Ideál mužské krásy napříč historií: V raném novověku by si dnešní žena manžela nevybrala
Foto: Pexels
4 min
Urostlá postava, vyrýsované svaly a žádný make-up. Tak vypadá představa „správného chlapa“, která nám připadá téměř nezničitelná. Dějiny ale ukazují, že jde o ideál překvapivě mladý. A že dávní muži by nad ním nejspíš jen zakroutili hlavou.
Reklama
Když se muži malovali a tuk byl známkou úspěchu
Začněme u starých Egypťanů. Výrazné oční linky vedené až ke spánkům nosili muži stejně jako ženy. Líčení mělo rozměr estetický, náboženský i praktický: chránilo pleť a oči před palčivým sluncem a jemným pískem. Víc než svaly se tehdy cenily dlouhé vlasy a husté vousy, v nichž podle dobové víry sídlila mužská síla a plodnost.
Starým Řekům by se dnešní fitness kultura líbila nejspíš nejvíc. Vypracované tělo svědčilo o tom, že se o sebe majitel stará. Jenže samotné svaly nestačily. Tělesná krása musela jít ruku v ruce s moudrostí a ušlechtilostí ducha, což Řekové vyjadřovali pojmem kalokagathie. Kdo by se chtěl blýsknout v antických Athénách, musel by k vyrýsovanému tělu dodat i důvtipné myšlenky.
Po pádu antiky nastoupil středověk s novým společenským žebříčkem. Šlechtici a rytíři sice od mládí trénovali boj, ale nechtěli připomínat lidi živící se rukama. Svaly se proto začaly spojovat s nižšími vrstvami, zatímco u vyšších vrstev se cenila plnější postava. Muži zaměření na duchovno naopak vsázeli na vyhublý, zanedbaný zjev, který svědčil o půstech a nezájmu o světské radosti.
Do Evropy se pak s křižáky a zámořskými objevy dostaly dosud neznámé nakažlivé nemoci. Lidé věřili, že je šíří zkažená voda, a tak se přestali pravidelně mýt. Přitom se rozšířil cukr, který si sice mohli dovolit jen zámožní, ale už ve větším množství.
Napudrovaný pán s hnijícími zuby
Za Jindřicha VIII. se proto v Anglii mezi šlechtou rozšířila móda obezity a zkažených zubů. Oboje prozrazovalo, že jejich nositel nemá o peníze nouzi. Někdy to zašlo tak daleko, že si šlechtic zuby načernil uhlem, aby bohatství předstíral. Tento trend pak vrcholil za vlády Alžběty I., Jindřichovy dcery.
Zubní potíže sužovaly i francouzského Krále Slunce Ludvíka XIV. Kvůli nezdravému životnímu stylu a nezdařenému zákroku, při němž mu lékaři údajně utrhli i kus patra, zůstal na sklonku života bez zubů a živil se tekutou stravou. Tu pil brčkem a nezřídka mu tekla z úst do nosu.
Dvůr se v románech a filmech často líčí jako okouzlující, ale dnešní dívka by tam ženicha sotva hledala. Pánové nosili mohutné paruky, v nichž se množily vši, a pach nemytého těla přebíjeli voňavkami. V 18. století navíc začali maskovat i nedokonalosti obličeje. Silná vrstva pudru byla oblíbená u obou pohlaví, jenže pleť pod ní rychle stárla a vznikaly na ní vředy.
Od klubů tlouštíků po Hollywood
V 19. století rychle bohatli i měšťané a chtěli to ukázat. Obezita se mezi muži stala žádoucím symbolem úspěchu. V USA vznikaly „kluby tlouštíků“, například New England Fat Men’s Club z roku 1869 ve Vermontu. Přijat byl jen ten, kdo vážil přes 90 kilogramů a měl zároveň obvod pasu přes 100 centimetrů.
Štíhlého muže s lehce rýsovanými svaly nakonec prosadil až Hollywood. Kamera totiž zaznamenala každý kilogram navíc a jediný herec nemohl zaplnit celý záběr. Hrdinové prvních filmů navíc měli působit jako mužní siláci, a tomu se přizpůsobil i jejich vzhled.
Dnešní ideál tak není věčnou pravdou, ale jen jednou z mnoha podob, které mužská krása v dějinách měla. Co dnes považujeme za samozřejmost, mohou naši potomci jednou vnímat stejně udiveně jako napudrované paruky baroka. Jak asi budou vypadat příští ideály?
