Proč si Einstein nezvykl na Prahu. Češi mu připadali namyšlení
Skladatel Wolfgang Amadeus Mozart byl z Prahy nadšený. Říká se, že prohlásil: „Moji Pražané mi rozumějí.“ Albert Einstein se do města na Vltavě vydal zhruba o sto dvacet let později a odvezl si z něj dojmy mnohem rozpačitější. Praha ho okouzlila, ale její obyvatelé mu k srdci nepřirostli.
V roce 1911 nastoupil na německou část Karlo-Ferdinandovy univerzity jako profesor teoretické fyziky. Týdně vedl pět hodin přednášek a další dvě hodiny cvičení pro asi dvacet studentů. Mezi nimi byly i dvě dívky, což bylo na tehdejší dobu nezvyklé. Praha byla v mnoha ohledech o krok před jinými městy.
Do Prahy se nestěhoval sám. Přijel s manželkou a se dvěma malými syny, Hansem Albertem a Eduardem. Rodina našla domov na Smíchově, v dnešní Lesnické ulici.
Byt měl vybavení, které bylo tehdy dostupné jen ve vyspělejších evropských městech: elektřinu a výtah. Právě výtahu si Einstein velmi cenil a v dopise přátelům na něj nezapomněl upozornit. Obdivoval také pražskou architekturu a výhledy na vltavské mosty.
Ve volném čase chodil do kavárny Café Louvre a do domu U Bílého jednorožce na Staroměstském náměstí. Podle tradovaných příběhů se tam setkával s Franzem Kafkou a Maxem Brodem. V salonu prý nejen diskutoval, ale rád také hrál na housle.
Co mu vadilo a proč nakonec odešel
Místní obyvatelé mu připadali cizí. V dopisech známým popsal jejich povahu jako směs „poníženecké loajality s namyšleností“. Netajil se ani kritikou pražské německé komunity, v níž už tehdy sílil určitý nacionalismus.
Přesto by podle všeho byl zůstal déle. Rozhodla jeho manželka Mileva, která se v Praze necítila dobře a mezi lidmi si nezvykla. Prosadila návrat do Curychu a v červenci 1912 rodina město opustila, po pouhých 16 měsících. Fyzika to prý trochu mrzelo.
V Praze totiž našel to, co dosud postrádal: klid na práci. Nerušeně tu rozvíjel obecnou teorii relativity. Roční plat 8 872 korun nebyl závratný, ale rodinu pohodlně uživil a poskytl mu finanční jistotu.
Návrat do světa, který se měnil
Do Prahy zavítal ještě v roce 1921. To už byl rozvedený a město bylo hlavním městem nově vzniklého Československa. Nobelovu cenu za práci o fotoelektrickém jevu mu přiznali za rok 1921, oficiálně ji ale převzal až v roce 1922. Na nedostatek peněz si už nestěžoval a přednášel po celém světě.
S nástupem nacismu nakonec Evropu opustil natrvalo. Praha pro něj zůstala krátkou, ale důležitou kapitolou. Dokážeme dnes ocenit i místa, kde se nám nejlépe pracuje, i když se v nich necítíme úplně doma?