Stojí 2 Kč a pere fantasticky. Tuto vychytávku už léta používám místo drahých pracích prostředků
Foto: Unsplash
3 min
Když jsem před pěti lety stála v drogerii a koukala na cenovky pracích prášků, projel mi hlavou nápad. Co když existuje jiná cesta? Začala jsem experimentovat a narazila na kombinaci, která mě stojí pár korun a funguje líp než cokoliv z regálu.
Reklama
Mám dva kluky. Sedm a devět let. To znamená: bláto na kalhotách, tráva na tričkách, rajská omáčka na mikinách. Pračka jede prakticky nonstop. A já jsem měla pocit, že polovina našeho rozpočtu mizí v prádle.
Tehdy jsem si řekla: Musí existovat levnější způsob.
První pokus skončil fiaskem
Začala jsem googlit. Narazila jsem na různé návody na domácí prací prostředky, ale většina z nich vypadala buď komplikovaně, nebo pochybně. Ocet, soda, sůl, kyselina citronová. Něco jsem zkusila, něco se chovalo spíš jako žíravina. Do pračky bych to radši nesypala.
A pak jsem narazila na jádrové mýdlo. V internetové diskuzi někdo radil smíchat ho s prací sodou. Hned jsem se vypravila do drogerie.
Doma jsem nastrouhala 200 gramů mýdla na struhadle (trvalo to asi deset minut, nic hrozného), přidala jsem kilo prací sody a promíchala. Vypadalo to jako hrubá mouka. Pak jsem do toho zakápla pár kapek levandulového oleje, který jsem měla z nějakého dávného pokusu o aromaterapii, a bylo hotovo.
Celková cena: asi 25 korun. Na kilo.
První prádlo – a šok
Dala jsem do pračky dvě lžíce té směsi. Zapnula čtyřicetistupňový program. A čekala.
Když jsem prádlo vytáhla, byla jsem nervózní. Co když je to katastrofa? Co když bude všechno šedivé, nebo hůř – co když to mýdlo zanechá mastnotu?
Ale ne. Prádlo bylo čisté. Opravdu čisté. Vonělo jemně po levanduli, žádná přehnaná chemická vůně. A hlavně – skvrny zmizely. I ta od kečupu na synově tričku.
Manžel si toho nevšiml. Děti taky ne. A to bylo vlastně nejlepší znamení. Kdyby něco bylo špatně, okamžitě by si stěžovali.
Co jsem se za těch pět let naučila
Od té doby používám tuhle směs pořád. Udělám si vždycky větší dávku – třeba tři kila najednou – a vystačí mi na měsíce. Stojí mě to doslova pár korun na várku.
Zjistila jsem pár věcí, které fungují:
- Esenciální olej není nutný, ale zanechá příjemnější vůni. Zkusila jsem levanduli, citron, mátu. Všechno funguje.
- Dvě lžíce stačí na běžnou várku. Na hodně zašpiněné prádlo dám tři.
- Funguje to i na bílé prádlo. Zpočátku jsem se bála, že zešedne, ale nic takového se nestalo.
- Aviváž nepotřebuju. Prádlo je samo o sobě měkké, aviváž zbytečně ničí některé materiály i životní prostředí.
- Zaschlé skvrny namydlím žlučovým mýdlem a nechám před praním pár hodin stát v teplé vodě.
A pak je tady ještě jedna věc, kterou jsem nečekala: Prádlo vydrží déle pěkné. Opravdu. Trika, která jsem prala s běžným práškem, začala blednout po půl roce. Tahle vypadají pořád jako nová.
Není to o tom být eko-warrior nebo zero waste fanatic. Je to prostě o tom, že něco funguje, je to levné a dává to smysl. Proč bych platila sedmdesát korun za kilo prášku, když můžu mít stejný (nebo lepší) výsledek za zlomek ceny?
