Drogy Evropanů uchvátily Eskymáky natolik, že nevěděli, kdy s nimi přestat. Nejnebezpečnější byly na kajaku
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Co se podávání jídla a stolování týče, to se také liší od evropských způsobů, stejně jako to, co Gróňané pojídali a popíjeli, jak jsme psali v našem článku Shnilé tulení hlavy, obsah sobích žaludků a syrové sádlo s chutí smetany na talíři Eskymáků. Dnes se podíváme, jaký měli Gróňané vztah k novým návykovým látky od evropských cestovatelů.
Reklama
V eskymáckých obydlích nejsou stoly a židle. Mísa s jídlem se tedy postaví doprostřed obydlí na podlahu a Eskymáci sedící okolo ní na palandách pojídají pokrm rukama, popisuje polární badatel, zoolog, vědec, diplomat a držitel Nobelovy ceny za mír Fridtjof Nansen (1861-1930) ve své knize ŽIVOT ESKYMÁKŮ, kterou napsal v roce 1891 a která byla do češtiny přeložena již v roce 1956. To je také důvod, proč autor knihy označuje Gronlanďany (nověji Gróňany) jako Eskymáky a nevidí v tom nic hanlivého, jak je toto označení chápáno dnes.
Na videu níže se můžete naučit vařit novodobou tzv. grónskou kávu:
Z množství druhů zboží, které s sebou Evropané přinesli do Grónska, si zdejší obyvatelé oblíbili nejvíce kávu, tabák, chléb a kořalku. Dneska se necháme polárníkem Nansenem zavést do eskymáckých tajů konzumace kávy a tabáku kolem roku na konci 19. století.
Káva
Eskymáci na západním pobřeží Grónska si oblíbili značně silnou kávu, ve velkých dávkách a velmi často. V této části ostrova se káva podle Nansena stala břemenem. Eskymáci vaří silnou kávu a najednou jí vypijí sotva méně než dva džbery. Nevadí jim pít kávu 4krát nebo 5krát denně – chutná tak dobře a mají po ní tak dobrou náladu. Jsou si však vědomi i škodlivých účinků kávy a proto ji mladí lovci nedostávají vůbec či jen velmi malé množství, aby se z nich stali dobří lovci.
Závratě, jimiž starší někdy trpívají a které je činí nejistými v kajacích, připisují Eskymáci částečně kávě. Tato zkušenost souhlasí s výsledky fyziologických pokusů: ty ukázaly, že některé jedovaté látky v kávě zachvacují právě tu část nervového systému, na níž je závislá schopnost udržovat rovnováhu, detailně popsal ve svém díle Nansen.
Pro zajímavost: na úvodní fotografii ke článku jsou inuitské ženy vyrábějící kajak právě pro polárníka a vědce Fridtjofa Nansena. Tady pijí kávu a přitom pokrývají kajak kůžemi. (Kresba perem a tuší asi rok 1889, zdroj: neznámý autor, Norská národní knihovna via Wikimedia Commons).
Tabák
Hned po kávě mají Eskymáci rádi tabák. Ten na západním pobřeží kouří a žvýkají. Na východě si tuze libují v šňupavém tabáku, na opačném břehu ženy také. Návštěvník může být někdy nepříjemně překvapen, když vidí mladou sympatickou krásku, jak si bere pořádnou dávku šňupavého tabáku, až vrchní ret i nosní dírky jsou plny hnědého prášku, popisuje Nansen.
Šňupavý tabák si připravují sami tak, že i ho z nemáčeného smotkového tabáku drtí na plochých kamenech. Smotkový tabák nakrájejí na malé kousky a suší ho nad lampou. Aby ho učinili těžším, míchají jej někdy s rozdrceným kamenem.
K uchování se používá větších nebo menších rohů. Na východním pobřeží má šňupavý tabák úlohu také při určitých ceremoniích. Eskymák nemá výraz pro pozdrav dobrý den nebo buďte vítán; namísto toho tedy podá vítanému hostu k použití svůj roh se šňupavým tabákem, a host odpoví tím, že na oplátku nabídne svůj. Když se loučí, ceremonie se opakuje.
Žvýkací tabák připravují západogrónští Eskymáci způsobem, pro nás poněkud překvapujícím, popsal Nansen. Vysoké dánské porcelánové dýmky se naplní do poloviny tabákem na kouření, na který se pak nalije voda. Potom se dýmka nacpe celá suchým tabákem. Pak se kouří, až oheň prohoří k mokrému tabáku a zhasne. Popel se vyklepe, načež neseškrabe co nejvíce močky z hlavice, troubele atd. a nalije se pak na zbytky ze dna hlavice. Ty jsou po předchozím kouření hodně šťavnaté a jsou pak hotovy ke žvýkání. Tato silná lahůdka je obzvláště oceňována při jízdách kajakem, popisuje do detailů polárník a vědec Nansen užívání nových návykových látek obyvateli největšího ostrova světa.
