Napoleonova sestra byla také dobyvatelkou. Místo evropských území však získávala srdce mužů
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Slavný Napoleon měl o něco méně slavnou sestru Pauline. Ta se sice politice a válečnictví vyhýbala obloukem, přesto však sváděla svůj vlastní boj napříč milostnými aférami.
Reklama
Paulina, mladší sestra Napoleona, byla nejoblíbenější ze sedmi sourozenců svého bratra. Jako jediná se neúčastnila jeho politických mocenských her. Zatímco její sourozenci byli dosazováni na trůny po celé Evropě, Paulina se o panovnictví nezajímala. Sama tvrdila, že kdyby chtěla, mohla by se královnou stát, tuto výsadu však přenechala svým sourozencům.
Krásná již od dětství
Paulina se narodila 20. října 1780 v Ajacciu na Korsice jako šesté z osmi dětí Carla Maria a Letizie Bonapartových. Svou krásu a odvahu se rozhodla využít k podmanění si svých milenců a navzdory skandálům si získala obdiv jako ikona stylu. Málokterá žena si více vychutnávala potěšení z toho, že je krásná.
Ačkoli byla Pauline často lehkovážná a bezstarostná, měla i svou věrnou a odvážnou stránku. Jako jediná ze sourozenců navštívila Napoleona – a dokonce mu i finančně pomohla – když byl v roce 1814 po neúspěšném vojenském tažení v Rusku vyhoštěn na ostrov Elba. Během jeho druhého vyhnanství, na Svatou Helenu po porážce u Waterloo, Pauline dokonce požádala, aby s ním mohla trávit na ostrově nějaký čas.
Manželka, vdova, princezna
Aby potlačil probíhající revoluci v roce 1801 v kolonii Saint-Domingue (na území dnešního Haiti) a ochránil příjmy Francie z cukru v této kolonii, vyslal Napoleon (nyní první konzul) prvního Paulinina manžela Charlese Leclerca do Karibiku. Pauline a její syn jej v roce 1802 na cestě následovali. Leclercovi se nejprve dařilo vítězit, jeho vojáky však začala decimovat žlutá zimnice.
V situaci, kdy morálka upadala, se Paulina postarala o společenské rozptýlení, v jehož centru byla ona sama, pořádáním plesů a slavností. Z rodinného sídla také udělala polní nemocnici. Leclerc naléhal na svou ženu, aby se vrátila do Francie, ale ona odmítla. Teprve po jeho smrti v listopadu 1802 se i se synem vrátili do vlasti.
Zatímco Paulina upřímně truchlila nad manželovou smrtí, brzy navázala milostné vztahy. Její milostný život vždy vyvolával pomluvy, kterých se často chytali Napoleonovi nepřátelé a zveličovali je. Napoleon usiloval o císařskou moc a věděl, že jeho pověst musí být bezúhonná. Proto sestře zařídil nový sňatek, tentokrát s princem Camillem Borghesem. Paulině životní styl princezny nejprve vyhovoval, později se však začala nudit a manželství začalo upadat.
Napoleonovu sestru později začalo trápit zdraví. V roce 1804 ji vzal princ do lázní v Pise, aby se zotavila, ale nedovolil jí vzít s sebou syna. Zatímco byla pryč, šestiletý chlapec dostal horečku a zemřel. Paulína z toho vinila prince. Opovrhovala svým manželem a znovu se uchýlila k milostným aférám.
V poslední chvíli byla věrná rodině
Paulininy zdravotní problémy se v průběhu let zhoršovaly. Trpěla chronickými bolestmi břicha a cestovala z lázní do lázní, aby našla úlevu nebo lék. Často trvala na tom, že ji budou nosit na nosítkách, aby nemusela chodit pěšky. Její požadavky byly stále rozmarnější. Nabádala své ošetřovatele, aby jí sloužili jako podnožky nebo aby položili své pláště na zem, aby si mohla odpočinout.
Její vlastní zdraví postupně podlomila pravděpodobně rakovina žaludku. V roce 1825, dvacet let po rozchodu s manželem, se Paulina vrátila, aby s ním žila v Palazzo Borghese. Tam o tři měsíce později zemřela.
