Staré psací stroje dnes mohou mít vysokou hodnotu. Není to jen nostalgie

Kdysi stál skoro v každé kanceláři, škole nebo úřadě. Kovový, těžký, hlučný a často neuvěřitelně tvrdohlavý. Mechanický psací stroj Consul dokázal člověku během pár minut pořádně zvednout tlak.

Stačilo udeřit trochu šikmo a písmenko se zaseklo. Příliš rychlé psaní skončilo zamotanými kovovými ramínky uprostřed stránky. A když se přetrhla páska nebo špatně posunul papír, následovala série velmi nepublikovatelných slov.

Přesto dnes lidé za zachovalé kusy platí tisíce korun. A některé modely v perfektním stavu i s původním manuálem se prodávají klidně za 8 000 Kč i více.

Symbol kanceláří minulého režimu

Psací stroje Consul vyráběla Zbrojovka Brno a během socialismu patřily k naprosté klasice. Objevovaly se v kancelářích, redakcích, školách i domácnostech. Kdo psal diplomku, úřední dopisy nebo životopis, velmi pravděpodobně seděl právě u Consulu.

Dnešní generace si už jen těžko představuje, jak náročné tehdy bylo napsat obyčejnou stránku bez chyby.

Neexistovalo tlačítko „delete“. Když člověk udělal překlep, často musel použít korekční papírek, přepisovat řádek nebo v horším případě začít úplně znovu.

A právě legendární přenosné modely Consul byly známé tím, že měly svou osobnost. Někdy psaly krásně. A někdy působily dojmem, že se rozhodly člověka psychicky zlomit.

Hluk, který si lidé pamatují dodnes

Kdo někdy seděl v kanceláři plné mechanických psacích strojů, ten si ten zvuk pamatuje celý život.

Klapání kovových kláves, zvonění na konci řádku a prudké vrácení vozíku vytvářely specifickou kulisu socialismu. Dnes působí skoro nostalgicky. Tehdy ale mnohé lidi doháněly k šílenství.

„Když psalo deset ženských v kanceláři najednou, měl člověk po hodině pocit, že mu exploduje hlava,“ vzpomínají bývalí úředníci.

A pak tu byla samotná mechanika. Stroje byly robustní, ale rozhodně ne jemné. Klávesy vyžadovaly sílu, takže po delším psaní bolela zápěstí i prsty. Dnešní lehké notebooky vedle nich působí skoro jako zařízení z jiné civilizace.

Proč dnes stojí tolik peněz

Je trochu ironie, že věc, kterou lidé kdysi často nenáviděli, se dnes mění ve sběratelský poklad. Důvodů je několik.

První je nostalgie. Pro mnoho lidí představují psací stroje vzpomínku na mládí, kanceláře, první zaměstnání nebo studentská léta.

Druhým důvodem je design. Mechanické psací stroje mají dnes pro milovníky retra zvláštní kouzlo. Kovové klávesy, robustní konstrukce a poctivá mechanika působí v době plastové elektroniky téměř romanticky.

A pak je tu ještě jedna věc — funkčnost. Mnoho starých Consulů totiž funguje dodnes. Bez nabíječky, bez internetu, bez aktualizací systému. Stačí papír a páska. Právě to fascinuje mladší generaci, která vyrůstala jen s digitální technikou.

Největší cenu mají zachovalé kusy

Ne každý starý psací stroj má automaticky vysokou hodnotu. Cena závisí hlavně na stavu, funkčnosti a konkrétním modelu.

Nejcennější bývají zachovalé přenosné varianty 222 a 232 v původním kufříku, ideálně s minimálním poškozením a funkční mechanikou.

Sběratelé sledují:

• původní lak,
• kompletní klávesnici,
• funkční vozík,
• originální logo,
• stav pásky a příslušenství.

Věci, které lidé vyhazovali, se vracejí

Ještě před pár lety končily staré psací stroje často na půdách, ve sklepech nebo ve sběrných dvorech. Lidé je považovali za nepotřebný kus odpadu.

Jenže retro vlna změnila úplně všechno. Dnes se mechanické stroje objevují jako dekorace v kavárnách, designových bytech i na pracovních stolech spisovatelů, kteří tvrdí, že jim mechanické psaní pomáhá se lépe soustředit.

Možná je na tom něco symbolického. Technologie, která byla kdysi zdrojem frustrace a nervů, dnes působí poctivě a skoro uklidňujícím dojmem.

A právě proto staré Consuly znovu získávají hodnotu. Připomínají dobu, kdy se věci nedaly opravit jedním kliknutím. A kdy každé napsané slovo stálo trochu víc námahy a rozmýšlení.