My teď považujeme za luxusní bydlení něco, co by ještě před pár lety považovali za garsonku. Nebo malé letní sídlo pro důchodce
Foto: Krakenimages.com / Shutterstock
4 min
Představte si, že byste vzali babičku z venkova, hodili ji do jednoho z těch „krabicových“ bytů, které se dnes považují za „luxusní“. Jak by asi reagovala? No, přiznejme si to: na jednu stranu by asi začala plakat, protože by byla šokovaná tím, jak malé místo musíte považovat za vysněný domov.
Reklama
Na druhou stranu, možná by si na tu skvělou moderní kuchyň jen vzdychla a řekla: „Za tohle bychom si za mých mladých let postavili dům a ještě by nám zbylo na zahrádku.“
A teď to nejlepší: babička by měla pravdu. My teď totiž považujeme za luxusní bydlení něco, co by ještě před pár lety považovali za garsonku. Nebo malé letní sídlo pro důchodce. Jak by na to babička asi koukala, kdyby viděla, co všechno dneska považujeme za „moderní bydlení“?
Co je to vlastně „krabice za miliony“?
Pokud jste už někdy navštívili nový developerský projekt v centru města, víte, o čem je řeč. Těch pár metrů čtverečních, které dnes považujeme za luxusní bydlení, by babička nejspíš považovala za vysoce neefektivní rozdělení prostoru. Možná by se začala trochu divit, proč se dneska cení fotka na Instagram víc než skutečné pohodlí.
A tady přichází ten vtipný paradox: dneska máme na trhu byty, které neoplývají prostorem, ale v ceně by si člověk pořídil takovou chalupu se zahradou, že by babička měla o zábavu postaráno! Všichni hltáme realitní nabídky, kde za cenu malé garsonky v centru dostanete „luxusní“ místo na čtyřech metrech čtverečních s oknem, které kouká do sousedovy koupelny.
Prostor, kam se poděl?
Babička by asi nepochopila, proč si někdo na vlastní náklady pořídí kompaktní kuchyň, která ve skutečnosti znamená, že si uděláte kafe, aniž byste se mohli pohnout. Ale co je na tom vůbec „luxusního“? Moderní spotřebiče? Babička by jen mávla rukou. „U nás jsme měli konvici a starou kamenku. A taky jsme jedli, co nám zahrádka dala!“ Místo toho, abychom si užívali skutečné pohodlí, žijeme v jednom pokoji, kde všechno děláme. Od vaření až po spánek.
Tohle by pro babičku bylo nepochopitelné. Ona totiž za své peníze stavěla domy a ještě si u toho mohla zasadit hromadu brambor na neděli. Dneska by si možná říkala: „No, tohle bych si opravdu nepořídila. Na co mi takový byt bude, když nemám kde zahradničit?“
Kde jsou všechny ty zahrádky?
Babička by se asi fakt nevydržela dívat na to, jak dneska v centru měst dáváme „luxusní“ byty na místa, kde by kdysi stál pořádný dvůr. A přitom stačí málo: pár květin v oknech a nějaké to rajče na balkoně. Babička by určitě tvrdila, že zahrádka je základem domácí pohody. Můžete mít v bytě skvělé zařízení, mramorové podlahy a špičkovou elektroniku. Ale pokud máte zahradu, kde si zasadíte kytky, rajčata nebo alespoň pár brambor, máte pocit, že žijete. Zatímco my dneska na luxusním bytě v centru Prahy máme všechno kromě té zelené oázy klidu.
Přiznejme si, že dneska už málokdo ví, co to znamená se ohnout, zakopat brambory a těšit se, jak vám na podzim vyrostou. Babička by si asi zhluboka povzdechla a říkala by: „Vy dnešní mladí… všeho máte dost, ale to, co je důležité, vám chybí. Kde máte ty zahrady?“ Možná by to nakonec zakončila tím, že by se na chvíli vrátila k oblíbeným bramborám a nechala nás všechny v těch našich „krabicích“.
Tak co, máte to i s bramborami?
Možná je čas zamyslet se, jestli opravdu potřebujeme všechny ty „krabice za miliony“. Chceme žít v místnosti, která má tolik prostoru, že v ní skoro ani nevíte, kde začít a kde skončit? Nebo chceme místo, kde máme klid, pohodu a místo na kytky, brambory a možná i pořádný gril? Babička by si asi za svých mladých let nikdy neuměla představit, že budeme žít v takovýchto „krabicích“. Ona věděla, co je to pořádný domov, kde je prostor pro rodinu. A taky pro zahrádku, kde si klidně zasadí něco, co pak sní na oběd.
A pokud máte rádi tyhle miniaturní byty, možná se zamyslete, jestli by vám neuškodilo mít o kousek větší místo na vaše věci. A možná i na ten okopávaný záhon. Babička by vás totiž určitě ubezpečila, že „kousek zahrádky má pro život větší cenu než všechny ty supermoderní spotřebiče, které nikdy nepoznají pravý smysl života.“
