Kouzlo šípků: Poklad na konci zahrady, ze kterého nemusíte dělat jen čaj

Na podzim, když louky a stráně zčervenají drobnými plody, nastává čas šípků. Tento skromný keř je symbolem venkova, dětství i babiččiny spižírny. A přestože jej často míjíme jako obyčejný planý růžový keř, skrývá v sobě ohromnou sílu. Keře plané růže se vyplatí pěstovat i na zahradě.

Šípky, tedy plody plané růže šípkové (Rosa canina), mají na našem území velmi dlouhou tradici. Rostly tu už od nepaměti jako divoké keře na mezích, okrajích lesů a luk. Bývaly nepostradatelnou součástí přírody. Poskytovaly potravu ptákům, úkryt drobným zvířatům a lidem cenný zdroj vitamínů v době, kdy jiné ovoce nebylo k mání. V dobách válek či neúrody se sušené šípky stávaly doslova záchranou před nedostatkem vitamínu C.

Proč je dobré mít šípky na zahradě

Pokud si šípkový keř vysadíte třeba na konci zahrady, získáte hned několik výhod. Předně je to velice praktický živý plot, přes který do zahrady nevlezou nezvaní návštěvníci ani lesní zvěř, aby vám třeba v zimě okusovala ovocné stromy, pokud váš drátěný plot už dosluhuje nebo zídka není dost vysoká.

Keře jsou velkou část roku svěží zelené barvy, v době květu je na ně radost pohledět a parádu udělají i v době, kdy se jejich drobné plody změní do ruda.

Jak se o šípkový keř starat

Šípkový keř je téměř bezúdržbový, ale přece jen se mu můžete trochu věnovat. Nejlépe se mu daří na slunném místě s dobře propustnou půdou. Přizpůsobí se však i polostínu. Občas se hodí starší výhony odstranit, aby měly mladé pruty prostor. Nepotřebuje ani zálivku, pokud není dlouhodobě suché a horké počasí. Keře jsou odolné až do -35 °C a jen výjimečně mají problém se škůdci (mšice).

Kdy sbírat šípky

Sběr šípků začíná od září a pokračuje až do listopadu. Nejlepší jsou tvrdé, zářivě červené plody. Pokud je necháte přejít prvními mrazíky, budou sice sladší, ale méně vhodné na sušení, protože změknou a hůře se uchovávají. Ideální je tedy sbírat je ještě pevné, plné vitamínů.

Drobné plody obsahují mnohem více vitamínu C než citron a kromě toho jsou plné vitamínů A, B, K a E. Obsahují také vápník, železo a hořčík a flavonoidy a antioxidanty, které zpomalují stárnutí buněk a působí protizánětlivě.

Jak šípky zpracovat

Nejčastěji se šípky suší na čaj, který je hlavně uprostřed mrazivé zimy pomocníkem na posílení imunity, proti únavě a nachlazení a pro lepší trávení. Šípky jsou také vhodné pro výrobu marmelády a džemů, ale je třeba počítat s tím, že výroba je pracnější. Pro děti se vyrábí šípkový sirup.

Nadšení výrobci domácích ovocných vín a likérů si určitě nenechají ujít příležitost vyzkoušet, jak chutnají rudé plody proměněné v „lidovou medicínu“, jak se šípkovému vínu říkalo.

Jak správně usušit šípky na čaj

Nejlepší je šípky podélně rozpůlit, zbavit jadérek (ty obsahují chloupky, které mohou dráždit hrdlo) a usušit při teplotě kolem 40 °C. Můžete je sušit v sušičce, troubě nebo na dobře větraném místě. Správně usušené šípky si uchovají barvu i vitamíny. Navíc, vlastnoručně natrhané a usušené šípky jsou zárukou biokvality.

Přečtěte si také

Kvíz: Jídla z české kuchyně, která jí 9 z 10 rodin. Poznáš je podle popisu?

19. 8. 2025

Domácí šípkové víno: lahodný elixír z podzimních plodů

Jeho výroba je snadnější, než si myslíte. Stačí k tomu:

2 kg čerstvých tvrdých šípků (nesbírej měkké, přemrzlé – hodí se na čaj, ne na víno)

4 l převařené vychladlé vody

1,5 kg cukru

1 balíček vinných kvasinek (lze koupit ve specializovaných prodejnách)

1 balíček živné soli pro kvasinky

Omyté šípky podélně rozkrojte a zbavte semínek i chloupků. Je to trochu pracné, ale stojí to za to – víno pak nebude trpké a plné chloupků, které škrábou v krku.

Připravené šípky vložte do větší skleněné nádoby (demižon je ideální). Zalijte je částí vody smíchané s cukrem (cca 1 kg cukru rozpusťte v 2 litrech vody).

Základem výrobního postupu je kvašení. Přidejte vinné kvasinky a živnou sůl. Potřebné množství najdete v návodu na obalech. Nádobu uzavřete kvasnou zátkou a nechte stát na teplém místě (20–25 °C). Po týdnu přidejte zbytek cukru rozpuštěný v dalších 2 litrech vody. Sledujte kvasný proces – směs by měla jemně perlit. Kvašení trvá obvykle 4–6 týdnů.

Po ukončení kvašení (když zátka přestane bublat) slijte víno přes plátno nebo jemné síto, abyste odstranili zbytky šípků. Přelijte do čistého demižonu a nechte dál zrát v chladu a temnu. Pokud se během této doby objeví na dně demižonu kal, znovu víno sceďte a postupujte opatrně, aby se obsah nepromíchal. Kalnou část oddělte a zbylý čirý obsah nechte dál zrát v čisté nádobě.

Víno potřebuje minimálně 3–4 měsíce zrání, aby se chuť zakulatila. Čím déle ho necháte, tím bude jemnější a voňavější.