Rotace Země postupně zpomaluje. V daleké budoucnosti bude mít den 25 hodin
Foto: pexels
3 min
Připadá vám, že den má příliš málo hodin? Planeta pod našima nohama se ve skutečnosti každým rokem nepatrně zpomaluje. Vědci odhalili, jak gravitace Měsíce a tající ledovce brzdí rotaci Země.
Reklama
Kosmická brzda, která nikdy nespí
Možná vám připadá, že čas ubíhá rychleji než dřív. Paradoxně však platí pravý opak – naše planeta ve skutečnosti svou rotaci zpomaluje. Fyzikální síly působící na Zemi ji zpomalují, a tak se den každým stoletím prodlužuje o zlomek sekundy.
Hlavním viníkem je gravitační tah Měsíce, který na zemské oceány působí jako neviditelná brzda. Slapové síly vyvolávají pravidelné přílivy a odlivy, při nichž se obrovské vodní masy pohybují po povrchu planety. Toto neustálé tření mezi vodou a pevninou spotřebovává rotační energii Země – a výsledkem je pomalé, ale neúprosné zpomalování.
Měsíc sám se přitom od Země každoročně vzdaluje zhruba o 3,8 centimetru. Tento pohyb není náhodný – jde o přímý důsledek téhož gravitačního tance, který brzdí naši rotaci. Energie, kterou Země ztrácí, se přeměňuje na pohyb našeho kosmického společníka.
Když tající led mění rychlost planety
Jenže Měsíc není jediným faktorem. V posledních desetiletích vědci pozorovali nečekaný zdroj zpomalování – změnu klimatu. Tání ledovců na Grónsku a Antarktidě totiž přesouvá obrovské množství hmoty z pólů směrem k rovníku.
Představte si krasobruslaře při piruetě: když má ruce u těla, točí se rychleji. Jakmile je rozpaží, rotace se zpomalí. Přesně to se děje naší planetě. Voda z tající polární čepice stéká do oceánů blíže rovníku, hmota se přesouvá dál od rotační osy – a Země se otáčí pomaleji.
Moderní atomové hodiny dokážou zachytit i tak nepatrné změny. Díky nim víme, že den se prodlužuje tempem zhruba 1,7 až 2,3 milisekundy za století. Zní to nepatrně? Pro lidský život rozhodně ano. Ale v geologických měřítcích jde o dramatickou proměnu.
Až budeme mít 25 hodin – za 200 milionů let
Pokud současné tempo zpomalování vydrží, den bude trvat 25 hodin za přibližně 200 milionů let. V té době už lidstvo pravděpodobně nebude existovat v podobě, jakou známe dnes. Ale fyzikální zákony budou platit stejně jako nyní.
Vědci dokážou rekonstruovat délku dne i v dávné minulosti – pomocí letokruhů stromů, vrstev usazenin a záznamů starověkých zatmění. Před 400 miliony lety, v devonském období, den trval jen 22 hodin. Rok měl tehdy asi 400 dnů. Dinosauři zažívali dny dlouhé zhruba 23 hodin.
Naše představa stabilního 24hodinového cyklu je tedy jen dočasný snímek z nekonečného kosmického filmu. Čas sám o sobě se nemění – mění se rychlost, jakou se náš svět otáčí. A my jsme svědky procesu, který probíhá od samého vzniku Měsíce před více než čtyřmi miliardami let.
Možná jednou budou budoucí civilizace vzpomínat na éru, kdy den trval pouhých 24 hodin, stejně jako my dnes žasneme nad devonským světem s 400 dny v roce. Planeta pod našima nohama žije vlastním životem – a my jsme jen krátkou epizodou v jejím příběhu.
