Reklama

Mají Eskymáci šikmé oči z pradávných sněžných brýlí? Saze jim pomáhaly proti sněžné slepotě

Mají Eskymáci šikmé oči z pradávných sněžných brýlí? Saze jim pomáhaly proti sněžné slepotě Foto: Julian Idrobo from Winnipeg, Canada - Inuit Goggles / Creative commons, CC-BY-SA,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs
Publikováno:
4 min

Jsou důležitým příkladem jednoho z nejstarších typů ochranných brýlí na světě, některé pocházejí již z nejranějšího období Inuitů (asi před 800 lety). Pro toho, kdo se musí pohybovat po sněhu a ledu, aby přežil, je nesmírně důležité chránit si oči.

Reklama

Inuitští, konkrétně grónští, lovci proto vynalezli příslušné pomůcky, a to dávno předtím, než kdokoliv slyšel o slunečních brýlích.

Světlo v Grónsku je intenzivní, zvláště na jaře, kdy slunce stojí vysoko na obloze a odráží se od sněhu a ledu. To ví každý, kdo byl v Grónsku, a proto se chrání proti ostrému světlu elegantními slunečními brýlemi se štítkem, dozvídáme se z knihy Střípky grónské kultury autora Ole G. Jensena, dánského spisovatele a fotografa, dlouholetého ředitele grónských muzeí, expertního znalce místní kultury a umění a milovníka největšího ostrova světa. Do češtiny publikaci přeložil velký popularizátor ostrova Zdeněk Lyčka.

Reklama

Před tisíci lety příslušníci Inuitů vyřezali úzké štěrbiny do slonoviny, parohu a dřeva, aby vytvořili první sněhové brýle na světě zvané "iglaak" neboli "iggaak". Tím se snížila expozice přímým i odraženým ultrafialovým paprskům – čímž se snížilo namáhání očí a zabránilo se sněžné slepotě. Tyto první brýle byly zakřivené, aby odpovídaly konturám obličeje a pasovaly na nos. Byly připevněny hlavovým popruhem ze šlachy soba polárního.

Saze jako posilující efekt

Známé jsou sněžné brýle s charakteristickými úzkými očními štěrbinami, skvělá pomůcka pro toho, kdo jede na jaře na saních nebo jde pěšky po ledu a loví tuleně. Sněžné brýle jsou zevnitř natřeny sazemi, aby světlo ještě více utlumily.

Ozdobná stínítka

Méně známá jsou krásná oční stínítka se zručně vyřezávanými kostěnými ozdobami. Používali je kajakáři, kteří proplouvali ledovou tříští; stínítka výborně chránila před odrazem slunce od ledu a zároveň umožňovala lepší orientaci než sněžné brýle. Na starších fotografiích z východního Grónska jsou vidět kajakáři s pěknou pokrývkou hlavy doplněnou štítkem, vyrobenou z nádherných bílých liščích kožešin s ocasem visícím na záda a z dřevěného stínítka.

Reklama

Místo malé čepice se často používalo jenom stínítko, jímž mohla být pouze plochá destička, případně mohlo mít velmi širokou a kolmou hranu. Všem stínítkům je společné, že jsou obvykle bohatě zdobené drobnými řezbami a obarvené jakýmsi červeným druhem hlíny nebo sazemi, na jejichž pozadí jsou malé kostěné postavičky velmi hezky vidět.

Pečlivá práce šikovných rukou

Ozdoby jsou většinou velmi pečlivě propracované a mohou zcela naturalisticky zobrazovat lidi i zvířata, ale častěji jsou to ovály, které údajně představují stylizované tuleně. Na stínítcích a štítcích jsou často zobrazena dvě slunce nebo oči připomínající obličej. Jsou to motivy, které se opakují i na mnohých jiných užitkových předmětech.

Výroba těchto praktických zdobených předmětů, vyžadovala velké pracovní nasazení. Všechny byly zhotovovány bez použití moderních elektrických pomůcek – pouze pomocí nože, lukem otáčeného vrtáku a pilníku.

Reklama
Zdroje článku:
JAROLÍMKOVÁ, Stanislava. Zajímavosti ze světových dějin. Ilustroval Štěpán ZAVADIL. Praha: Motto, 2015-. ISBN 978-80-267-0483-6., parks.canada.ca
Reklama