Kameňák schytal zdrcující kritiku. Kina přesto praskala ve švech
Foto: Archiv TV nova
4 min
Když měl v roce 2003 premiéru Kameňák, málokdo čekal, že se z něj stane jeden z nejdiskutovanějších českých filmů nového tisíciletí. Jedni ho označují za vrchol lidového humoru, druzí za ukázku toho nejhoršího, co česká komedie nabízí. Ať už ale patříte do kterékoliv skupiny, jedno se tomuto snímku upřít nedá – stal se fenoménem.
Reklama
Pokud si chcete udělat vlastní názor nebo si jen jednu z nejkontroverznějších českých komedií připomenout, Nova Cinema uvede Kameňák dnes od 17:50.
Film postavený na desítkách anekdot
Režisér Zdeněk Troška nikdy netajil, že Kameňák není klasickou komedií s propracovaným dějem. Naopak. Celý film vznikl jako mozaika známých hospodských anekdot, které scenáristé zasadili do prostředí fiktivního městečka Kameňákov.
Právě to byl od začátku záměr. Diváci neměli sledovat složitý příběh, ale sérii krátkých gagů a vtipů, které na sebe volně navazují. Některé anekdoty byly staré desítky let, jiné vznikly přímo pro film.
Výsledkem byla komedie, která připomíná spíše ilustrovanou sbírku lidových vtipů než tradiční film.
Kritici film téměř roznesli na kopytech
Zatímco diváci zaplnili kina, filmoví kritici byli nekompromisní. Vyčítali mu jednoduchý humor, vulgární narážky i absenci skutečného děje. Na ČSFD se dodnes řadí mezi nejhůře hodnocené známé české komedie, přestože ho viděly statisíce lidí.
Právě tento rozpor je na Kameňáku fascinující. Zatímco odborné recenze byly převážně negativní, mnoho diváků si film oblíbilo natolik, že se pravidelně vrací na televizní obrazovky.
Herecké obsazení bylo plné známých tváří
Ve filmu se objevila řada populárních českých herců. Nechyběli Václav Vydra, Jana Paulová, Josef Laufer, Miluše Bittnerová, Martin Dejdar, Yvetta Blanarovičová ani Veronika Žilková. Pro mnohé z nich šlo o jednu z nejvýraznějších komediálních rolí kariéry.
Natáčení přitom podle vzpomínek herců často připomínalo spíše společenskou akci než náročnou filmovou práci. Mnoho scén vznikalo v uvolněné atmosféře a na place se často smáli i samotní herci.
Městečko Kameňák ve skutečnosti neexistuje
Přestože film působí dojmem, že se odehrává v jednom konkrétním městečku, skutečný Kameňákov na mapě nenajdete.
Filmaři využili několik různých lokací a jejich kombinací vytvořili dojem typického českého maloměsta, kde se všichni znají a každá novinka se během několika minut rozšíří mezi všechny obyvatele.
Právě tato atmosféra byla jedním z důvodů, proč se s filmem řada diváků snadno ztotožnila.
Některé vtipy musely pryč
Ne všechny připravené anekdoty se do finální verze dostaly. Tvůrci měli připravenou výrazně větší zásobu vtipů, než kolik se vešlo do stopáže filmu. Některé byly vystřiženy kvůli délce, jiné proto, že už působily příliš odvážně nebo narušovaly tempo vyprávění.
I díky tomu vznikl materiál, který později posloužil při přípravě pokračování.
Úspěch překvapil i samotné tvůrce
Navzdory ostré kritice se Kameňák stal velkým diváckým hitem. Do kin přilákal statisíce návštěvníků a jeho úspěch vedl ke vzniku dalších pokračování. Postupně vznikly filmy Kameňák 2, Kameňák 3 a po delší pauze také novější pokračování s částečně obměněným obsazením. Původní první díl však mnoho fanoušků dodnes považuje za nejpovedenější.
Zdeněk Troška se kritikou nenechal odradit
Režisér Zdeněk Troška opakovaně říkal, že filmy netočí pro kritiky, ale pro běžné diváky. A právě Kameňák bývá často uváděn jako nejlepší důkaz tohoto přístupu.
Zatímco odborníci film odmítali, televizní reprízy pravidelně přitahovaly vysokou sledovanost a řada hlášek zlidověla.
Možná právě proto se o Kameňáku mluví i více než dvacet let po premiéře. Je to jeden z těch filmů, u kterých málokdo zůstane úplně lhostejný. Jedni se u něj baví od začátku do konce, druzí po několika minutách přepínají jinam. A právě tato schopnost rozdělovat publikum z něj udělala jednu z nejvýraznějších českých komedií posledních desetiletí.
