Živí se dušemi mrtvých a vraždí spící muže: Staré slovanské báby byly nejstrašnějšími démony našich předků

Hřbitovní ženy –⁠ démoni, kteří se přiživují na mrtvých

Nejstrašnější bába byla ta, která se objevovala na hřbitovech bezprostředně po čerstvém pohřbu. Víra v tyto strašlivé bytosti je stále silná a žije svým vlastním životem v lidovém podání. Většinou je to příběh o staré ženě, která se večer zjevuje na místním hřbitově. Procházela se mezi hroby, přestože hřbitov byl už dávno uzavřen. Nejčastěji ji bylo vidět v den pohřbu, zejména když se pohřbíval mladý a nevinný člověk.

Hřbitovní báby se podle legend živily ztracenými dušemi právě zesnulých lidí. A přestože tito tvorové nebyli schopni ublížit živému člověku, setkání s nimi bylo předzvěstí blížícího se neštěstí. Chudé ženy putující z vesnice do vesnice byly často mylně považovány za hřbitovní démony, kteří využívali tiché, zalesněné hřbitovy jako své noclehárny nebo toalety.

Lesní bába nechávala zmizet děti v houštinách

Vyskytovaly se v hustých lesích, na nepřístupných a odlehlých místech. Výskyt lidí v oblasti jim strašně vadil, a tak byly zlomyslné a nepřátelské.

Jejich úkolem bylo pečovat o les, starat se o keře lesních plodů, houby a ostatní lesní blaho. Kromě toho se staraly o stanoviště pavouků a dalších drobných brouků. Když přistihly děti, jak šikanují své svěřence nebo ničí keře lesních plodů, dokázaly být opravdu nebezpečné. Těmto tvorům se připisovala náhlá smrt nebo zmizení dítěte v lesních houštinách.

Ve slovanské mytologii na sebe tito démoni dokázali vzít podobu krásné dívky, aby vylákali neopatrné muže do nejvzdálenějších koutů lesa. Takové dobrodružství pro něj skončilo smrtí a v démonovi vykvetlo sémě dalšího monstra.

Polní nebo hrachová bába

Bába z pole je velmi známý démon, zejména ve východní Evropě, kde se do zemědělských prací zapojovaly celé komunity. Úkolem polní ženy bylo dohlížet na dozrávající pole osetá hrachem, fazolemi nebo obilím. Nedej bože, aby polní čarodějnice narazila na lenocha spícího na poli. Náhle by ho dostihla a bez milosti zardousila.

Tento tvor neměl rád zejména děti. Proto nebyly děti během práce v terénu nikdy ponechány bez dozoru. Věřilo se, že hrachová bába ráda svačí na takovém dítěti, které zůstane samo. Aby měl sedlák bábu na své straně, nechával při zahájení práce na okraji pole džbán mléka a misku medu jako dar pro příšeru.

Vodní bába nebo démon jezer, rybníků a mokřadů

Vodní báby se rády přirovnávaly k rusalkám, vždyť stejně jako tyto krásky žily na březích jezer nebo řek. Co je však odlišovalo, byl samozřejmě jejich vzhled. Tyto stařeny by mohly být prababičkami krásných víl, nebýt toho, že byly oživeny z černých duší těch nejzkaženějších žen. Věřilo se, že promiskuitní, hádavé a zlomyslné ženy se po smrti mění ve vodní příšery.

Vodní babizny sledovaly milostné hrátky víl s velkou žárlivostí, a protože se jim samy svým vzhledem a povahou nemohly rovnat, začaly být rozzlobené, zahořklé a velmi agresivní. Napadaly muže, kteří usnuli na břehu jezera, a bestiálním a nelítostným způsobem je vraždily.

Právě tito démoni byli obviňováni ze všech zmizení v okolí vodních ploch.

Bába dobračka –⁠ démon, který plní přání

V některých oblastech bylo zvykem utopit odsouzené ženy ve studni. Postupem času se od této praxe upustilo. Koneckonců, voda z takové studny sloužila celé obci a okořenit ji utonulou ženou nebylo rozumné. Tato krátká epizoda však stačila k tomu, aby se v panteonu slovanských démonů objevila nová příšera.

Věřilo se, že bába, která žila v hluboké studni, dokáže plnit přání, která jí byla vyslovena v nejtemnější noční hodině. Bohužel nic nebylo zadarmo a za každé splněné přání bylo třeba zaplatit.