Špilberk: Hrad plný tajemství, hrůz i filmových příběhů
Foto: Peter Porubcan / Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0
3 min
Z královského hradu se stal Špilberk pevností a žalářem. Špilberk vznikl ve 13. století, v 17. až 18. století byl přebudován na jednu z nejdůležitějších barokních pevností na Moravě. Roku 1783 jej Josef II. změnil na káznici pro těžké zločince a záhy i politické vězně.
Reklama
Právě odtud má hrad pověst „nejtvrdšího žaláře“ monarchie. Nebylo snadné se z takového vězení dostat. Pilník na mříže jednoduše nestačil. Mezi vězně patřili italští karbonáři (politické a vlastenecké hnutí, které usilovalo o svobodu, ústavu a nezávislost Itálie), v čele s básníkem Silviem Pellicem. Po roce 1855 se areál změnil na kasárna a během světových válek znovu sloužil jako vězení.
Žalář národů
Pellicovy memoáry Le mie prigioni (Mé žaláře, 1832) rozšířily po Evropě obraz Špilberku jako nejhoršího vězení – dodnes je jeho pamětní cela jedním z nejsilnějších míst expozice.
Legendy a mýty
„Krysí díra“: pověst o kobce plné krys, do níž měli strkat vězně, se v průvodcích objevuje od 19. století. Reálně šlo o odvodňovací kanál; krvavé detaily patří do říše senzací, ale dodnes tato legenda láká davy turistů, kteří znají pořekadlo: na každém šprochu pravdy trochu.
Zazděné nevěrnice: oblíbená historka popisuje drásající historky o nevinných ženách, kterých se jejich manželé zbavili obviněním z nevěry. Zazděné, zapomenuté... Jediným stínem na těchto příbězích je, že má hrad pověst žaláře, kde trpěli jen muži. Ale když jde o historii, jeden nikdy neví.
Císař Josef II. v kobce: romantická legenda tvrdí, že se nechal zamknout do věznice, aby se přesvědčil o krutých podmínkám, které na vězně čekaly. Ale kdeže, proč by to dělal? Josefovi II. je však připisováno, že nakonec prohlédl a věznici zrušil.
„Mokrá lůžka“, mučírny a Babinského šachta: část temné pověsti vznikla z turistických nadsázek po zpřístupnění kasemat (46 metrů pod zemí) roku 1880. Mnoho „atrakcí“ má spíš komerční než historický původ, ale když tomu návštěvníci věří, tak proč jim to vymlouvat.
Kniha Vězeň na Špilberku je žádanou kuriozitou
Pod názvem „Vězeň na Špilberku a hrůzy jeho podzemních žalářů“ vycházel na přelomu 19./20. století román o 114 sešitech (celkem 2 736 stran) u nakladatele Aloise Hynka. Autor je v často neznámý. Dobové prameny jej někdy připisují Viktoru Falkovi (jiné hypotézy zmiňují Josefa Svátka). Dnes jde o kuriozitu ilustrující, jak se temná pověst Špilberku literárně nafukovala. Knihu budete nejspíš shánět marně. Šťastlivci si ji před mnoha lety vystřihovali po kapitolách z dobového tisku, kde vycházela jako kuriozita a nechali si ji svázat. Většinou jde o rodinný poklad, který se neprodává.
Natáčení se na Špilberku
Už v roce 1922 vznikl němý snímek Trestanci na Špilberku (režie Jan W. Speerger), který se natáčel přímo na místě. Hrad se objevuje i v novějších projektech a jako filmová lokace figuruje v databázích natáčecích míst, například v komedie Trhala fialky dynamitem, Anděl páně, Čert ví proč, Pan Vok odchází a řadě dalších.
Hrad, který si žije vlastním příběhem
Špilberk dnes funguje jako muzeum i kulturní centrum. Kdo jej navštíví, může projít kasematy, spatřit pamětní celu Silvia Pellica nebo nahlédnout do prostor, které kdysi budily hrůzu. Vedle faktů a historických expozic se tu ale stále vznášejí i legendy, které vytvářejí zvláštní atmosféru.
