V některých kulturách Afriky má dítě prakticky neomezenou příležitost k uspokojování všech pudových potřeb. Při bližším ohledání a objektivnějším pohledu zjistíme, že vše má svá bílá a černá místa.
V domorodých komunitách na jihovýchodním pobřeží Austrálie rodiče varovali své syny a dcery před prazvláštními tvory, kteří se schovávali ve větvích divokých fíkovníků. Svéhlaví chlapci a dívky, kteří sami putovali hustými lesy, byli oblíbenou kořistí těchto „duchů“, kteří žili po boku místních domorodců od nepaměti.
Všichni víme, že nacisté považovali Árijce za čistou rasu. Do jisté míry to je pravda. Nicméně věděli jste, že Árijci byli starodávná panenská rasa, která tu žila před mnoha lety? Z tohoto důvodu vznikla organizace Ahnenerbe, která hledala důkazy, které by Němce spojila s touto rasou.
„Tahle představa, že já jsem "hollywoodská elita" a tenhle chlápek, který dělá potřebu do zlatého záchodu, je muž z lidu, je směšná," prohlásil herec George Clooney o bývalém prezidentu USA Donaldu Trumpovi.
Finové nejsou hrubí, jen jsou introvertnější než ostatní národy. Ve Finsku je velkou část roku zima a tma, což má vliv na jejich mentalitu. Docent Michael Berry z university v Turku říká, že mlčení a respekt jsou typické finské vlastnosti.
Ženy a samice kosatky a plejtváka jsou na první pohled rozdílní živočichové. Spojuje je maximálně to, že se jedná o savce, kteří dokážou přivést na svět své potomky. Ve skutečnosti toho ale mají mít společného ještě trochu víc.
Jméno Jakuza se často objevuje v japonských filmech a komiksech jakožto synonymum pro zlověstné gangstery s děsivým tetováním proslulé usekáváním malíčků. Jak tato organizace ve skutečnosti fungovala a funguje?
Slovanskou mytologií se rozumí souhrn představ o přirozenosti světa a bozích vlastní pohanským Slovanům. Slovanská mytologie zůstala zachována pouze ve zlomcích, a na rozdíl od mytologie řecké či severské se nezachovala autentická verze žádného z mýtů. Jedním z předních slovanských bohů byl například bůh slunce Dažbog.
Táto fráze se často používá v detektivních příbězích, a to především jako klišé, že není důležité, jaký je problém, protože nejčastěji ho způsobila nějaká žena. Výrok může být v širším slova smyslu používán tak, aby posluchače či čtenáře přiměl hledat příčinu vzniku problému. Ale odkud se vzal?
Jana Dubová, za svobodna Hellerová, přežila peklo v Osvětimi. Narodila se v roce 1926 a do Osvětimi se dostala v roce 1944. Mladá, avšak odvážná žena se ale osudu nepoddala a zůstala silná. Dnes se můžeme na její zážitky podívat v galerii.