Čočka: Jíme ji už od neolitu, bývala podpultovým zbožím a zastoupí i kaviár

Čočka se jako potravina začala podle historických pramenů objevovat jako součást lidské potravy již od neolitu. Pěstovat se začala před 2–6 tis. lety př. Kr. a patří k nejstarším využívaným luskovinám. V tuzemských podmínkách i ve většině zemí byla vždy používána jen jako luštěnina pro lidskou výživu, zatímco v oblastech svého původu (Přední Asie, Středomoří) byla užívána i jako pícnina a mladé lusky také jako zelenina.

Na našich talířích není tato luštěnina žádnou novinkou. Na Blízkém východě a ve Středomoří se začala pěstovat ve velkém už v období 6000 př. n. l. Přitom úplně nejstarší nález čočky pochází z Řecka z doby již kolem roku 11 000 př. n .l. Na území dnešního Česka se objevila v 5. tisíciletí př. n. l. Ve 40. a 50. letech 20. století patřila dokonce ke vzácnostem a nedostatkovému zboží.

Čočka rostlina

Čočka je jednoletá a samosprašná. Vzrůst je slabší, kořen méně rozvětvený, lodyha má výšku kolem 40–50 cm a má sklon k poléhání. Květy jsou drobné, bílé, světle modré až růžové, drobný lusk obsahuje 1–2 semena tvaru disku, průměru 2–9 mm.
Daří se jí v teplejších oblastech na lehkých půdách neutrální reakce s dostatkem vápníku. Není příliš náročná na hnojení.

Druhy čočky

Z hlediska praktického užití v naší i světové kuchyni je rozlišováno několik poddruhů/typů, které se od sebe liší nejen vzhledem, barvou a tvarem semen, ale i chuťovými vlastnostmi, dietetickým složením i možností využití. V rámci těchto skupin existuje mnoho různých odrůd.

Nejběžnější u nás je klasická zelená až šedozelená či hnědozelená čočka jedlá rozlišovaná podle velikosti semen na velkozrnnou (přes 5 mm) a drobnozrnnou (2–5 mm). Kromě toho se na trhu objevují: čočka žlutá, červená, černá, hnědá (španělská), francouzská zelená (typ Puy) a další.
Červená čočka (turecká) se stává velmi oblíbenou pro rychlou vařivost i snadnou rozvářivost a dobrou stravitelnost. Nabízena je také černá čočka (Beluga) s velmi droboučkými semeny ve formě připomínající kaviár, nebo černá čočka indická s většími semeny a další.

Nejběžnější u nás je klasická zelená až šedozelená či hnědozelená čočka jedlá

Červená čočka je oblíbená pro rychlou vařivost i snadnou rozvářivost a dobrou stravitelnost

Na trhu je také černá čočka s velmi droboučkými semeny takzvaná Beluga, která připomíná kaviár.

Význam luštěnin

Luštěniny jsou je cenově dostupným zdrojem bílkovin a minerálů pro velkou část populace na světě. Mají dlouhou životnost, což znamená, že mohou být skladovány dlouhou dobu, aniž by ztratily svou výživnou hodnotu.

Po sojových bobech a konopí má čočka třetí nejvyšší obsah bílkovin ze všech rostlin – 26 %. Díky tomu tvoří v mnoha částech světa velmi důležitou složku stravy. Je tomu tak zejména v Indii, jejíž obyvatelstvo tvoří z velké části vegetariáni. V roce 2016 činila světová produkce čočky 6,3 milionu tun, na tomto množství se podílela Kanada 51 procenty a Indie 17 procenty.

Podle FAO (Food and Agriculture of the United Nations, Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů) se průměrná roční spotřeba luštěnin pohybuje od 2 kg do 20 kg na osobu. V České republice je to pouhých 2,7 kilogramu za rok.