Pokud najdete na potravině tuto značku, vraťte ji do regálu. S poctivým výrobkem nemá nic společného

Rostlinné burgery a veganské šunky zaplavily regály supermarketů. Jak je ale možné, že pro ně neplatí stejná pravidla jako pro rostlinná mléka? A dokážete na první pohled poznat, co kupujete?

Když jsem naposledy procházela chladicím regálem v supermarketu, zastavila jsem se u sekce s rostlinnými alternativami. Obaly křičely slovy jako „burger“, „řízek“ nebo „nugetky“ a na první pohled vypadaly téměř k nerozeznání od klasických masných výrobků. Člověk musí opravdu zpomalit a číst, aby si všiml, že jde ve skutečnosti o rostlinnou variantu.

Zajímavé je, že zatímco u mléčných alternativ platí v EU přísný zákaz – nesmíte napsat „sójové mléko“, ale jen „sójový nápoj“ – u masných výrobků takto striktní pravidla neexistují. Termíny jako „burger“ nebo „klobása“ se běžně používají i pro čistě rostlinné produkty, pokud je někde na obalu uvedeno, že jde o alternativu.

V-Label: Certifikát, který řeší jen půlku problému

Mnoho spotřebitelů se při nákupu spoléhá na certifikační značky, především na V-Label registrovaný u Evropské vegetariánské unie. Jeho metodologie je důkladná – inspektoři prověřují receptury, dodavatelské řetězce i riziko křížové kontaminace. Problém je v tom, že V-Label garantuje pouze složení produktu, nikoliv způsob jeho prezentace.

Výrobce tedy může získat certifikát a zároveň na obal umístit fotografii, která vypadá k nerozeznání od skutečného masa. Zelená značka vám řekne, že produkt je rostlinný, ale nezabrání tomu, abyste si ho v rychlosti spletli s masným výrobkem vedle.

Co říká zákon a jak to kontroluje SZPI

Evropské nařízení č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách stanoví, že potravina nesmí spotřebitele klamat o své podstatě, složení ani vlastnostech. Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) tuto hranici interpretuje přísně, ale má omezené nástroje.

Název „rostlinný burger“ je v pořádku, pokud je slovo „rostlinný“ dostatečně viditelné. Problém nastává ve chvíli, kdy vizuální stránka obalu působí zavádějícím dojmem – například když produkt vypadá jako klasický hovězí burger a označení „plant-based“ je uvedeno drobným písmem.

Sankce se pohybují od tisíců až po statisíce korun, v krajních případech může dojít ke stažení výrobku z trhu. Otázkou zůstává, zda jsou tyto pokuty dostatečně odrazující pro firmy, které z atraktivního marketingu těží milionové zisky.

Polovina spotřebitelů tápe

Evropská spotřebitelská organizace BEUC opakovaně upozorňuje na problém záměny. Průzkumy naznačují, že téměř polovina spotřebitelů se cítí zmatená nebo oklamaná designem obalů rostlinných alternativ. V českém prostředí sice chybí detailní studie zaměřená přímo na tento fenomén, ale organizace jako dTest pravidelně poukazují na nedostatečnou transparentnost.

Výrobci si této nejasnosti jsou vědomi. Investují značné prostředky do marketingu, který balancuje na hraně – produkt má vypadat co nejvíce jako maso, ale zároveň obsahovat dostatek drobných informací, aby se firma vyhnula právním problémům.

Jak vzniká „masová“ iluze

Za přeměnou hrachového nebo sójového proteinu v něco, co připomíná kuřecí nugetku, stojí sofistikované technologie. Vysokotlaká extruze (HME) transformuje rostlinné bílkoviny do vláknitých struktur, které simulují svalová vlákna. Chuť dodávají kvasnicové extrakty bohaté na umami, vůni přírodní aromata a koření.

Barvu „syrového masa“ často zajišťují přírodní barviva, například z červené řepy, která při tepelné úpravě mění odstín podobně jako skutečné maso. Výsledkem je produkt, který se snaží co nejvěrněji napodobit originál – vizuálně, chutí i texturou.

Zdravější volba? Ne tak rychle

Představa, že rostlinná alternativa je automaticky zdravější než klasická šunka nebo párek, je zjednodušující. Ano, rostlinné produkty obvykle obsahují méně nasycených tuků a žádný cholesterol. Mohou nabídnout více vlákniny.

Na druhou stranu jsou mnohé z nich velmi průmyslově zpracované a často obsahují vysoké množství soli, aby dosáhly výraznější chuti. Některé výrobky se tak bez nadsázky blíží „solným bombám“.

Obsah bílkovin se dramaticky liší. Produkty na bázi sóji nebo hrachu mohou být proteinově bohaté, zatímco alternativy založené na škrobu a pšeničné mouce jich obsahují výrazně méně. A pak je tu seznam aditiv – emulgátory, stabilizátory, zahušťovadla a zvýrazňovače chuti, které zajišťují požadovanou texturu.

Proč se zpřísnění pravidel zatím nekoná

V roce 2021 Evropský parlament zamítl takzvaný Pozměňovací návrh 171, který by výrazně omezil používání termínů jako „burger“ nebo „steak“ pro rostlinné výrobky. Argumentem bylo, že spotřebitelé se v těchto označeních orientují a zákaz by mohl být spíše matoucí.

Tradiční masný průmysl nadále lobbuje za přísnější regulace. Výrobci rostlinných alternativ a ekologické organizace naopak volají po pravidlech, která budou jasná, ale neomezující. V tuto chvíli nejsou na stole žádné konkrétní legislativní změny, které by zpřísnily pojmenování nebo grafickou úpravu obalů.

Dobrovolné kodexy existují, ale nejsou závazné

Organizace jako ProVeg International nebo European Alliance for Plant-based Foods (EAPF) prosazují standardy pro transparentní označování. Apelují na výrobce, aby používali srozumitelné názvy a vizuály jasně odlišující rostlinné produkty od masných.

Žádný univerzální a široce přijatý etický kodex, který by komplexně řešil otázku marketingové podobnosti s masnými výrobky, ale neexistuje. Většina firem se drží litery zákona – a ta jim dává poměrně velký prostor.

Co si z toho odnést

Rostlinné alternativy masa nejsou podvod. Jsou legitimní kategorií potravin, která má své místo na trhu. Problém spočívá v tom, jak jsou prezentovány a jak snadno mohou zmást nepozorného nakupujícího.

Dokud se legislativa neposune k jasnějším pravidlům, zůstává odpovědnost především na spotřebitelích. Číst etikety, zkoumat složení a nenechat se unést lákavými obrázky – to je zatím jediná spolehlivá obrana. A možná i signál výrobcům, že transparentnost se vyplatí víc než chytrý marketing.