Jak mohl staroslovanský tchán legálně lehávat s manželkami svých synů aneb Žena ani pole nesmí zůstat ladem

Promiskuitní chování obou pohlaví bylo ve společnosti starých Slovanů běžné. Zprávy z 10. století již mluví o trestech za cizoložství. Tyto zprávy však pouze potvrzují, jak snadno se dala najít ta „ztracená harmonie“ s přírodou, kterou křesťanský svět zatratil.

Thietmar Merseburský například psal o tom, že "ženě, která cizoložila, obřezali labi, odříznutou kůži zavěsili na dveře domu, ve kterém bydlela, na postrach vstupujícím"(na podobné téma jsme psali v článku Slovanské ženy se těšily v zahraničí jedinečné pověsti. Jako zcela věrné byly popsány anglickému králi), vykresluje tehdejší chování našich předků Giuseppe Maiello ve své habilitační práci na téma Polarita sexuality a smrti Soubor etno-antropologických studií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Křesťanství mohutně brojí proti pradávným zvykům

Podle Maiella však byly podobné formy represe již součástí urbanizovaného sociálního prostředí, silně ovlivněné feudální křesťanskou kulturou, která v té době dosahovala značného rozmachu. S christianizací se však rozšířilo písmo, a tím i zprávy o zvycích obyčejných lidí. Existuje například obrovské množství církevních kázání proti znesvěcení manželského lože.

Přečtěte si také

Vědci vymodelovali tváře starých Slovanů ze 400 let starých lebek

17. 7. 2022

Manželské lůžko zvoucí?

Díky práci etnografů máme také doklady o tom, píše Giuseppe Maiello, že u Slovanů manželské lůžko nikdy nepředstavovalo nepřekonatelnou hranici. Skutečnost jako taková se opravdu podstatně liší od toho, co se obyčejně o slovanských národech říká.

Rusko, oblast Volhy

Například rolníci na Volze nechávali na pokoji muže, který se dopustil cizoložství s manželkou vojáka, protože „vojákyně je považována za oddělenou od venkovského obyvatelstva. ", jak informátor vyprávěl Vladimiru Solovjevovi (ruský filozof, teolog, spisovatel 19.st – pozn.). Mohla se tedy chovat, jak uznala za vhodné.

Východoevropské Polesí

V Polesí mohla mít žena vojáka mnoho milenců, aniž by jí to manžel po návratu vyčítal.

Polesí je historický a geografický region ve východní Evropě. Jeho hranice nejsou přesně vymezeny. V zásadě se jedná o rozsáhlou řídce zalidněnou oblast na pomezí Běloruska a Ukrajiny s přesahy do Polska a Ruska.

Polsko

Podle Maiella bylo v Polsku bylo přípustné, že žena bude nepřítomnému manželovi nevěrná a to se souhlasem jejích rodičů: „aby domácnost nepřišla nazmar", jednak proto, že pro dobrý chod hospodářství byla mužská ruka považována za potřebnou a za druhé z obavy o budoucnost, kdyby rodina neměla dostatek synů.

Litva

V Litvě se rodiče vdovu snažili přemluvit, aby přivedla domů nového manžela a pokud se zdráhala znovu vdát, podněcovaly ji k soužití „na slovo", přičemž děti narozené z tohoto svazku považovali za legitimní, to znamená, že měly právo dědit stejně jako děti ze svazku manželského, tedy jako děti jedné matky, i v případě, že šlo o majetek patřící prvnímu muži. Vdova měla naprostou volnost.

Slavonie

Ve Slavonii (historická země ležící mezi řekami Drávou, Sávou a Dunajem, rozdělená v současnosti mezi Chorvatsko a Srbsko – pozn.) býval například hon na svobodné mládence, který pořádaly vdovy, přirovnávaný k vodám Sávy, neustále zmítané vlnami. Jinak řečeno, lidový zvyk připouští, aby neužívané svatební lůžko bylo k dispozici manželce, asi „jako neobdělávané pole může zorat cizí člověk".

„Ani žena, ani pole nesmí zůstat ladem"

Je to zvyk, kterým se vysvětluje tzv. snochačeství východních a jižních Slovanů, to znamená právo, které si osobuje tchán, lehat s nevěstou, není-li syn dostatečně zralý nebo není přítomen. Nejde při tom o to, že by manželské pouto bylo nepevné, ani o touhu, ale o splnění požadavku plodnosti.

Snochačství bylo obvyklou praktikou na ruské vsi, při které se muž, hlava početné rolnické rodiny žijící v jedné místnosti, pohlavně stýká s mladšími ženami, obvykle s manželkou svého syna. Slovo pochází od snacha, odtud snochačestvo, snochačství.