Jak dosáhnout opravdu křupavých bramboráků? Inspirujte se polským postupem
Méně hutné, přitom chutnější a křupavější – kdo by si nepřál takové bramboráky. Zlatavého blaha v...
Méně hutné, přitom chutnější a křupavější – kdo by si nepřál takové bramboráky. Zlatavého blaha v...
Základní pochoutkou každé české kuchyně jsou odnepaměti bramboráky provoněné česnekem, lahodné a...
Bramboráky patří k nejoblíbenějším českým jídlům, přesto je mnoho lidí připravuje zbytečně špatně...
Nápady na levné obědy najdete dnes na internetu na mnoha webech. Vesměs jde o jednoduchá a sytá...
Zapomenutý poklad našich babiček. Recept, který byl kdysi dávno doslova hitem a každý ho musel...
Životní příběh Tomáše Bati vypráví příběh chlapce, který se od těžkého dětství postupně vypracoval na jednoho z nejslavnějších tuzemských podnikatelů. Jak se mu to podařilo?
Ježíš Kristus je jednou z nejkontroverznějších postav v dějinách. Na jeho postavě je poměrně těžké vidět Ježíše jako člověka, tedy jednoho z nás. Pod slupkou spiritualismu se přitom ukrývá hned několik příběhů běžné lidskosti a pokory. Jaké to jsou?
Občas se vám zdá, že ve vašem domě dochází k nadpřirozeným jevům a nevysvětlitelným událostem? Jistě to ale není nic v porovnání s úkazy, které se odehrávají v domech rozsetých po celém světě.
Stravovací návyky Eskymáků jsou zcela unikátní. Neexistuje pevně stanovená doba jídla. Jedí, když mají hlad a pokud mají co jíst. Vyznačují se obdivuhodnou schopností snášet nedostatek potravy a na druhou stranu dokážou zkonzumovat naráz neuvěřitelné množství jídla.
Sahara, největší poušť světa, nebyla odjakživa jen nehostinnou a vyprahlou planinou. Kdysi připomínala více oázu než poušť. Jak vypadala před 10 000 lety a jaké byly příčiny této změny?
Z dnešního pohledu by se dalo říct, že na začátku druhého tisíciletí jedinec sám mnoho dokázat nemohl. Práce, zábava, starosti i radosti byly věcí kolektivní. Proto měli tehdejší obyvatelé českých zemí tendenci chápat příbuzenské vztahy v co nejširším smyslu. Roli hrálo bezpečí, mocenské vztahy, majetky či duchovní přízeň.
Fotografie nedávno zesnulých, navíc v kruhu stále žijících rodinných příslušníků, může vypadat jako něco opravdu morbidního. Avšak ve viktoriánské Anglii se tento zvyk stal cestou, jak se vypořádat s mnohdy náhlou smrtí, jež byla častým společníkem ve všech věkových skupinách.
Války, nepokoje, protesty, demonstrace a vraždění. To není žádný trend novodobých dějin. Kořeny sahají až na samotný počátek lidstva. Kdo by si myslel, že v dávných dobách docházelo pouze k válkám pěstmi a meči, je na omylu. Biologické války se vedly již dávno před naším letopočtem.
Jsou důležitým příkladem jednoho z nejstarších typů ochranných brýlí na světě, některé pocházejí již z nejranějšího období Inuitů (asi před 800 lety). Pro toho, kdo se musí pohybovat po sněhu a ledu, aby přežil, je nesmírně důležité chránit si oči.
V letech 1764 až 1767 řádil na francouzském venkově neznámý tvor. Zaútočil nejméně 200krát a v polovině případů zabíjel. Obecně se věřilo, že je pachatelem agresivní vlk. Někteří však dodnes zastávají názor, že původcem zla bylo něco jiného.