Andorra je plná tajemných míst. Škoda, že ji Češi ještě neobjevili. Engolasters láká nejvíc
Foto: Leonid_Andronov / Depositphotos
K naší velké škodě je pro nás Andorrské knížectví ne příliš známou zemí. Tato rozvinutá země s vyspělou ekonomikou, unikátní přírodní polohou a příznivým daňovým systémem je významnou turistickou destinací, kterou navštíví ročně přes devět milionů návštěvníků. A to je na zemičku o rozloze menší než Praha a se zhruba 82 tisíci obyvateli opravdu pěkné číslo.
Andorra není členskou zemí EU a přístup do ní je z členských zemí Španělska nebo Francie. Tento mikrostát s převážně katalánským obyvatelstvem je skvělým místem pro odpočinek, ať už aktivní, nebo pasivní. Pohoří Pyreneje, které odděluje Evropu od Pyrenejského poloostrova a dělí se mezi Francii, Španělsko a Andorru, je od nepaměti obestřeno mítními legendami. A právě v Andoře, kolem jezera Engolasters, se tradují dvě nejznámější.
Potopa za trest
Nedaleko hlavního města Andorra la Vella se ve farnosti Encamp v nadmořské výšce 1616 m n. m. nachází vysokohorské jezero Engolasters. Podle Průvodce po mystických místech světa se v pyrenejské mytologii traduje, že jezero „stvořil bůh, když viděl, jak jedna žena odmítla dát chléb hladovějícímu poutníkovi. Bůh za trest seslal na místní obyvatelstvo ničivou potopu. Z nahromaděné vody vzniklo nádherné, hluboké a klidné jezero, jehož krása uhranula hvězdy, které do něj popadaly a zůstaly v něm navěky uvězněny.“
Místní rybáři se jezeru obloukem vyhýbali, protože, především ve středověku, věřili pověře, která praví, že se na toto místo slétaly čarodějnice. Ty prý měly na břehu tančit a nedej bože, kdyby je někdo spatřil nahé; proměnily by dotyčného okamžitě v kámen nebo psa.
Kdokoliv čarodějnice spatří, bude proměněn v kámen nebo psa.
V jiné obměně zde podle místních kdysi existovala vesnice, kterou pohltila voda, částečně kvůli smělosti mužů z vesnice. Ti navštěvovali toto místo v noci, aby sledovali, jak se čarodějnice koupou nahé v jezeře. Za trest čarodějnice proměnily všechny „voyeury“ v černé kočky a naštěstí toto území opustily na začátku 20. století, kdy se zde začala stavět přehrada a vodní elektrárna.
Odplata za nevěru nebyla sladká
O několik kilometrů dál stojí podle spisovatelky Sarah Bartlettové kostel Sant Miquel d'Engolasters z 12. století, jeden z klenotů románské Andorry, s jehož zvonicí je spojována jiná legenda. Vypráví o krásné čarodějnici, která milovala jistého rytíře víc než svůj život, ale když si rytíř našel jinou, obvinila ho z uctívání démonů a skokem ze zvonice si vzala život.
Vysoko v Pyrenejích tančívaly kdysi na břehu třpytivého jezera čarodějnice. Oděné nebo dokonce nahé.
Rytíř měl v patách inkvizici a ukryl se před ní do věže, kde mu byl společníkem pouze místní kněz. Jednoho dne našel ve svém koženém váčku zvláštní černý kámen s rytinou na povrchu. Uvědomil si, že talisman určitě proklela mrtvá čarodějnice, a zakopal ho na malém kostelním hřbitově, aby se zbavil posledního pojítka s její osobou. Podle knihy Průvodce po mystických místech světa autorky Sarah Bartlettové se říká, že tajemný talisman je tu zakopán dodnes a má schopnost přinášet návštěvníkům kostela lásku.