Keramické sošky z první republiky mohou mít velkou hodnotu. Rozhoduje stav a výrobce

Když vezmete do ruky keramickou sošku z Bechyně, první dojem bývá jasný – hezká věc, pěkně provedená, možná i cenná. Ale teprve když ji otočíte a podíváte se na dno, začíná skutečný příběh. Vtlačená značka „Bechyně“ a hned vedle vytištěné „made in czechoslovakia“ – to není náhoda. Je to přesný časový otisk, který vám prozradí, že soška vznikla mezi lety 1918 a 1938, v době, kdy Československo existovalo jako samostatný stát a kdy bechyňská keramika zažívala svůj zlatý věk.

Tato kombinace značení byla typická pro exportní produkci, která mířila na zahraniční trhy. Vtlačená značka potvrzovala původ z Bechyně, tištěný anglický text pak splňoval požadavky importních předpisů. Pokud byste našli jen jednu z těchto značek, datace by byla složitější. Takhle ale máte jistotu – jde o meziválečné období, kdy československá keramika konkurovala nejlepším evropským manufakturám.

Krakelovaná glazura není chyba, je to umění

Na povrchu sošky ženy s miskou si všimnete jemných prasklin v glazuře – takzvané krakelury. Řada lidí si myslí, že jde o známku stáří nebo špatného ošetření. Opak je pravdou. Krakelovaná glazura byla v meziválečném období záměrným uměleckým efektem, který vznikal řízeným procesem při výpalu. Keramici cíleně pracovali s rozdílnou teplotní roztažností keramického střepu a glazury – při ochlazování se glazura smršťovala jinak než podklad a vznikla síť jemných trhlin.

Tento efekt byl oblíbený zejména v produkci art deco stylu, protože dodával plastikám patinu a hloubku. Sekundární kraklování vlivem okolního prostředí by vypadalo jinak – trhliny by byly nepravidelné, často barevně znečištěné a místy by glazura mohla úplně chybět. U kvalitních bechyňských prací je krakelura rovnoměrná a esteticky působivá.

Přečtěte si také

Všeobecný přehled pod drobnohledem: Tento hospodský kvíz umí nachytat i zkušené hráče

5. 7. 2026

Sedm tisíc může být i pět – záleží na detailech

Uváděná tržní hodnota 7 000 Kč platí pro sošku v dobrém stavu. Ale co to vlastně znamená? Skryté vlasové trhliny jsou nejzákeřnější – na první pohled je nevidíte, ale při bližším ohledání nebo při poklepání na keramiku uslyšíte dutý zvuk. Taková trhlina může snížit cenu až o polovinu, protože hrozí, že se časem rozšíří.

Oštěpy na podstavci – tedy odštípnuté kousky glazury nebo keramického střepu – jsou viditelné a snadno posouditelné. Menší oštěp na okraji podstavce může stáhnout cenu o několik set korun, větší poškození v exponované části sošky (třeba na obličeji nebo na ruce) může znamenat propad až o dva tisíce.

Vnitřní montáž je kapitola sama o sobě. Některé bechyňské plastiky měly složitější konstrukci – například postava mohla být vyrobena ve více částech a následně slepena. Pokud je toto spojení narušené nebo pokud uvnitř sošky došlo k prasknutí, které není vidět zvenčí, hodnota prudce klesá. Profesionální sběratelé proto vždy kontrolují plastiku proti světlu – průsvit odhalí skryté trhliny i nestability v konstrukci.

Stav vnitřní montáže se projeví i při manipulaci. Pokud soška při jemném pohybu vrzá nebo se v ní něco pohybuje, je to varovný signál. Oprava takových defektů je možná, ale nákladná a nikdy nevrátí plastice původní hodnotu.

Bechyně versus Ditmar-Urbach: Kdo vyhrává na trhu?

Současná sběratelská poptávka po meziválečném československém art deco je silná, ale ne všechny značky jsou na tom stejně. Bechyňská keramika se pohybuje v cenově dostupnějším segmentu než produkce Ditmar-Urbach nebo Royal Dux. Zatímco srovnatelná figurální plastika z Royal Dux může dosahovat cen přes 15 000 Kč, bechyňské práce zůstávají v rozmezí 5 000 až 10 000 Kč.

Důvod je prostý – Royal Dux a Ditmar-Urbach byly komerční manufaktury s mezinárodní reputací, jejich produkce byla technicky dokonalejší a designově propracovanější. Bechyně naproti tomu reprezentovala spojení uměleckého vzdělávání a řemeslné výroby – výsledky byly kvalitní, ale měly spíš lokální charakter.

To ale neznamená, že by bechyňská keramika byla méněcenná. Naopak – její hodnota spočívá v autenticitě a v propojení s tradicí české keramické školy. Sběratelé, kteří hledají typicky české umění bez přehnaného komerčního lesku, dávají Bechyni přednost. A právě tento segment trhu v posledních letech roste.

Zajímavé je také to, že zatímco u Royal Dux nebo Ditmar-Urbach se ceny v posledních letech spíše stabilizovaly, bechyňská keramika zaznamenává mírný růst. Mladší generace sběratelů hledá dostupnější vstupy do světa art deco a Bechyně jim to nabízí.

Přečtěte si také

V Evropě se objevil nebezpečný pavouk. Jeho kousnutí způsobuje odumírání tkáně

5. 7. 2026

Variace motivu: Existují vzácnější verze?

Motiv ženy s miskou se v bechyňské produkci vyskytuje v několika variantách. Nejběžnější je verze s přírodní glazurou v tónech béžové a hnědé, jaká je popisována v tomto případě. Existují ale i varianty s barevnější glazurou – například s modrozeleným nádechem nebo s výraznějším kontrastem mezi postavou a miskou.

Tyto barevné varianty jsou vzácnější a jejich cena může být o 20 až 30 procent vyšší. Důvod je dvojí – jednak jich bylo vyrobeno méně, jednak jsou vizuálně atraktivnější pro sběratele, kteří hledají výrazné kusy do svých sbírek.

Velikostní varianty jsou méně časté. Většina bechyňských figurálních plastik byla vyráběna ve standardních rozměrech, protože formy byly nákladné a jejich množení se nevyplatilo. Pokud byste ale narazili na výrazně větší nebo naopak miniaturní verzi stejného motivu, mohlo by jít o unikát nebo o velmi omezenou sérii – a tedy o výrazně cennější kus.

Škola nebo manufaktura? Rozdíl, který se počítá

V Bechyni působily dvě instituce – Státní odborná škola keramická a komerční manufaktura. Produkce školy měla experimentální charakter, studenti zde vytvářeli autorské práce pod vedením pedagogů a výsledky byly často unikátní. Manufaktura naproti tomu vyráběla sériově podle osvědčených vzorů.

Jak to poznat? Školní práce bývají signované iniciálami autora nebo mají specifické značení, které odkazuje na školní dílny. Manufakturní produkce má standardizované značky a často i exportní označení – přesně jako v případě sošky ženy s miskou.

Z hlediska ceny je školní produkce obvykle cennější, protože jde o autorské kusy s omezenou sérií. Manufakturní práce jsou dostupnější, ale zároveň reprezentují typický styl a kvalitu bechyňské keramiky. Pro běžného sběratele je manufakturní kus často lepší volbou – je dostupnější, snáze se ověřuje jeho autenticita a na trhu s ním není problém.

Soška ženy s miskou s kombinací značek „Bechyně“ a „made in czechoslovakia“ pochází s vysokou pravděpodobností z manufaktury, což odpovídá uváděné ceně 7 000 Kč. Kdyby šlo o školní práci se signaturou významného autora, cena by mohla být dvojnásobná.

Na konci zůstává otázka, kterou si klade každý sběratel: Je to investice, nebo radost? U bechyňské keramiky platí obojí. Hodnota těchto kusů pravděpodobně poroste, ale hlavně – jsou to krásné předměty, které vypovídají o době, kdy české umění dokázalo konkurovat světu.