještě před římským Koloseem.
Nadšení pro gladiátorské zápasy bylo obrovské a spojovalo všechny obyvatele bez rozdílu – prostý lid i aristokraty, ženy i muže.
Se setměním se ulice vylidnily a každý šel spát – v antických městech noční život neexistoval.
