Historie českého porcelánu: Výrobky z Teplicka patřily ke světové špičce
Foto: Depth / Shutterstock
4 min
Většina z nás má doma v koutě vitríny lapač prachu, který tam trůní jen z piety k předkům. Když jsem se rozhodovala, zda tu porcelánovou figurku prostě nehodím do popelnice, netušila jsem, že v ruce držím letenku do exotiky a kus historie, která kdysi dobyla i Paříž.
Reklama
Od čínské špionáže k saskému alchymistovi
Představte si, že tisíc let nikdo netušil, jak se sakra ta bílá, křehká věc vyrábí. Číňané si recept střežili jako oko v hlavě, zatímco evropští panovníci bledli závistí. Až v roce 1709 se Johann Friedrich Böttger, takový tehdejší startupista, konečně trefil do správného složení a Evropa konečně zažila svůj vlastní porcelánový boom.
Z německé Míšně se tohle bílé zlato šířilo rychleji než drby na vsi. Během pár desítek let se výroba rozlezla do Vídně i Berlína. Všichni chtěli mít na stole něco, co vypadá jako kámen, ale leskne se to jako drahokam a při ťuknutí to krásně zvoní. Alchymie se prostě proměnila v lukrativní byznys, který nešlo zastavit.
Když se na Teplicku začalo vařit bílé zlato
Západní Čechy měly jednu obrovskou výhodu, a tou byl kaolin, který tu ležel v zemi v podstatě na každém kroku. První český kousek vykoukl z pece v Klášterci nad Ohří v roce 1794. Brzy se ukázalo, že Teplicko je pro keramiku zaslíbeným krajem, kde se továrny množily jako houby po dešti díky levnému uhlí a nové železnici.
Zatímco v šedesátých letech 19. století byste v regionu napočítali jen tři fabriky, o pár dekád později jich bylo skoro třicet. Byla to zlatá éra, kdy se z dýmu komínů rodila krása, kterou dnes obdivují sběratelé po celém světě. Severní Čechy se zkrátka staly evropskou velmocí, kde měl porcelán hlavní slovo a vyráběl se ve velkém.
Duchcovská jízda Eduarda Eichlera
V roce 1853 se v Duchcově začalo skromně s obyčejnou keramikou, ale pak přišel vizionář Eduard Eichler a všechno rozčísl. Tenhle chlapík měl čich na design a pod značkou E. Eichler Thonwaren-Fabrik začal sázet jednu parádu za druhou. Jeho majolika a fajáns byly tak dobré, že si z pařížské výstavy v roce 1878 odvezl stříbrnou medaili.
Firma se postupně přerodila v akciovku a od roku 1900 se na světlo světa začala drát ikonická růžová značka s žaludem a nápisem Royal Dux Bohemia. Tenhle malý trojúhelníček z růžové hmoty se stal symbolem luxusu, který dodnes sběratelům zrychluje tep. Právě v té době se z fabriky stal celosvětový pojem, který neznal hranice.
Secesní triumf a světová sláva
Když do čela modelářů nastoupil Alois Hampel, začaly se dít věci, které z porcelánu udělaly čisté umění. Secese Duchcovu nesmírně slušela a jejich kousky vyhrávaly ceny od St. Louis až po Miláno. V té době továrna živila pět stovek lidí a měla vlastní elektrárnu, což byl na tehdejší poměry neuvěřitelný technologický i ekonomický výkon.
Vzorkové sklady v Londýně, Paříži nebo Madridu jasně ukazovaly, že český porcelán je prostě světová špička. Vyváželo se prakticky všude, od zasněženého Ruska až po prosluněnou Ameriku. Lidé byli ochotni platit horentní sumy za ty detailně propracované figurky, které dnes najdete v zaprášených vitrínách nebo na aukčních portálech za tisíce dolarů.
Bruselský styl a moderní restart
Po válce to nebylo lehké, protože většina zkušených mistrů musela odejít, ale Duchcov se odmítl vzdát. Spojení s pražskou UMPRUM v padesátých letech vlilo fabrice novou krev do žil. Pak přišlo slavné EXPO 58 v Bruselu, kde kolekce Jaroslava Ježka naprosto šokovala svět svými moderními, hladkými a stylizovanými tvary, které milujeme dodnes.
Tenhle takzvaný bruselský styl vrátil Royal Dux zpátky na výsluní a ukázal, že i tradiční firma umí být sakra cool a progresivní. Manufaktura se naučila kombinovat klasické realistické motivy s čistým moderním designem. Právě tahle rozmanitost zajistila, že si značka udržela prestiž i v době, kdy se trh začal plnit levným asijským zbožím.
Konec jedné éry v srdci Evropy
I když značka Royal Dux přežila režimy i krize, rok 2023 přinesl smutnou zprávu o uzavření původního závodu v Duchcově. Výroba se sice částečně přesunula do Dubí pod křídla Českého porcelánu, ale ta nostalgie po staré fabrice v lidech zůstala. Dnes už jsou ty nejlepší kousky definitivně uzavřenou kapitolou historie, což jen zvyšuje jejich cenu.
Pokud tedy doma najdete tu divnou sošku nahé dámy nebo jelena v říji, na kterém je zezadu nalepený ten růžový trojúhelník, rozhodně ho neházejte do koše. Může to být totiž váš lístek do Karibiku, stejně jako v mém případě. Sběratelé jsou dnes ochotni za tuhle českou tradici zaplatit nesmyslné částky, protože vědí, že kvalita se prostě neomrzí.
