Hledáte nejděsivější hřbitov u nás? Zkuste bohnický hřbitov bláznů
Foto: linux1987 / Depositphotos
3 min
Nedaleko od bohnické psychiatrické léčebny se rozkládá místo, které patří k nejtajemnějším a pro mnohé i k nejděsivějším v celé Praze, ba možná v celém Česku. „Hřbitov bláznů“ si zahrál v oscarovém Amadeovi. Ve skutečnosti je ale ještě zajímavější.
Reklama
Hřbitov bláznů
Bohnická psychiatrická léčebna otevřela své brány v roce 1909 a ve své době byla spolu s vídeňskou psychiatrickou léčebnou nejmodernější institucí v celém Rakousku-Uhersku. Na počátku 20. století ale psychiatrie nebyla na takové úrovni jako dnes a také samotná duševní onemocnění znamenala pro člověka velké stigma. Klienti léčebny tak často byli svými rodinami zavrženi a vymazáni z paměti. Ve chvíli, kdy zemřeli, je však bylo třeba pohřbít.
Hned v roce 1909 byl proto založen hřbitov, který se stal místem posledního odpočinku lidí, kteří v léčebně zemřeli. Spektrum důvodů, pro které se do ní dostali, bylo přitom široké. Šlo o osoby s vrozenými duševními poruchami, o vojáky s traumaty ze zákopů první světové války, o válečné zajatce a v neposlední řadě i o zločince, kteří se vymykali běžnému chápání zločinu. Měl by zde ležet i vrah Otýlie Vranské, tedy pachatel jednoho z nejsledovanějších případů první republiky.
Tisíce pochovaných, mnohem méně náhrobků
Jako první zde byl pochovaný teprve jedenáctiletý chlapec, jistý František Jankovský. On i většina dalších byli pochováváni do hrobů bez náhrobků. Důvod je prostý, rodiny klienty léčebny často zavrhly a sama léčebna neměla na náhrobky peníze. Nemluvě o zločincích či vojácích. Mnoho z nich tvořili zajatci, nejčastěji Italové.
Podle některých zde byl či stále je pohřben i Gavrilo Princip, jehož výstřely zažehly požár první světové války. Oficiálně byl pohřben v Terezíně, kde také ve vězení zemřel, podle řady svědectví byl ale do hrobu uložen právě zde a většina badatelů to považuje za víceméně prokázané. Otázkou ovšem je, zda nebyly jeho ostatky převezeny po roce 1918 do Sarajeva.
Na hřbitově se každopádně pohřbívalo do roku 1951, celkově šlo asi 4200 lidí, a od té doby pustl. Hřbitov začal být využívaný spíše jako skládka a rozhodně se nejednalo o žádné pietní místo, resp. nemělo takovou podobu, jakou by si zasloužilo. Ani po sametové revoluci neměli mrtví na tomto místě mnoho klidu a hřbitov často navštěvovali vandalové.
Až teprve nedávno se z iniciativy starosty Prahy 8 hřbitov opět proměnil v důstojné místo. Jeho genius loci je ale jedinečný. Kombinace řad neoznačených hrobů, jen sem tam přerušených nějakým náhrobkem, všudypřítomného břečťanu a především vědomí, že zde leží především lidé stíhaní za svého životy démony, které si většina z nás neumí představit, vyvolává nevyhnutelně velmi stísněné pocity.
Proč sem přijela Margaret Thatcherová?
V průběhu devadesátých let zavítala do Prahy i tehdejší ministerská předsedkyně Velké Británie Margaret Thatcherová. Měla samozřejmě svůj oficiální, státnický program. Kromě toho ale bez přítomnosti médií zavítala i na tento, v té době zcela zpustlý a poničený hřbitov. Margaret Thatcherová zde byla svědkyní exhumace těla, kterou si sama vyžádala. Oficiálně není známo, čí ostatky byly do Británie převezeny. Neoficiálně se ale jednalo o některého z předků manžela Thatcherové, který se do Bohnic dostal coby válečný zajatec…
