Pod Aljaškou a Sibiří teče řeka roztaveného železa. Pohybuje se směrem k Evropě
Foto: shutterstock
3 min
Tři satelity odhalily pod Aljaškou a Sibiří obří proud tekutého kovu široký 420 kilometrů. Železná řeka se žene rychlostí 50 km za rok směrem k Evropě a její zrychlování může signalizovat blížící se přepólování magnetického pole Země.
Reklama
Satelity odhalily pod povrchem planety žhavou řeku
Mezinárodní vědecký tým z Dánska a Velké Británie objevil pomocí satelitní konstelace Swarm obří proud rozžhaveného železa v zemském jádru. Řeka tekutého kovu je 420 km široká a 7000 km dlouhá, táhne se pod Aljaškou a Sibiří a pohybuje se směrem k evropskému kontinentu.
Tři identické satelity, na jejichž konstrukci se podíleli experti z Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu v Praze, byly vypuštěny v roce 2013. Přístroje dokáží rozlišit sílu, směr a variace magnetického pole Země. Získaná data umožňují nahlédnout do nitra planety podobně jako podle vlnek v potoku odhadnete, kde leží velký kámen.
Proud tekutého kovu se od roku 2000 zrychlil třikrát
Železná řeka se nachází v hloubce asi 3000 kilometrů, kde teplota dosahuje okolo 5000 až 6000 °C a je srovnatelná s povrchem Slunce. Proud tekutého kovu se od roku 2000 výrazně zrychlil. „Žene se rychlostí asi 50 kilometrů za rok. To je třikrát více, než je rychlost materiálu vnějšího jádra a statisíckrát více než rychlost tektonických desek,“ říká Chris Finlay z Technické univerzity v Dánsku.
Co přesně pohyb železné řeky řídí, není zatím známo. Tým se však domnívá, že souvisí s hranicí mezi dvěma různými oblastmi v jádře, jíž je takzvaný tangenciální válec, pomyslný válec obklopující pevné vnitřní jádro podél rotační osy Země. Když se k této hranici tekuté železo z obou stran přiblíží, je vytlačeno do stran.
„Samozřejmě potřebujete sílu, aby se materiál posunul. Ta by mohla být zajištěna změnami v magnetickém poli,“ vysvětluje profesor Rainer Hollerbach z University of Leeds.
Zrychlování proudu může signalizovat přepólování magnetického pole
Odborníci předpokládají, že žhavá řeka je stará stovky milionů let. Změna její rychlosti však naznačuje, že se nacházíme v období, kdy magnetické pole slábne a může se překlopit. Jde o přirozený proces. Během posledních 71 milionů let se to stalo celkem 171krát, naposledy před 786 000 lety.
Pohyby a víry v tekutém kovu, který tvoří převážně železo a nikl, spolu s rotací Země generují elektrické proudy. Ty vytvářejí magnetické pole, které nás chrání před kosmickým zářením a slunečním větrem.
S přepólováním nejsou spojeny žádné katastrofy. V dnešní moderní době však hrozí, že by mohlo způsobit zkázu elektrické sítě a problémy se satelity.
