V Česku chybí kurýři. Proč lidé tuto práci nechtějí dělat i přes vidinu vysokých výdělků
Foto: pexels
5 min
Inzeráty slibují kurýrům měsíční výdělek až 70 000 korun. Zní to lákavě – jenže po odečtení pohonných hmot, opotřebení auta a dalších nákladů z této částky zbyde mnohem méně. A to ještě nemluvíme o hodinách strávených za volantem nebo tlaku algoritmů, které hlídají každý váš krok.
Reklama
Když se podíváte na pracovní portály, narazíte na desítky nabídek pro kurýry s příjmy, které vypadají téměř neuvěřitelně. Sedmdesát tisíc měsíčně za rozvoz jídla nebo balíků? Pro mnoho lidí zní taková cifra jako skvělá příležitost. Realita je ale složitější – a mnohem méně růžová.
Problém začíná už u samotného čísla. Deklarovaných 70 000 korun totiž není čistý příjem, který vám přistane na účtu. Většina kurýrů pracuje na živnostenský list, což znamená, že si musí sami platit zdravotní a sociální pojištění. To hned ubere zhruba 15 000 korun. Pak přijdou na řadu pohonné hmoty – při intenzivním provozu klidně 8 000 až 12 000 korun měsíčně. Opotřebení vozidla, servis, pneumatiky, pojištění… to vše se počítá.
Když si to sečtete, zjistíte, že z oněch 70 tisíc vám reálně zůstane kolem 35 000 až 40 000 korun. A to ještě za předpokladu, že opravdu makáte naplno, bez volna, bez nemoci a bez prostojů.
Kolik hodin týdně musíte jezdit?
Abyste se k těm sedmdesáti tisícům vůbec dostali, musíte počítat s tím, že strávíte za volantem minimálně 50 až 60 hodin týdně. To není klasická pracovní doba od devíti do pěti. To jsou ranní špičky, polední nápor, večerní objednávky. Víkendy, svátky, deštivé dny – právě tehdy je největší poptávka.
Právě tady se ukazuje, jak moc je tento model práce závislý na neustálém výkonu a dostupnosti.
Riziko vyhoření je reálné. Dlouhé hodiny za volantem, tlak na rychlost, hodnocení zákazníků, které může ovlivnit vaši pozici v systému – to vše vytváří prostředí, kde není moc prostoru na odpočinek nebo chybu.
Živnostník versus zaměstnanec: co to znamená?
Většina kurýrů dnes pracuje jako OSVČ, tedy na živnostenský list. Znamená to flexibilitu, ale také nejistotu. Nemáte placenou dovolenou, nemáte nárok na nemocenskou, a pokud se rozhodnete vzít si týden volna, prostě nevyděláte.
Naproti tomu kurýři v klasickém zaměstnaneckém poměru mají stabilnější podmínky – pevný plat, sociální zabezpečení, jasně danou pracovní dobu. Jenže takových pozic je na trhu výrazně méně. Většina firem dává přednost modelu, kdy kurýr funguje jako nezávislý dodavatel služeb. Pro firmu je to levnější, pro kurýra riskantnější.
Evropská unie v posledních letech tlačí na to, aby platformy přehodnotily svůj vztah ke kurýrům a jasněji definovaly, kdo je zaměstnanec a kdo skutečně nezávislý podnikatel. Legislativní tlak roste, ale změny přicházejí pomalu.
Zajímavé je, že přes zdánlivě vysoké příjmy trh dlouhodobě trpí nedostatkem kurýrů. Proč? Protože lidé rychle zjistí, že práce je fyzicky i psychicky náročná, příjem nestabilní a perspektiva nejistá. Fluktuace je obrovská – někteří vydrží jen pár týdnů.
Vysoká fluktuace má pak dopad na kvalitu služeb. Noví kurýři se teprve učí orientovat ve městě, neznají specifika jednotlivých adres, častěji dělají chyby. Pro zákazníky to znamená pozdní dodávky, špatně doručené balíky, horší komunikaci. Pro firmy pak rostoucí náklady na nábor a zaškolování nových lidí.
Algoritmy, hodnocení a tlak na psychiku
Moderní doručovací platformy fungují na bázi algoritmů, které rozhodují, kdo dostane jakou zakázku. Systém sleduje vaši rychlost, míru přijetí objednávek, hodnocení od zákazníků. Pokud vaše skóre klesne, dostáváte méně lukrativních tras.
Kurýři často popisují, jak se cítí neustále sledovaní. Každé zpoždění, každá stížnost zákazníka se promítne do jejich pozice v systému. A zákazníci hodnotí nejen rychlost, ale i věci, které kurýr nemůže ovlivnit – třeba to, že restaurace připravila jídlo pozdě.
Tento tlak na výkon má přímý dopad na psychické zdraví. Někteří kurýři mluví o úzkosti, stresu, pocitu, že nikdy nejsou dost dobří. Práce, která měla být flexibilní a svobodná, se tak mění v neustálý závod s časem a algoritmy.
Další faktor, který mění tvář tohoto segmentu, je rostoucí podíl zahraničních pracovníků. V Praze nebo Brně dnes potkáte kurýry z Ukrajiny, Vietnamu, Mongolska. Pro mnohé je to způsob, jak si rychle vydělat, ale přináší to i výzvy – jazykovou bariéru, legislativní nejasnosti, někdy i zneužívání ze strany zprostředkovatelů.
Firmy se s tím vyrovnávají různě. Některé investují do jazykových kurzů, jiné spoléhají na to, že aplikace je dostatečně intuitivní. Realita je ale taková, že komunikace se zákazníky nebo orientace v komplikovaných adresách může být problém.
Co přinese budoucnost?
Otázka, která visí nad celým odvětvím, zní: jak dlouho bude tato práce vůbec existovat? Autonomní vozidla, roboti pro doručování, drony – to vše už není sci-fi, ale technologie, která se testuje a postupně zavádí.
Nikdo neví přesně, kdy a jak rychle k masivní automatizaci dojde. Ale je jasné, že segment rozvozu se bude měnit. Pro kurýry to znamená nejistotu – investovat do této práce dlouhodobě může být riskantní.
A pak je tu ještě zdravotní stránka věci. Kurýři často nosí těžké tašky do pater bez výtahu, tráví hodiny vsedě, v zimě i létě venku. Bolesti zad, kloubů, únava – to jsou časté problémy. Málokdo si při pohledu na inzerát s nabídkou 70 tisíc představí, co všechno k tomu patří.
Takže ano, kurýrská práce může přinést slušné peníze. Ale jen za cenu vysokého nasazení, nejistoty a fyzické i psychické zátěže. A hlavně – ta čísla v inzerátech nejsou to, co vám nakonec zbude v peněžence.
