Zfalšovaná evoluce: Jeskynní člověk pekingský byl obyčejný Číňan
Foto: Cicero Moraes / Creative commons, CC-BY-SA
3 min
Před 100 lety byly zahájeny vykopávky fosilií v Ču-ku-tienu, asi 40 kilometrů na jih od čínského hlavního města Pekingu. Mezi roky 1929 a 1937 tam bylo objeveno 14 fragmentů lebek, 11 spodních čelistí, spousta zubů, několik částí koster a velké množství kamenných nástrojů. Stáří pozůstatků bylo odhadnuto na 500 000 až 300 000 let.
Reklama
Tento předek člověka dostal jméno Homo erectus pekinensis (dříve: Sinanthropus pekinensis), zkráceně také pekingský člověk, a dodnes je pokládán za pevný článek lidského vývoje, přináší informace o dalším podvodu z ranku lidské evoluce Hans-Joachim Zillmer ve své kontroverzní knize Evoluce – podvod století. Neandrtálci a další podvrhy lidských dějin. Potlačovaná fakta. Zakázané důkazy.
Je to náhoda?
Většinu studií těchto fosilií prováděl Davidson Black do své smrti v roce 1934. Po něm následoval německý badatel Franz Weidenreich, jenž fosilie studoval do roku 1941, kdy z Číny odjel. Originální fosilie zmizely téhož roku, kdy měly být lodí převezeny do Spojených států. Je to pouhá náhoda, že originály už nejsou k dispozici, zvlášť když neexistují ani fotografie originálů?
Kříženec člověka a opice?
Veškerá fakta týkající se pekingského člověka shromáždil v roce 1947 učený misionář Patrick O'Connell, když se vracel z Číny. Objasnil, že místem nálezu pekingského člověka byla jáma na vápno. Proto se zde již od raných dob vápno také pálilo. Místní obyvatelé mívali ve zvyku zabíjet opice a pojídat jejich mozky. Po jisté době tam byli již na poměrně vysokém kopci pohřbíváni taktéž lidé, jejichž kosti časem ve vápenných vrstvách zkameněly. Nakonec byl pekingský člověk rekonstruován s uměleckou licencí jako soubor opičích a lidských kostí, popsal Zillmer.
Účelové zmizení
„Předpokládá se, že jistý dr. Pchej, jenž jako jediný pokračoval ve vykopávkách za japonské okupace, měl dobrý důvod nechat fosilie zmizet; údajně se totiž podle nich zhotovené modely příliš neshodu-
jí se střízlivými popisy lebek od Marcellina Boula, Teilharda de Chardin a Abbé de Breuila, kteří si nálezy nezávisle na sobě prohlíželi. Navíc byla široké veřejnosti zatajena skutečnosti, že se v Ču-ku-tienu v rané historické době provozovala čilá průmyslová činnost".
Podle Zillmera je možné, že se při těžbě vápence zřítil celý svah hory. Kdysi dávno vybudované vápenné pece, v nichž se topilo slámou a rákosím, byly zavaleny masami suti. Tento scénář vysvětluje existující vrstvy popela, z nichž by se jinak muselo vyvozovat, že pekingský člověk už uměl používat oheň.
Jeskynní člověk?
„Řítící se masy horniny uvolnily dutiny pod sebou. V těchto dutinách byly skutečně nalezeny kosti. Vznikla tak verze, že ,pekingský člověk´ žil v jeskyních. Málokdo také ví, že ve vápencovém lomu v Ču-ku-tienu byly vedle zvířecích kostí nalezeny i pozůstatky pravého člověka; nejspíš jej zavalil sesuv hory... Vlastní doklady existence ,pekingského člověka... se nejlépe shodují s pozůstatky velkých, dnes vyhubených makaků nebo paviánů, jichž bylo ve stejném kraji nalezeno velké množství. Lidé je lovili a násilně jim otvírali mozkovnu, aby se dostali k výživnému obsahu. Tak vznikla podle ZIllmera hororová pohádka o našich kanibalských předcích. Ale ,pekingští lidé´ byli docela normální Číňané".
