Zázrak z Maďarska: Rubikova kostka a československé šílenství kolem ní
Na začátku 80. let držel téměř každý školák v rukou plastovou krychli se 6 barevnými stranami –...
Třicet let po revoluci stojíme před paradoxem – bytů je na trhu dost, ale koupit si jeden znamená obětovat patnáct let života. Jak jsme se sem dostali a kdo na to nejvíc doplácí?
Zatímco průměrný Němec by na novou Škodu Superb pracoval necelých 19 měsíců, Čech potřebuje alarmujících 35 měsíců. Co za tím stojí a proč je to důležité?
Každé spláchnutí toalety vytváří neviditelný oblak mikroskopických kapiček, které mohou obsahovat bakterie i viry. Jednoduchý návyk – zavření víka – přitom dokáže riziko snížit až o 90 %.
Představte si, že nenávidíte drobné. Tak je každý den vysypete někam mimo. V každé domácnosti se najde krabička, talířek nebo prostě místo někde na poličce, kde se objevují dvoukoruny a desetikoruny.
Retro hračky mají ještě někteří rodiče nebo prarodiče u sebe doma. Možná také už na půdě, kde jen leží a práší se na ně, což je velká škoda, protože je o ně stále velký zájem.
Průměrná česká domácnost ročně vyhodí potraviny za sedm tisíc korun. Za tím číslem se skrývá víc než jen nepořádek – je to příběh o bakteriích, které milují naši nedbalost, o vitamínech, které mizí rychleji, než bychom čekali, a o jednoduchých pravidlech, která většina z nás nikdy neslyšela.
Mnoho Čechů žije v omylu, že příspěvek na bydlení je určen pouze pro lidi bez práce nebo v nouzi. Aktuálně ale platí trochu jiná pravidla. Zákon o státní sociální podpoře se totiž v posledních letech výrazně proměnil.
Od 1. dubna vzrostou platy ve státní sféře. Týká se to přibližně 380 000 státních zaměstnanců v různých oborech. Zdravotníci si polepší o pět procent, lékaři o dvě procenta, o devět procent pak úředníci, kulturní a nepedagogické zaměstnance.
Mrkev, paprika nebo třeba brambory jako „zdravá“ příloha k pečenému masu – zní to nevinně, ale není, pokud se snažíte do léta zhubnout do plavek. Budete-li jíst právě tuhle zeleninu, nepodaří se vám to. Přesedlejte radši na brokolici a kysané zelí.
Pryč jsou doby, kdy bylo létání společenskou událostí, na kterou se muži oblékali do obleků a ženy do kostýmků. Dneska to v letadlech občas vypadá spíš jako na pláži nebo v šatně po tělocviku. Jenže pozor – aerolinkám došla trpělivost. Pokud si myslíte, že si do kabiny můžete vzít v podstatě cokoli (nebo naopak skoro nic), můžete narazit na nekompromisní „stopku“ hned u gatu.