Novozélandská černá labuť byla unikátní a vyhynula již před téměř 600 lety. Čím se lišila od těch, které na ostrově pobývají dnes?
Foto: jeffbanke / Depositphotos
3 min
Austrálie, Tasmánie a Nový Zéland jsou domovem černých labutí typických černou barvou peří a červeným zobákem. Kdysi tady žil však zcela jiný druh.
Reklama
Černé labutě (Cygnus atratus), které hojně obývají Austrálii a přilehlé oblasti, patří mezi endemitické ptáky, které zde zůstávají celoročně. Labutě jsou velmi podobné těm bílým, které známe z Evropy, nápadné jsou však jiným zbarvením peřím a trochu jinou stavbou těla. Tito ptáci obvykle v dospělém věku dosahují hmotnosti kolem 6 kg a hnízdí ve stojatých vodách. Původně pocházejí z australského kontinentu a na Nový Zéland se rozšířily až později společně s příchodem Evropanů. Jak ukazují poslední studie, v oblasti Nového Zélandu dříve žil podobný ale jiný druh černých labutí, který však vyhynul. Jak vypadaly a co se s nimi stalo?
Novozélandské labutě a jejich vzhled
Jelikož černé labutě žijí na území Nového Zélandu již od 19. století a jejich příbuzné se nachází v Austrálii, dlouho se předpokládalo, že fosilní nálezy ptáků, jež měly podobnou stavbu těla jako nynější černé labutě, jsou tentýž druh a došlo pouze k jeho vyhynutí v oblasti a znovuosídlení za přispění člověka. Jak ale ukázala analýza DNA společně s pečlivým prozkoumáním kompletních koster ptáků, původní černé labutě z Nového Zélandu byly jiné a rozhodně se o stejný druh nejedná. Jelikož na území pobývaly rovněž ve stojatých vodách a nikam neodlétaly, jejich tělesná specifika byla odlišná. Jak ukazují zachovalé kosterní pozůstatky, měly novozélandské labutě delší krk a větší tělo – celkově dosahovaly hmotnosti až kolem 10 kg (dospělí jedinci), a také menší křídla. Důvodem byla skutečnost, že se mnohem více pohybovaly po zemi a létaly málo.
Vyhynutí původní novozélandské černé labutě
Jako u většiny druhů i u černé labutě z Nového Zélandu došlo k vyhynutí změnou poměrů a přítomností nového predátora. V tomto případě jím byl člověk – ve 13. století se na ostrově usídlili Polynésané a málo létaví ptáci pro ně byli velmi dobrým zdrojem obživy. Vyhynutí černých labutí se datuje do poloviny 15. století, kdy byly vyhubeny poslední exempláře společně s dalšími druhy místní fauny včetně pštrosovi podobného ptáka Moa. Polynésané vyhubili prakticky jednu třetinu všech druhů, které se v oblasti přirozeně vyskytovaly.
Příchod australských černých labutí
Evropané osídlili Austrálii a Nový Zéland až v 18. století a s nimi došlo také k opětovnému rozšíření černých labutí. Jednalo se však již o australský druh, který běžně obývá Austrálii a Tasmánii. Existuje několik důkazů, že se na ostrově tyto labutě objevily již před příchodem Evropanů, jejich výskyt byl však velmi sporadický a obvykle se vracely na svá původní australská stanoviště. Až ve druhé polovině 19. století se černé labutě opět usídlily také na území Nového Zélandu a založily tam svá hnízdiště. V současné době se počet místních černých labutí na ostrově pohybuje až kolem hodnoty 50 000 jedinců.
