Cukřenky, popelníky, talíře a skleničky z podnikových restaurací – retro poklady, které znovu ožívají
Foto: zachovalý porcelánový šálek
4 min
Z kdysi obyčejných předmětů z podnikových jídelen a kaváren se staly žádané sběratelské kousky. Cukřenky, skleničky a popelníky, které pamatují dobu ROH a národních podniků, dnes prožívají velký návrat. Nejen jako dekorace, ale i jako symbol nostalgie po „časech jistot“.
Reklama
Když design sloužil lidem
Byla to éra, kdy v každém městě voněla kuchyně podnikové jídelny, na stole stála tlustostěnná sklenička s logem místního závodu a vedle ní těžká skleněná cukřenka s kovovým víčkem. Tyto věci měly být hlavně funkční, odolné a levné. Přesto, nebo právě proto, mají dnes svůj neodolatelný půvab. Podobné vybavení sloužilo lidem i v restauracích.
Cílem tehdejšího designu nebyla prestiž, ale praktičnost. Všechno bylo vyráběno „pro všechny“ – aby vydrželo denní nápor obědů, káv a cigaret. Estetika se podřizovala účelu, ale ve výsledku vznikly předměty, které dnes obdivujeme pro jejich jednoduchost, poctivost a nečekanou eleganci.
Z podniku na Instagram
Ještě před pár lety končily tyto artefakty z 60. až 80. let v kontejnerech nebo na půdách. Dnes je mileniálové i sběratelé s nadšením hledají na bleších trzích, v antik bazarech i na aukčních serverech. Skleničky s nápisem Čedok, popelníky s logem Slušovické JZD nebo typické hliníkové cukřenky se staly módními doplňky interiérů i kaváren.
Ty věci mají duši a příběh. Každý popelník nebo sklenička nese otisk doby, kdy se z něj pilo pivo po výplatě, nebo se u něj vedly debaty o Spartě a Baníku,
říká designérka a kurátorka Veronika Jakešová z Retro Muzea Praha, které se zaměřuje na československý design 20. století.
Sklo, které něco vydrželo
Mnoho z těchto výrobků pocházelo z legendárních podniků, jako byl Sklárny Kavalier v Sázavě, Bohemia Crystal nebo Karlovarské sklo Moser. Zatímco Moser produkoval luxus pro export, podnikové sklo mělo opačné zadání – vydržet roky a stovky mytí v horké vodě. Proto se vyrábělo z tlustého, často zelenkavého skla, které se nelámalo ani po pádu ze stolu.
A cukřenky? Ty bývaly malým technickým zázrakem. Kovové víčko, které šlo otevřít jedním prstem, a skleněné tělo, které přežilo i nešetrné zacházení. Dnes se vyrábějí jejich repliky, ale sběratelé tvrdí, že původní kusy mají „jinou váhu a duši“.
Popelník jako ikona minulosti
Popelník býval symbolem společenskosti – byl u každé kávy, na každém stole, v každé kanceláři. Dnes, kdy se kouření z veřejných prostor vytratilo, působí popelníky spíš jako relikvie. A možná právě proto se z nich staly designové artefakty.
Sběratelé si cení především těch s nápisem Restaurace Slavia, ČSA, nebo logy hotelů jako Thermal a Intercontinental. Tyto popelníky se objevují v interiérech moderních kaváren jako stylové retro doplňky – připomínka doby, kdy se všechno dělalo „poctivě, ne na jedno použití“.
Retro vlna, která má smysl
Dnešní návrat těchto předmětů není jen sentimentální. Je to i reakce na svět plný plastů a jednorázovosti. Retro design z podnikových restaurací představuje hodnotu trvanlivosti. Tyto věci, měly vydržet desítky let a často skutečně vydržely.
Je to návrat k poctivému materiálu. Sklo, porcelán, kov – to všechno má úplně jiný dotek a váhu než dnešní plastové výrobky,
vysvětluje historik designu Jan Rybář z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
Návrat do minulosti
Dnes tyto kousky znovu ožívají nejen na poličkách, ale i v praxi – v kavárnách, které se inspirují estetikou 70. let. Například jeden brněnský podnik servíruje espresso ve starých sklenkách z národního podniku Bohemia, cukr nosí v kovových cukřenkách a mléko v původních „erárních“ konvičkách. Hosté si je s úsměvem fotí – a sdílí na Instagramu jako estetické poklady z minulosti.
Retro se tak proměnilo v živý styl. V předmětech, které kdysi reprezentovaly obyčejnost, dnes hledáme autenticitu, jistotu a poctivost, kterou v přetechnizovaném světě ztrácíme.
