Vorvani mezi sebou komunikují skoro jako lidé

Velryby obrovské používají ke komunikaci systém připomínající lidskou řeč. Vědci objevili, že zvuky vydávané těmito obřími savci obsahují struktury srovnatelné se samohláskami a tónovými variacemi známými z lidských jazyků. Výzkum Project CETI odhaluje fascinující paralely mezi dvěma vzdálenými formami inteligence.

Co jsou vlastně vorvaní kliky

Vorvani spolu komunikují pomocí krátkých zvukových impulsů, kterým vědci říkají kliky (anglicky clicks). Zní jako rychlé kovové cvaknutí nebo úder dvou kamenů o sebe. Jednotlivé kliky pak spojují do přesně uspořádaných sérií, označovaných jako cody (codas). Právě tyto sekvence fungují jako základ jejich vzájemné komunikace a lingvisté v nich objevili překvapivou pravidelnost.

Analýza ukázala, že vorvani dokážou měnit délku jednotlivých kliků i jemně upravovat jejich frekvenci. Tyto změny připomínají způsob, jakým lidé pracují s délkou samohlásek nebo intonací. Podobné tónové variace se běžně používají například v mandarínské čínštině, ale hrají roli i v dalších jazycích.

Podle autorů studie vykazuje struktura vorvaní komunikace pozoruhodné podobnosti s fonetikou a fonologií lidské řeči. Neznamená to, že vorvani mají vlastní jazyk ve stejném smyslu jako lidé, ale jejich komunikační systém je mnohem propracovanější, než se dosud předpokládalo.

Dvacet milionů let vývoje

Ještě v polovině minulého století si vědci nebyli jistí, jak složitá komunikace těchto mořských obrů vlastně je. Dnes jim pomáhají podvodní mikrofony, drony i umělá inteligence, které umožňují zaznamenávat tisíce hodin zvukových nahrávek a hledat v nich opakující se vzorce.

„Myslím, že je to další připomínka toho, že nejsme jediným druhem s bohatým komunikačním, společenským a kulturním životem. Vorvani si mohli předávat informace z generace na generaci více než 20 milionů let. Teprve nyní máme nástroje, které nám dovolují nahlédnout do jejich světa a objevit složitost, která tam byla po celou dobu,“ říká David Gruber, zakladatel projektu CETI.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Desítka otázek z všeobecného přehledu ověří, v čem máte mezery

14. 7. 2026

Rozhovory tváří v tvář

Studium vorvanů není jednoduché. Zvířata tráví většinu času hluboko pod hladinou, kde loví především olihně. Jeden ponor může trvat téměř hodinu a na hladině se zdrží jen krátce.

Právě během těchto přestávek ale dochází k jejich sociální komunikaci. Když spolu dva vorvani „hovoří“, často se přiblíží hlavami těsně k sobě a vysílají kliky přímo směrem ke svému partnerovi.

Lidskému uchu připomínají tyto zvuky rychlé cvakání nebo Morseovu abecedu. Počítačová analýza ale ukázala, že nejde o náhodné sekvence. Za zdánlivě jednoduchým rytmem se skrývá překvapivě propracovaný systém.

Překvapení i pro lingvisty

Vedoucí studie Gašper Beguš z Kalifornské univerzity v Berkeley přiznává, že podobnou úroveň složitosti nepozoroval ani při studiu komunikace papoušků nebo slonů.

„Žijí úplně jinak než my. Pohybují se ve vodě, spí ve svislé poloze a většinu života tráví pod hladinou. Přesto zjistíte, že nás mnoho věcí spojuje. Mají babičky, společně pečují o mláďata, pomáhají si při porodech a vytvářejí velmi pevné sociální vazby. Je to inteligence, která se vyvíjela zcela jinou cestou, ale v mnoha ohledech je překvapivě srozumitelná,“ říká Beguš.

Každý klik může nést význam

Behaviorální ekolog Mauricio Cantor z Institutu mořských savců, který se studie nezúčastnil, upozorňuje, že nejde jen o samotné kliky.

Podle něj komunikace vorvanů obsahuje několik vrstev informací, které se vzájemně doplňují. Význam proto pravděpodobně nevzniká pouze pořadím kliků, ale také jejich délkou, rytmem a dalšími jemnými odlišnostmi.

Právě tato vícevrstvá struktura činí celý komunikační systém mnohem bohatším, než si vědci ještě před několika lety dokázali představit.

Přečtěte si také

Oceánský proud kolabuje, Evropě hrozí mráz jako na Sibiři

14. 7. 2026

Budeme si jednou s vorvani povídat?

Projekt CETI si klade odvážný cíl – porozumět významu základních vorvaních vokalizací a zjistit, co jednotlivé sekvence znamenají. Výzkumníci doufají, že se jim během několika let podaří rozpoznat desítky různých komunikačních signálů spojených například s odpočinkem, lovem nebo potápěním.

David Gruber ale upozorňuje, že cesta bude ještě dlouhá.

„Už jsme se dostali mnohem dál, než jsem si kdy myslel, že je možné. Ale bude to vyžadovat čas i financování. V tuto chvíli jsme jako dvouleté dítě, které umí jen několik slov. Za pár let bychom se mohli posunout na úroveň pětiletého dítěte.“

Studie publikovaná v odborném časopise Proceedings of the Royal Society B tak nabízí nový pohled na svět vorvaňů. Ukazuje, že jejich komunikace není jen sledem jednoduchých zvuků, ale propracovaným systémem, který může být jedním z nejsložitějších v celé živočišné říši.