Kvalitní espresso káva nemusí být drahá. V testu bodovaly i levnější značky

Italská značka za stovky korun versus diskontní káva za pár desítek korun. Intuitivně vsadíme na tu drahou, že? Nedávný test ale ukázal něco, co by nečekal skoro nikdo – levnější kávy dokázaly předstihnout prémiové značky nejen chutí, ale i čistotou.

Ranní rituál s šálkem kávy patří k životu milionů lidí. A právě proto, že na kávě tolik záleží, se kolem ní točí tolik mýtů. Jeden z nejpevnějších? Že kvalita se pozná podle ceny a země původu značky. Italská káva přece musí být lepší než ta z regálu u Lidlu. Nebo ne?

Tento předpoklad nedávno otestovala organizace dTest, která se podívala na devatenáct káv z českých obchodů. Výsledky byly tak překvapivé, že stojí za to se u nich zastavit.

Vítězové, které nikdo nečekal

Bellarom Espresso z Lidlu a Perla Classico Crema z Penny – dvě kávy, které stojí zlomek ceny italských značek, získaly nejvyšší hodnocení. Nejen že chutnaly skvěle, ale navíc v nich nebyly zjištěny žádné nečistoty ani plísně. To samé se nedalo říct o některých drahých konkurentech.

Bellarom dostal plný počet bodů za chuť i vůni, Perla byla těsně za ním. Obě kávy zaujaly vyvážeností – nebyly příliš hořké, měly příjemnou kyselost a dlouhotrvající chuť.

Překvapilo mě, jak čistě ta káva chutná. Žádná nepříjemná pachuť, nic umělého,“ popisuje jedna z účastnic testu svůj dojem z Bellaromu.

Zajímavé je, že obě značky patří k privátním značkám diskontních řetězců. Jejich rychlá obrátka zásob znamená, že se káva na regálech neohřívá měsíce, což pomáhá udržet čerstvost. A právě čerstvost hraje v kvalitě kávy zásadní roli.

Přečtěte si také

Animáky nejsou jen pro děti - tento hospodský kvíz ukáže, jak dobře je skutečně znáte

13. 6. 2026

Drahé neznamená čisté

Na opačném konci spektra se objevily značky, od kterých by člověk čekal víc. Lavazza Qualità Oro a Illy Classico, obě italské ikony s cenou přes dvě stě korun, skončily s výrazně horším hodnocením. Důvod? Přítomnost plísní.

V Lavazze byla zjištěna plíseň Aspergillus niger, v Illy pak Penicillium. Obě plísně sice nejsou přímo nebezpečné, ale jejich přítomnost signalizuje nedostatky při zpracování nebo skladování zrn. Navíc mohou ovlivnit chuť – a právě Lavazza dostala nižší hodnocení i za senzorické vlastnosti.

Není to jen o plísních. Test odhalil i přítomnost ochratoxinu A, mykotoxinu, který vzniká při nevhodném skladování. Našel se ve třech kávách – Jacobs Krönung, Tchibo Family a Davidoff Café Crema. Naměřené hodnoty sice byly pod legislativním limitem, ale přesto ukazují na slabiny v kontrole kvality.

Co to znamená prakticky? Cena a prestižní jméno nejsou zárukou čistoty. Dlouhé dodavatelské řetězce, skladování v meziskladech, transport přes kontinenty – to vše jsou rizikové momenty, kdy může dojít k problémům.

Proč diskontní kávy uspěly

Není to náhoda. Privátní značky jako Bellarom nebo Perla mají několik výhod. Zaprvé – rychlá obrátka. Káva se neprodává měsíce, ale týdny. To znamená čerstvější produkt na regále. Zadruhé – přímá kontrola. Řetězce si nechávají kávu vyrábět u prověřených dodavatelů a mají přísné standardy.

A pak je tu ještě jeden faktor: pražení. Levnější kávy často používají profil pražení, který není tak agresivní jako u některých italských značek. Mírnější pražení dokáže lépe zachovat původní chuťové nuance a zároveň neskrývá případné defekty za vrstvou hořkosti.

To neznamená, že by robusta versus arabica nehrála roli. Hraje – ale ne tak, jak si většina lidí myslí. Robusta má obecně vyšší obsah kofeinu a bývá odolnější vůči škůdcům, ale zároveň je náchylnější k plísním při špatném zpracování. Arabica je jemnější, ale citlivější na podmínky pěstování. Klíčové není, co je v balení, ale jak bylo zpracováno.

Moderní obalové technologie také pomáhají. Balení v ochranné atmosféře nebo ventily pro odplyňování – to vše prodlužuje trvanlivost a chrání aroma. A právě tyto technologie používají i levnější značky.

Přečtěte si také

Tmavé pečivo není automaticky zdravější. Jak poznat skutečně kvalitní celozrnný chléb?

14. 6. 2026

Co si z toho odnést

Test ukázal něco, co stojí za zamyšlení: kvalita není otázkou ceny, ale procesu. Můžete zaplatit dvě stě korun za italskou značku a dostat plísně. Nebo si vzít kávu za čtyřicet korun a mít čistý, vyvážený produkt.

Neznamená to, že by všechny drahé kávy byly špatné nebo všechny levné skvělé. Ale ukazuje to, že značka a země původu nejsou spolehlivým ukazatelem kvality. Důležitější je, jak rychle se káva prodává, jak byla zpracována a za jakých podmínek skladována.

Pro běžného spotřebitele to znamená jednoduchou radu: nebojte se zkoušet. Privátní značky diskontů mohou být překvapivě dobré. A pokud máte rádi italskou kávu, neznamená to, že musíte slevit z nároků – jen si uvědomte, že jméno na obalu není všechno.

Možná je to trochu osvobozující. Nemusíte utrácet majlant, abyste měli dobrou kávu. Stačí vědět, na co se dívat – a nebát se dát šanci i těm levnějším variantám. Protože někdy je nejlepší káva ta, která vás překvapí.