Abel Tasman: Muž, který minul Austrálii
Foto: Jacob Gerritsz. Cuyp / Public domain, Wikimedia commons
5 min
První Evropan, který přistál na ostrově Tasmánie a podrobně ho zmapoval, byl muž, po němž je ostrov pojmenován. Ale nebyla to vytoužená Austrálie, tu „přehlédl“.
Reklama
Oficiálně byl Abel Tasman také prvním Evropanem, který v roce 1642 navázal kontakt s novozélandskými ostrovy.
Tuším Terru Australis
Slavný nizozemský obchodník a objevitel zasvětil celý svůj život službě Nizozemské východoindické společnosti. Je známý svou výpravou do dosud neprobádaných oceánů na dalekém jihu, kde doufal, že najde bájnou Terra Australis, dlouho tušený kontinent jižních oceánů, o kterém se myslelo, že se táhne až do Jižní Ameriky.
Cílem této výpravy bylo znovuobjevit Šalamounovy ostrovy, prozkoumat Novou Guineu a najít vše, co by mohlo být zajímavé pro Nizozemskou východoindickou společnost. Pokud by se mu podařilo Terru Australis najít, stal by se legendou už za svého života. To se mu však zcela nepodařilo.
Abel Tasman
Narodil se v roce 1603 v Lutjegastu v Nizozemsku. Když sloužil v Nizozemské východoindické společnosti, dostal příležitost prozkoumat moře a v roce 1634 dostal první velení. Začal pátrat po vzbouřencích a pašerácích při hlídkování ve vodách Nizozemské východní Indie. V roce 1642 se však Abel Tasman vyšvihl natolik vysoko, že byl jmenován vedoucím „dosud neprozkoumané jižní a východní země".
Jsou tam jižní země?
Nizozemští mořeplavci již tuto oblast částečně prozkoumali a vrátili se s důkazy, že se v oblasti nacházejí ostrovní řetězce a potenciálně větší území. Hlavním motivem Společnosti bylo zjistit, zda je mezi těmito tichomořskými ostrovy a Chile v Jižní Americe otevřený oceán, případně zda tam existují nějaké využitelné jižní země.
Pro výpravu byly Tasmanovi přiděleny dvě malé lodě: ozbrojená dopravní loď jménem Zeehaen a jeho vlajková loď Heemskerck. Jako hlavní lodivod byl pro výpravu speciálně jmenován Franz Jacobszoon Visscher, zkušený námořník, který v oblasti již dříve pobýval.
V srpnu 1642 výprava vyplula z indonéské Jakarty. Nejprve se loď vydala na plavbu na západ a dorazila na ostrov Mauritius u pobřeží Madagaskaru. Poté se stočili na jih a dosáhli 45. rovnoběžky v hlubokém jižním oceánu.
Van Diemenova země
Pokračovali na východ, cestovali přes Indický oceán, dokud 24. listopadu nespatřili pevninu, kterou popsali jako krásnou a hornatou. Tuto zemi pojmenoval Abel Tasman „Van Diemenova země", v dnešní době známou jako Tasmánie.
Austrálie na dohled
Poté, co Tasman obeplul jižní pobřeží ostrova, vznesl 3. prosince oficiální nárok na ostrov pro Nizozemsko a Nizozemskou východoindickou společnost. Tasman však hledal kontinent, nikoliv ostrov jako je tento, a když jeho dvě lodě zachvátil prudký vítr jižního oceánu a odhodil je na východ, byl rád, že může pokračovat dál.
To znamenalo, že poté, co Tasman při hledání jižního kontinentu proplul celou šířku Indického oceánu, proplul téměř na dohled od Austrálie, ale toto velké území zcela minul. Jeho mylný závěr, že Tasmánie je vše, co se tam dole nachází, a jeho touha tlačit se na východ znamenaly, že nikdy nenašel to, co hledal.
Nový Zéland
Po cestě z Tasmánie na východ narazil Tasman 13. prosince 1642 jako první Evropan na Jižní ostrov Nového Zélandu. Nakonec se domníval, že našel západní cíp bájné Terra Australis, aniž by věděl, že území za ním je otevřený oceán a ne využitelná půda.
V tomto období bylo počáteční setkání mezi Maory a Evropany poměrně napjaté, ale lze je považovat za mírové. Dochoval se však záznam o tom, že Tasman pozoroval násilné střetnutí mezi místními Ngāti Tūmatakōkiri a Holanďany, protože se zdálo, že domorodci nevítají nově příchozí, kteří chtějí využívat jejich zemi.
Obecně však byla situace klidná. Po malé přestávce na vánoční svátky a doplnění zásob se Holanďané 4. ledna 1643 vydali ze západního pobřeží Severního ostrova Nového Zélandu k mysu Maria Van Diemen.
„Úspěšně“ zpátky na start
Když 21. ledna opustili Nový Zéland a zamířili na sever, dorazil expediční tým do Tongy, přičemž plul severovýchodním kurzem. Poté, co nafasovali zásoby vody a potravin, vypluli opět dál. Rozhodli se nepřistát na Fidži, v dubnu se výprava obrátila na západ a dorazila na Novou Guineu. Dne 15. června 1643 se vrátili do Batávie poblíž Jakarty a jejich výprava byla zakončena.
Celkově lze říci, že výprava byla velmi úspěšná. Mohla však věnovat více úsilí objevování mnoha věcí a zkoumání dalších zemí. V důsledku toho Společnost myšlenku na další výpravu zavrhla.
