Podívejte se, jak bydlí oblíbený režisér Zdeněk Troška. Jeho dům má neuvěřitelných 22 oken

Podívejte se, jak bydlí oblíbený režisér Zdeněk Troška. Jeho dům má neuvěřitelných 22 oken

Foto: Pavel Gwužď / Nextfoto

Publikováno:
5 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Známý režisér Zdeněk Troška se narodil 18. května v roce 1953 ve Strakonicích. Patří mezi známé české režiséry. Je známý svým humorem, ale také přívětivým chováním.

Obsah článku
  1. Něco málo z jeho života
  2. Bota jménem Melichar
  3. Režie jevištních inscenací, mezi jehož práce patří například:
  4. Pohádky
  5. Důchod a odpočinek

Něco málo z jeho života

Známý český režisér Zdeněk Troška pochází z jižních Čech a své rodné Hoštice u Volyně, kde prožil své dětství, promítl i do slavné trilogie Slunce, seno... Středoškolská studia absolvoval ve francouzském Dijonu na lyceu Carnot, a patřil k posledním studentům Československa, kteří zde v 70 letech studovali. Režii vystudoval na Pražské FAMU. Jako samostatný režisér debutoval v jedné z povídek ve filmu Jak rodí chlap a to v roce 1979, do povědomí se dostal o čtyři roky později s filmem Bota jménem Melichar. Tento režisér získal největší popularitu trilogií Slunce, seno... nebo trojicí komedií Kameňák

Pozornost upoutal už svými předchozími studentskými etudami Odejít před svítáním (1977) a Vášeň (1977), jež natočil podle vlastních námětů a scénářů. Stejně tomu bylo v případě romantické variace na chopinovské téma Hledání modrého tónu (1980). V následujícím období pracoval jako pomocný režisér s Věrou Šimkovou-Plívovou (Krakonoš a lyžníci), Martinem Hollým (Signum laudis), Jaromírem Borkem (Muž přes palubu), Zdeňkem Podskalským (Křtiny, Revue na zakázku) a s Barbrou Streisandovou (Yentl).

Bota jménem Melichar

Několik krátkých snímků a to většinou s hudební tematikou připravil pro televizi, kdy se jednalo o mj. Hudební Písek, Dvořák a Sychrov. Na Barrandově debutoval epizodou Poštovský panáček z povídkového filmu Jak rodí chlap. Určitě stojí za to zmínit jeho celovečerní prvotinu Bota jménem Melichar, kterou, si myslím zná mnoho diváků, protože upoutala ve své době nezvyklou autenticitou a citem pro gag, získala řadu ocenění. Zdeněk Troška uplatnil při zfilmování historic. látek výtvarně-dramatické vidění a schopnost vizuální stylizace (Poklad hraběte Chamaré).

Záhy se zaměřil na tvorbu pro děti, zejména na pohádky, natáčené v klasickém českém duchu, a na lidové komedie (tři série Slunce, seno..., Kameňák a Babovřesky). Postupem času si vybudoval pozici jednoho z našich komerčně nejúspěšnějších režisérů a specialisty na zmíněné žánry, ale bohužel i kritizovaného filmaře. Také natočil portrét režiséra Petra Weigla (1996) pro cyklus Genus společnosti Febio.

Režie jevištních inscenací, mezi jehož práce patří například:

  •  Verdiho opera Don Carlos (1989) v Národním divadle v Praze
  •  Bizetova Carmen (2004) a Dvořákova Rusalka (2005) ve Státní opeře Praha
  •  Balet Čertoviny (1998) v plzeňském Divadle J. K. Tyla
  • Muzikál Janka Ledeckého Hamlet (1999) v divadle Kalich.

Velkého úspěchu dosáhl inscenací Dvořákovy Rusalky na pražské Křižíkově fontáně.

Pohádky

Princezna Jasněnka a létající švec z roku 1987, kdy byla vytvořena první z jeho krásných pohádek. Také velmi oblíbenou pohádkou byla Princezna ze mlejna  z roku 1994, která se v roce 2000 dočkala pokračování Princezna ze mlejna II. Další z krásných pohádek o lásce Z pekla štěstí je z roku 1999. Jelikož to mělo u diváků úspěch, navázalo na to pokračování Z pekla štěstí II z roku 2001. Jeho tvorba se od 90. let zaměřila zejména na pohádkový žánr. V roce 2002 se pokusil od svých snímků odklonit dalším historickým dramatem Andělská tvář.

Komediální trilogie Kameňáků, která se zařadila k nejnavštěvovanějším titulům v zemi. Nejkrásnější hádanka je další pohádkou, která měla v únoru 2008 premiéru. Nezapomněli jsme ani na přepis konverzační divadelní komedie Nicoly Pistoiy, Pina Ammendoly, Diega Ruize a Fiony Bettaniniové Bez předsudků (TV 2009)Dalším filmem je Doktor od jezera hrochů (2010) natočený podle stejnojmenné knihy Miloslava Švandrlíka. Máme také další seznam jeho tvorby:

  • Čertova nevěsta (2011)
  • Babovřesky (2013)
  • Babovřesky 2. díl (2014)
  • Babovřesky 3. díl (2015)
  • Strašidla (2016)
  • Čertoviny (2017)
  • Zakleté pírko (2019)

Důchod a odpočinek

Zdeněk Troška uvedl v rozhovoru pro Žďárský deník na otázku: „Rozhodl jste se odejít do důchodu. Už nic nepsat, ani netočit. Je to definitivní? Nenajde se téma, které by vás lákalo?“

O žádném návratu neuvažuji. Zamkl jsem krám s básněmi, zahodil klíč, užívám si důchod a už chci mít klid. Čtu, jím, spím, odpočívám. Nechci už nic natáčet, ani se už k ničemu veřejně vyjadřovat.

Co nesmí v domě tohoto režiséra chybět? Zajisté světlo, které do domu vniká skrze 22 oken. „Jsem ranní pták a tahám slunce na oblohu. Vzbudím se před svítáním a pak si z okna užívám tu krásu, jak se krajina postupně proměňuje,“ zmiňuje režisér. Jeho tvorba je, byla a osobně si myslím, že bude i nadále velmi oblíbená.

Sama osobně miluji jeho pohádky a je velká škoda, že se už dnes netočí nic nového. Protože v dnešní době je patrný pokles kvality filmů, pohádek a další audiovizuální tvorby. Tento člověk, jak je zřejmé, dělal svou práci s láskou. Navíc bývalý prezident Miloš Zeman 28. října 2017 vyznamenal Zdeňka Trošku medailí Za zásluhy (za zásluhy o stát v oblasti umění). 

Reklama
Reklama