Co podle psychologů znamená, když člověk přehnaně děkuje

Co podle psychologů znamená, když člověk přehnaně děkuje

Foto: M21Perfect / Shutterstock

Publikováno:
více než 5 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Říkáte „děkuji“ i několikrát za sebou, omlouváte se za každou maličkost a máte pocit, že druhému musíte laskavost okamžitě vrátit? Nemusí jít jen o mimořádnou slušnost. Psychologie za tím vidí i překvapivý pocit, který si většina lidí s vděčností nespojuje.

Reklama
Obsah článku
  1. Jedno „děkuji“ je slušnost. Desáté už může něco prozrazovat
  2. Překvapení je v rozdílu mezi vděčností a pocitem dluhu
  3. Proč někdo děkuje i za úplnou maličkost?
  4. „Promiň“ a „děkuji“ mohou jít ruku v ruce
  5. Největší paradox? Nezištná pomoc může být pro některé lidi nepříjemná
  6. Kdy je přehnané děkování úplně normální?
  7. Možná tedy nejde o to, že neumíte přestat děkovat

Jedno „děkuji“ je slušnost. Desáté už může něco prozrazovat

Někteří lidé poděkují jednou a jdou dál. Jiní řeknou „děkuji“, „moc děkuji“, ještě jednou poděkují při odchodu a doma si možná uvědomí, že vlastně pořád přemýšlejí, zda toho pro ně druhý člověk neudělal až příliš. Na první pohled to může vypadat jako obyčejná vychovanost. Člověk je přece slušný, váží si pomoci a nechce působit nevděčně. Jenže psychologie upozorňuje, že mezi obyčejnou vděčností a potřebou neustále děkovat může být poměrně podstatný rozdíl.

Samotné děkování přitom rozhodně není nic špatného. Vděčnost patří mezi emoce, které pomáhají vytvářet a udržovat dobré mezilidské vztahy. Potíž nastává ve chvíli, kdy se z přirozeného „děkuji“ stane téměř automatická reakce na každou drobnost. Tehdy může být zajímavější otázka ne proč člověk děkuje, ale proč má potřebu děkovat tolik.

Překvapení je v rozdílu mezi vděčností a pocitem dluhu

A právě tady přichází část, kterou by mnoho lidí nečekalo. Výzkumy v psychologii rozlišují mezi vděčností a pocitem zadluženosti. Oba pocity mohou vzniknout ve chvíli, kdy nám někdo pomůže, ale nejsou stejné. Vděčnost je spojena především s oceněním toho, co pro nás druhý udělal, zatímco zadluženost v sobě nese myšlenku, že bychom mu nyní měli něco vrátit.

Jinými slovy, člověk může říkat „děkuji“ nejen proto, že má radost z pomoci, ale také proto, že se v něm okamžitě spustí pomyslné účetnictví. Ty jsi něco udělal pro mě, takže já teď něco dlužím tobě. A čím větší laskavost vnímá, tím silnější může být potřeba nějak ji vyrovnat. Právě tento mechanismus je zajímavý i proto, že na první pohled vypadá jako velmi pozitivní vlastnost. Dotyčný je přece vděčný, ohleduplný a slušný. Ve skutečnosti ale může současně prožívat nepříjemný pocit, že je vůči druhému člověku v dluhu.

Proč někdo děkuje i za úplnou maličkost?

Představte si člověka, kterému kolega pomůže s jednoduchým úkolem.

Díky,

řekne. Za hodinu znovu dodá:

Ještě jednou díky za tu pomoc.

Při odchodu připomene:

Fakt jsem rád, že jsi mi pomohl.

A když se kolega druhý den zeptá, zda je všechno v pořádku, přijde další:

Díky, že se ptáš.

Pro okolí to může být až úsměvné. Pro samotného člověka ale nemusí jít o hru na přehnanou slušnost. Může být zvyklý, že pomoc není nikdy úplně zadarmo. Nemusí jít přitom o peníze ani o vědomou manipulaci. V některých rodinách se například velmi silně zdůrazňuje, že člověk musí být hodný, nikoho nezatěžovat, nezklamat a za všechno se odvděčit. Z pomoci se potom může stát něco, co vyvolává nejen radost, ale také lehké napětí. Co za to budu muset udělat já? Nezatěžuji ho příliš? Nebude si myslet, že jeho pomoc beru jako samozřejmost?

Právě zde se přehnané děkování může potkávat se silnou potřebou vyhovět ostatním a získávat jejich přijetí. České magazínové zdroje popisují u lidí s tímto vzorcem například obtížné odmítání, strach z konfliktů, potřebu být oceňován a přizpůsobování vlastního chování okolí.

„Promiň“ a „děkuji“ mohou jít ruku v ruce

Zajímavé je, že člověk, který přehnaně děkuje, často používá také druhé slovo: promiň. Promiň, že otravuji. Promiň, že jsem se zeptal. Promiň, že jdu pozdě. Promiň, že potřebuji pomoc. A následně: děkuji, že jsi mi pomohl. Děkuji, že jsi počkal. Děkuji, že mě posloucháš.

Samotné jedno ani druhé slovo samozřejmě nic nediagnostikuje. Psychologie by ostatně byla velmi jednoduchá disciplína, kdyby se osobnost člověka dala určit podle počtu použitých „děkuji“ za den. Důležitější je celkový vzorec chování. Pokud někdo děkuje často, ale současně dokáže říct ne, bez problémů požádá o pomoc a necítí potřebu svou existenci neustále omlouvat, může jít jednoduše o jeho komunikační styl a výchovu.

Jiná situace nastává, když se za děkováním skrývá strach. Člověk může mít obavu, že druhého obtěžuje, že mu bude pomoc vyčtena nebo že si ji musí okamžitě nějak zasloužit. Objevuje se u nich silná potřeba přijetí, potíže s hranicemi a obava z odmítnutí či konfliktu.

Největší paradox? Nezištná pomoc může být pro některé lidi nepříjemná

A teď přichází možná nejzajímavější část celého příběhu. Člověka, který je zvyklý na laskavost něco vracet, může bezpodmínečná pomoc paradoxně zaskočit.

Pokud někdo vyrůstal s představou, že za každou službu se sluší něco vrátit, může pro něj být nezvyklé, když mu někdo pomůže a nic nechce. Žádnou protislužbu, žádnou odměnu, žádnou laskavost do budoucna. Jen jednoduše pomůže. Výzkumy přitom ukazují, že vděčnost a zadluženost mohou existovat současně a že pocit zadluženosti je úzce spojený s potřebou laskavost za každou cenu oplatit.

Právě tehdy může člověk děkovat ještě intenzivněji. Jedno děkuji mu nestačí, protože emocionálně ještě nedošlo k vyrovnání. A tak přijde druhé, třetí a čtvrté. To je také důvod, proč může být někdy užitečné přijmout pomoc prostým „děkuji“ a dál nic neřešit. Ne každou laskavost je nutné okamžitě splatit. Zdravý vztah není účetní kniha, kde se na jedné straně zapisují všechny služby a na druhé jejich protihodnota.

Kdy je přehnané děkování úplně normální?

Je ale důležité nepřehánět ani opačný výklad. Časté děkování samo o sobě není známkou nízkého sebevědomí, traumatu ani psychického problému. Někteří lidé jsou zkrátka velmi zdvořilí. Jiní byli vedeni k tomu, aby si všímali drobných laskavostí. A další mají vděčnost jako přirozenou součást své komunikace.

Vděčnost má ostatně skutečně pozitivní sociální význam. Odborné zdroje ji spojují s posilováním vztahů a prosociálním chováním. Problém tedy není v tom, že někdo říká „děkuji“ často. Podstatné je, co při tom prožívá. Je to radost a upřímné ocenění? Nebo nervozita, pocit povinnosti a obava, že bez dostatečného poděkování si druhý člověk pomyslí něco špatného?

Rozdíl může být na první pohled neviditelný. Dvě osoby mohou vyslovit úplně stejnou větu s poděkováním, ale každá z úplně jiného důvodu.

Možná tedy nejde o to, že neumíte přestat děkovat

Pokud se v popisu poznáváte, není potřeba začít počítat, kolikrát denně slovo „děkuji“ používáte. Mnohem zajímavější je všimnout si toho, co se odehrává ve vaší hlavě bezprostředně poté, co vám někdo pomůže.

Máte radost? Cítíte vděčnost? Nebo vám okamžitě naskočí myšlenka, že teď musíte něco oplatit? Máte strach, že jste druhého zatížili? Přemýšlíte, zda jste dostatečně poděkovali? A dokážete někdy pomoc prostě přijmout bez pocitu, že jste se stali někomu dlužníkem?

A právě v tom je celé překvapení. Člověk, který vám poděkuje desetkrát za drobnou pomoc, nemusí být jen mimořádně vychovaný. Možná je skutečně vděčný. Ale možná také potřebuje především smazat pocit, že vám něco dluží. A to je rozdíl, který není na první pohled vůbec vidět. Pokud takové lidi máte kolem sebe a trápí se tím, že jsou dlužníci, nechte je, aby vám upekli koláč nebo dali švestičky z vlastní zahrádky. Nebudou se trápit tím, že vám něco dluží.

Reklama

Možná jste zmeškali

Přejídání vede k rozvoji nadměrného tělesného tuku a obezity

Přejídání vede k rozvoji nadměrného tělesného tuku a obezity

Že jsou Češi velkými labužníky, o tom není pochyb. Dopřávají si chutné jídlo doma i na cestách, nekonečné možnosti a dostupnost rychlého občerstvení jim usnadňují přejídání. To se však může snadno vymknout kontrole a vést k různým zdravotním problémům.

Každý večer strávíte 40 minut úklidem, abyste ráno stejně zakopli o ponožku a začali den s proklínáním světa

Každý večer strávíte 40 minut úklidem, abyste ráno stejně zakopli o…

O ponožku samozřejmě ve skutečnosti nejde. Spíš o pocit marnosti a drobný chaos, jenž se nás pokouší vyvést z míry, sotva ráno vykročíme do nového dne. Stačí málo, abychom si zkazili náladu a upadli do deprese s myšlenkou, že ať se snažíme sebevíc, nemá to smysl. Pomyslná ponožka je poslední kapkou.

Čtyři svíčky, čtyři týdny, jedno tajemství Vánoc

Čtyři svíčky, čtyři týdny, jedno tajemství Vánoc

Advent není jen časem nákupů a světýlek, ale i obdobím tiché radosti, očekávání a návratu k dávným tradicím. Letos začíná 30. listopadu 2025 a znovu nám připomíná, že Vánoce jsou víc než jen svátky – jsou symbolem naděje, světla a hluboké duchovní paměti.

Tajemství sklepa: Špatná kombinace plodin může během pár týdnů zničit celou úrodu

Tajemství sklepa: Špatná kombinace plodin může během pár týdnů zničit…

Podzimní zahrada je sklizená a sklep se plní bednami brambor, cibule, jablek i kořenové zeleniny. Jenže málokdo tuší, že špatná kombinace plodin může během pár týdnů zničit celou úrodu. Za vše může plyn, který není vidět ani cítit, a také rozdílné nároky na vlhkost či teplotu. Co tedy v zimě rozhodně neskladovat pohromadě?

Vaječné skořápky obsahují obrovské množství vápníku. Vaječná voda je šetrná k půdě a rostlinám

Vaječné skořápky obsahují obrovské množství vápníku. Vaječná voda je…

Většina lidí ani netuší, že něco tak obyčejného, jako je voda po vaření vajec, může být malým pokladem pro zahradu i pokojové rostliny. A přitom ji většina z nás rovnou lije do odpadu. Proč? No protože jsme tak jednoduše zvyklí. Jenže každá kapka této odpadní tekutiny je plná minerálů a živin.

Bisfenoly: Najdete je nejen na účtenkách, ale i v mnohých potravinových obalech

Bisfenoly: Najdete je nejen na účtenkách, ale i v mnohých…

Jistě jste to už slyšeli. Účtenky jsou něco, nač neradno sahat. Co je na tom pravdy? Podívali jsme se na pár zdrojů a důrazně doporučujeme si účtenky v rukou raději nežmoulat.

Co o vás vypovídá způsob, jakým vítáte Nový rok? Tento test prozradí víc, než si myslíte

Co o vás vypovídá způsob, jakým vítáte Nový rok? Tento test prozradí…

Silvestr prozradí o člověku víc, než si myslíte. Zatímco jedni už týdny ladí každý detail velkolepé oslavy, jiní se rozhodnou až na poslední chvíli podle nálady. Zjistěte, jestli jste spontánní dobrodruh, promyšlený stratég nebo klidný pozorovatel - a co to vypovídá o vaší povaze.

Kroupy, čočka, škubánky: nové hvězdy fine diningu

Kroupy, čočka, škubánky: nové hvězdy fine diningu

Kdysi tahle jídla znamenala bídu, hlad a výplatu, co se zdržela někde mezi fabrikou a poštou. Dnes? Servírují se na břidlici, mají pěnu, mikrobylinky a číšníka, který vám o nich vypráví jako o uměleckém díle. Řeč je o pokrmech, které naše babičky vařily s pocitem zoufalství.

Bramborový salát: Jedno jídlo. Tisíc názorů. Recepty, které rozdělují internet

Bramborový salát: Jedno jídlo. Tisíc názorů. Recepty, které rozdělují…

Dvě slova: bramborový salát. Desítky verzí a názorů, kdy každý z nás věří, že jeho varianta je nejlepší a jediná správná. Někdo do něj přidává hrášek, někdo jablko, jiný majonézu a další zakysanou smetanu či uzeninu. Těchto pár přísad bohatě stačí, aby se na internetu rozpoutala válka v komentářích.

Světla nad Křemelnou: Tajemství Šumavy, které zmátlo generace

Světla nad Křemelnou: Tajemství Šumavy, které zmátlo generace

Na pokraji Šumavy, tam kde husté smrkové lesy střeží klidné horské potoky, se v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století objevovalo cosi, co místní obyvatelé nazývali „bludičky“.

Doporučené články

Zítra v Ulici: Ve čtvrtek si Pavel ugriluje Koldu a Gábina se konečně rozhodne

Zítra v Ulici: Ve čtvrtek si Pavel ugriluje Koldu a Gábina se konečně rozhodne

Noční můra v Hollywoodu: Chystá se masivní propouštění. Důvodu neuvěříte

Noční můra v Hollywoodu: Chystá se masivní propouštění. Důvodu neuvěříte

Fotokvíz z českých filmů: V záběrech ze 3 různých epoch se totálně zamotáte a pohoříte hned na startu

Fotokvíz z českých filmů: V záběrech ze 3 různých epoch se totálně zamotáte a pohoříte hned na startu

Nová image herců z Ulice: Rybová sklízí obdiv a chválu, Bučková spíš rozpaky

Nová image herců z Ulice: Rybová sklízí obdiv a chválu, Bučková spíš rozpaky

Zpěvák, režisér i vášnivý rybář: Herec v ikonických westernech často ztvárňuje sám sebe

Zpěvák, režisér i vášnivý rybář: Herec v ikonických westernech často ztvárňuje sám sebe

Reklama