Zapomeňte na létající ohnivé šípy. Pohřeb Vikingů probíhal jinak a byl mnohem drsnější
Foto: Pexels
4 min
Představa udatného bojovníka, jehož tělo odplouvá na vlnách v hořící lodi zapálené přesným šípem ze břehu, fascinuje miliony lidí. Nebo spíš filmových diváků. Tento ikonický obraz totiž známe z hollywoodských trháků. S historií má pramálo společného.
Reklama
Mýtus versus fyzikální zákony
Filmaři nám po desetiletí předkládají nádhernou romantickou scénu. Skutečnost je však taková, že pohřební rituál se zápalným šípem na vodě je pouhým mýtem. Fyzikální zákony jsou v tomto ohledu neúprosné.
Kremace lidského těla totiž vyžaduje teplotu mezi 800 až 1000 °C, která musí na tělo působit po dobu několika hodin. Hořící loď na otevřené vodě by se potopila nebo uhasila mnohem dříve, než by k úplnému spálení těla vůbec mohlo dojít. Takový pokus by vedl k jedinému a nepříliš žádoucímu výsledku: moře by ohořelé ostatky zesnulého velmi rychle vyplavilo zpět na břeh.
Kromě fyziky stojí v cestě tomuto mýtu také prostá ekonomika. Vikinské dlouhé lodě byly extrémně drahé, vzácné a technologicky náročné na stavbu. Představa, že by Vikingové pálili tyto cenné stroje na moři při pohřbu každého běžného bojovníka, je z ekonomického hlediska vyloučená. Lodě byly symbolem bohatství, se kterým se neplýtvalo.
Jak se skutečně pohřbívalo?
Pokud si chceme udělat reálný obrázek o tom, jak Vikingové pohřbívali své mrtvé, musíme se podívat pod povrch země. Neexistují žádné archeologické důkazy o lodích zapálených šípy na vodě.
Reálné nálezy slavných vikinských lodních pohřbů, jako jsou Oseberg, Gokstad nebo Gjellestad, se nacházejí výhradně na souši. Tyto lodě byly uloženy do země a následně pohřbeny pod masivními hliněnými mohylami. Také v případech, kdy docházelo ke kremaci, se rituál odehrával na pevné zemi. Příkladem je loď Myklebust v Norsku, která byla spálena přímo na pobřeží, nikoliv na vlnách oceánu.
Jak tedy vypadal skutečný rituál, ze kterého mrazí v zádech? Jediný detailní očitý svědek vikinského pohřbu s lodí, arabský diplomat Ahmad ibn Fadlán, nám v 10. století zanechal svědectví, které boří veškeré romantické představy.
Šokující svědectví z roku 922
Když v roce 922 našeho letopočtu zemřel bohatý vikinský náčelník, Ahmad ibn Fadlán byl u toho. Jeho popis odhaluje rituál plný emocí a přesně stanovených kroků.
Po smrti velmože byla jeho loď nejprve vytažena na břeh a podepřena dřevěnými kůly. Tělo náčelníka bylo dočasně pohřbeno do země, zatímco se dlouhých deset dní šily pohřební šaty a vařil silný alkohol. Během těchto příprav se jedna z jeho otrokyň dobrovolně přihlásila, že svého pána doprovodí do posmrtného života. Cesta zpět už pro ni neexistovala.
V den samotného obřadu byla loď vybavena drahými předměty, zbraněmi a obětovanými zvířaty, mezi kterými byli koně, psi a skot. Otrokyně byla následně rituálně usmrcena postavou zvanou „Anděl smrti“ – starší ženou, která celý rituál vedla. K usmrcení došlo přímo na palubě lodi, hned vedle těla zesnulého náčelníka.
Teprve poté nastal okamžik pro zapálení hranice. Před loď předstoupil nejbližší příbuzný zesnulého. Byl zcela nahý, aby před bohy ukázal, že nic neskrývá. V ruce držel hořící kus dřeva, kráčel pozpátku a ručně zapálil připravené dřevo pod lodí. Žádný šíp, žádná velkolepá střela z dálky. Teprve když se oheň rozhořel, přihlížející naházeli na hranici další dřevo, dokud vše neshořelo na popel, nad nímž byla později navršena mohyla.
Je to ovšem jediný záznam svého druhu, který máme. Nemůžeme tudíž říci, že takto vypadaly všechny vikinské pohřby. Zápalné šípy z nich však můžeme jednoznačně vyloučit.
