Proč mají zebry pruhy? Vědci konečně rozluštili záhadu, která je trápila přes sto let

Záhada pruhů trápila vědce přes století

Všechny tři druhy zeber – zebra stepní, zebra horská a zebra Grévyho – nosí výrazné černobílé pruhy, které je odlišují od ostatních afrických kopytníků. Bizarní design působí v otevřené savaně jako evoluční sebevražda: zebry jsou pro lvy dokonale viditelným terčem. Právě tato zdánlivá nesmyslnost živila mezi biology takzvanou „záhadu pruhů".

Během let se střídalo pět hlavních teorií. První tvrdila, že pruhy odpuzují kousavý hmyz. Druhá sázela na optickou iluzi fungující jako maskování. Třetí počítala s dezorientací predátorů. Čtvrtá hypotéza vsadila na regulaci tělesné teploty. Poslední varianta nabízela prosté vysvětlení: pruhy pomáhají zebrám rozpoznat se navzájem. Žádná z těchto teorií však dlouho neobstála v přísném vědeckém testu.

Teplotní stopa vedla vědce na falešnou cestu

V lednu 2015 publikoval vědecký časopis Royal Society Open Science překvapivý obrat. Bioložka Brenda Larison z Kalifornské univerzity v Los Angeles se svým týmem analyzovala pruhování u 16 populací zebry stepní – nejrozšířenějšího druhu – od Etiopie až po Jihoafrickou republiku.

Badatelé změřili 29 environmentálních faktorů: od vlhkosti půdy a srážek přes výskyt much tse-tse až po rozšíření lvů. Všechna data zpracovali v počítačovém modelu, aby zjistili, které proměnné vysvětlují rozdíly v pruhování. Dva faktory vynikly nad ostatní: stabilita místní teploty a průměrná teplota v nejchladnější části roku. Jednoduchý závěr zněl: čím tepleji, tím výraznější pruhy.

Tým následně experiment otočil a pomocí těchto dvou teplotních ukazatelů předpovídal pruhování u populací, které nebyly součástí původní analýzy. Výsledky podle autorů sedély. Vědci navrhli dva možné mechanismy: buď pruhy vytvářejí miniaturní vzdušné víry na rozhraní černé a bílé, které ochlazují kůži rychlejším prouděním vzduchu nad tmavými pruhy, nebo pruhy odrazují kousavé mouchy, jež se rojí při vyšších teplotách, a chrání tak zebry před nemocemi přenášenými hmyzem.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Dnes se láme reputace. Pár otázek dokáže zavařit i zkušeným hráčům

15. 9. 2026

Experimentální důkaz zničil teplotní teorii

Od roku 2015 se situace postupně vyjasnila. Hypotézu o ochlazování přímo otestoval a vyvrátil tým maďarského vědce Gábora Horvátha ve studii publikované v roce 2018 v časopise Scientific Reports. Badatelé nepoužili živá zvířata, ale plechové sudy s vodou potažené různými kůžemi včetně pravé zebří kůže, u kterých měřili teplotu. Výsledek byl jasný: zebří pruhy tělesnou teplotu nesnižují.

Korelace mezi teplotou a výrazností pruhování sice existuje, ale pravděpodobně souvisí spíše s tím, kde se vyskytuje kousavý hmyz – což je obvykle v teplých a vlhkých oblastech. Teorie o maskování či dezorientaci predátorů rovněž neobstály pod vědeckou lupou. Dokonce i Tim Caro, který vedl paralelní studie, nenašel žádnou souvislost mezi zebřími pruhy a přítomností lvů. „Pro veřejnost je to možná zklamání, ale pro vědu je to definitivní konec této teorie“, říká Caro.

Přečtěte si také

Vědci konečně zjistili, co se děje s ženským mozkem v menopauze. Jsou hodně překvapeni

13. 9. 2026

Pravý viník: ovádi a jejich zpackaná přistání

Zbývá hmyz – a důkazy podporující tuto teorii se neustále množí. Jeden obzvlášť působivý experiment zahrnoval natření krav bílými pruhy. Výsledek? Takto upravené krávy přitahovaly výrazně méně kousavého hmyzu než nenatřené.

Otázka se posunula: jak přesně pruhy změní chování hmyzu? Studie Tima Cara a jeho kolegů z Bristolské univerzity, publikovaná v roce 2023 v časopise Journal of Experimental Biology, přinesla odpověď. Vědci směrovali ovády kolem domácích koní oblečených do látek s různými vzory.

První pozorování: Mouchy normálně zaregistrují hostitele na dálku. Když se ale přiblíží, nastane chaos. Nedokážou správně zpomalit, narazí do povrchu nebo se v poslední vteřině odchýlí.

Druhé pozorování: Klíčem není, zda jsou pruhy rovnoběžné. Mouchy se vyhýbaly i šachovnicovým vzorům, což vyloučilo jakoukoli magii skrytou v geometrii pruhů. Naopak mouchy masově přistávaly na jednolitých středně šedých plášťích a v menší míře i na površích s velkými souvislými tmavými skvrnami.

Pracovní hypotéza zní, že úzké, ostře definované pruhy zebry fungují proto, že rozbíjejí velké jednotné tmavé plochy, které kousavé mouchy magneticky přitahují na krátkou vzdálenost. 

Pruhy nejsou repelent, ale past na hmyz

„Nazývat pruhy skutečným ‚repelentem‘ je zavádějící – pruhy hmyz nedrží v dálce, pouze mu znesdnadňují přistání“, upřesňují výzkumníci.

Pruhy si zebry přitom nevyrobily jen kvůli tomu, že je hmyz obtěžuje. Za vším stojí skutečný zdravotní problém: ovádi přenášejí mezi koňovitými několik smrtelných nemocí, včetně koňské infekční anemie či trypanosomiázy. Tlak, který tento hmyz vyvíjí na potenciální hostitele, představuje dostatečně silný biologický náklad, aby nasměroval evoluci pruhovaného kabátu.

Zebry tedy nenosí své pruhy kvůli módě ani náhodě. Jejich černobílý design je výsledkem milionů let evolučního boje proti nebezpečnému hmyzu, který dokáže zabíjet. A právě tento boj dal zebrám jejich ikonický vzhled, který dnes obdivujeme na savaně a v zoo.