Podle údajů statistiků průměrná mzda v Česku v posledních obdobích roste
Foto: Depositphotos
3 min
Z oficiálních statistik vyplývá, že příjmy domácností u nás rostou. Přesto řada lidí pociťuje, že „na penězích“ nic nezískala. Mezi čísly a realitou se tak objevuje významná propast, která ztěžuje orientaci v aktuální ekonomické situaci.
Reklama
Podle údajů statistiků průměrná mzda v Česku v posledních obdobích roste. Jenže zatímco průměr se postupně přibližuje hranici padesáti tisíc korun, většina lidí takový příjem nikdy neviděla. Důvodem je, že průměr zkreslují nejvyšší výdělky, které reálnou situaci běžných zaměstnanců příliš nereprezentují. Oproti tomu medián, tedy hodnota kterou má polovina lidí vyšší a polovina nižší, poskytuje daleko realističtější obraz.
Příjmy domácností a jejich rozložení
Na úrovni domácností se rozdíl mezi statistikou a realitou projevuje ještě víc. Čísla sice ukazují, že příjmy rostou, ale po započtení inflace se jejich kupní síla často snižuje. Reálný dopad na rodinné rozpočty tak bývá opačný, než jaký naznačují titulky o „rekordních mzdách“. Tento paradox lze pozorovat už několik let. Domácnosti s nižšími příjmy nebo v méně rozvinutých regionech čelí situaci, kdy se jejich reálná finanční pozice zhoršuje, i když na papíře vypadá lépe.
Reálný příjem většiny obyvatel není tak optimistický, jak se zdá
Podle oficiálních údajů vzrostla průměrná mzda ve druhém čtvrtletí roku 2025 na částku 49 402 korun. Na první pohled to vypadá slibně, jenže reálná mzdaroste pomaleji. Ještě výmluvnější je medián, který zhruba 39 000 korun. To znamená, že polovina zaměstnanců má nižší příjem, než tento údaj ukazuje. Statistiky tak odhalují zřetelný rozpor mezi průměrem a skutečným stavem, který lidé pociťují v každodenním životě. Pokud přičteme rostoucí ceny za energie, náklady na bydlení a nákup potravin,nůžky se ještě více rozevírají.
Dvě práce nebo sociální systém?
Mnoho domácností se proto snaží vyrovnat rostoucím životním nákladům tím, že jeden ze členů pracuje na více pozicích nebo kombinuje hlavní zaměstnání s vedlejší činností. Tento trend je patrný zejména v odvětvích s nižšími mzdami, kde se hranice finanční nejistoty posouvá stále výše. Přestože druhý příjem dokáže krátkodobě stabilizovat rodinný rozpočet, dlouhodobě přináší vyčerpání a zhoršení rovnováhy mezi pracovním a osobním životem.
Na druhé straně stojí sociální systém, který má sloužit jako pojistka pro ty, jejichž příjmy nestačí na základní potřeby. Životní minimum jednotlivce je stanoveno na 4 860 korun měsíčně, existenční minimum činí 3 130 korun. Tyto částky jsou spíše symbolické a neodrážejí reálné ceny bydlení, potravin ani energií. Rodiny s dětmi nebo samoživitelé tak často čelí situaci, kdy se i přes pracovní úvazek ocitají blízko hranice chudoby.
Rozdíl mezi statistickou „realitou“ a finanční zkušeností mnoha domácností spočívá v tom, že jedny údaje vypovídají o růstu, zatímco druhé, ty praktické, spíše o stagnaci a o tlaku výdajů, regionálních nerovnostech nebo pomalejším růstu kupní síly. Když se zaměříme na mediány, typické domácnosti a regionální kontext, dostáváme realističtější obraz toho, co se v peněženkách skutečně děje. A právě ten obraz ani zdaleka nekopíruje optimistické zprávy z úřadů.
