Vědci zkoumali buňky nejstarší ženy světa. Narazili na nečekaný paradox
Foto: Unsplash
4 min
Maria Branyas zemřela jako nejstarší žena planety ve věku 117 let. Před smrtí darovala své tělo vědě. Biologové nyní odhalili, že v jejím organismu existovaly současně známky pokročilého stárnutí i mládí.
Reklama
Paradox v buňkách nejstarší ženy světa
Když Maria Branyas Morera v srpnu 2024 zemřela ve věku 117 let a 168 dní, byla nejstarší žijící osobou na planetě. Katalánka, která se narodila v San Franciscu v březnu 1907, přežila průměrnou ženu ve svém regionu o více než tři dekády. Před smrtí souhlasila s tím, že vědci získají přístup k jejímu tělu.
Výzkumný tým koordinovaný Manelem Estellerem z Institutu pro výzkum leukémie Josepa Carrerase provedl nejkomplexnější biologickou analýzu v historii. Vzorky krve, slin, moči a stolice podrobili genomickému, epigenomickému, proteomickému, metabolomickému, transkriptomickému a mikrobiomickému rozboru.
Známky rozpadu i mládí najednou
Vědci očekávali, že odhalí organismus, který se prostě opotřebovával pomaleji. Výsledky však ukázaly něco zcela jiného. „Signály extrémního stárnutí a zdravé dlouhověkosti byly přítomné současně,“ popsal Esteller zjištěný paradox.
Markery pokročilého věku byly jednoznačné. Telomery, ochranné čepičky na koncích chromozomů, byly velmi krátké. Imunitní systém vykazoval prozánětlivé rysy a stárnoucí populaci B lymfocytů. Objevila se klonální hematopoéza, stav, kdy kmenové buňky krve hromadí mutace a postupně dominují krevnímu zásobování. Tento jev je spojen se zvýšeným rizikem leukémie a kardiovaskulárních chorob.
Vedle těchto alarmujících signálů však vědci našli opačné prvky. Epigenetické hodiny, které odhadují biologický věk, označily její buňky za zhruba o 23 let mladší, než byl její skutečný věk. Opakující se úseky DNA byly udržovány v přísně kontrolovaném methylačním stavu, jaký se normálně vyskytuje u mnohem mladších lidí.
Praktický dopad tohoto objevu je zásadní: velmi dlouhý život a absence nemocí nemusejí podléhat jedinému celkovému mechanismu.
Jogurty a střevní bakterie
Mikrobiom zesnulé obsahoval vysoké hladiny bakterií rodu Bifidobacterium, které jsou hojné u mladých lidí a s věkem stabilně klesají. Některé stoleté osoby si je uchovávají. U lidí starších 110 let se nacházejí jen vzácně.
Branyas jedla tři jogurty denně a tým diskutoval o možné souvislosti. „Dietní návyk by mohl působit na dlouhověkost prostřednictvím střevního mikrobiomu“, uvedl Esteller pro New Scientist. Zůstává to však hypotézou. Studie nemůže prokázat, že Bifidobacterium skutečně vytvořil jogurt, protože k důkazu by bylo zapotřebí kontrolované dlouhodobé sledování, které nikdo neprovedl.
Odběr vzorků zachytil pouze snímky z konce stařenčina života, nikoli vývoj napříč celým životem. Výzkum ukázal, že její genom obsahoval specifické varianty genů chránící před kardiovaskulárními chorobami a demencí a zcela postrádal běžné genetické mutace zvyšující riziko Alzheimerovy choroby.
Jedna žena pro závěry nestačí
Jak autoři studie zdůrazňují, co bylo pozorováno u jediného jedince, nelze rozšířit na celou populaci, bez ohledu na to, jak důkladná analýza byla.
Richard Faragher, biogerontolog z Univerzity v Brightonu, vznesl konkrétní námitku: „Aby bylo možné tvrdit, že její dlouhověkost byla něčím víc než jen náhodou, musel by tým prokázat, že i ostatní členové její rodiny žili výjimečně dlouho.“ Samotná Maria Branyas svůj vysoký věk přičítala „štěstí a dobré genetice“.
Posledních 24 let života prožila v domově důchodců v katalánském městě Olot, kde byla až do konce života mentálně aktivní. V roce 2020, ve věku 113 let, úspěšně překonala COVID-19 s velmi mírným průběhem, což demonstruje její neobvyklou biologickou odolnost. Se světem komunikovala i přes sociální síť X pod přezdívkou Super katalánská babička.
