Podala Ježíši šátek, aby si otřel tvář - Svatá Veronika

V Bibli není zmíněna

Svatá Veronika není v Bibli zmíněna, ale je nám známa z katolické tradice a z obvykle šestého zastavení křížové cesty, které nese název: „Veronika utírá Ježíšovu tvář“.

Legenda o šátku

Legenda říká, že když Ježíš Kristus kráčel na Kalvárii, z tváře mu kapal pot a krev, svatá Veronika, kolemjdoucí, byla pohnuta soucitem. Přistoupila k Ježíši a nabídla mu látku, pravděpodobně její závoj, kterou přijal a použil ji, aby si otřel tvář. Obraz jeho tváře byl následně otištěn na látku.

Žádné zprávy o jejím životě

Neexistují žádné legendy ani písemné zprávy, které by hovořily o Veronice a jejím životě před jejím aktem soucitu ani po něm. Nevíme, kdy se narodila ani kdy zemřela. Je doslova ztracena v historii. Tkanina však může existovat dodnes, je uložena v bezpečí baziliky svatého Petra v Římě.

Obraz Ježíše Krista

Tato konkrétní látka s podobiznou Kristovy tváře, i když je starobylá a těžko rozlišitelná, je považována za jednu z nejcennějších relikvií ve Vatikánu. Podle legendy je to původní relikvie, i když v průběhu věků bylo vytvořeno mnoho kopií a některé byly předány jako pravé.

Obliba ve středověku

Většina toho, co o Veronice a závoji víme, bylo zaznamenáno ve středověku. Poprvé byla legenda o Veronice a její roušce zmíněna papežem Janem VII. na počátku osmého století. Podle legendy Veronika odnesla relikvii ze Svaté země a použila ji k vyléčení císaře Tiberia z nějaké nemoci. Závoj a legenda kolem něj se staly velmi populární ve třináctém až patnáctém století, kdy byl závoj veřejně vystaven. Odpustky byly udělovány lidem, kteří před ní vykonávali pobožnosti.

Zhotovování kopií

Osud závoje byl zatemněn násilím v roce 1527 při vyplenění Říma (Sacco di Roma), při kterém mohl být zničen. V této době bylo vytvořeno mnoho kopií a není bohužel jasné, zda je závoj stále uchovávaný Vatikánem originál nebo reprodukce.

Ničení kopií

V roce 1616 papež Pavel V. zakázal zhotovování jakýchkoli kopií Veroničiny roušky s tváří Ježíše Krista, která se stala velmi populárním artiklem. V roce 1629 šel papež Urban VIII o krok dále a nařídil zničení všech kopií nebo aby stávající kopie byly doručeny do Vatikánu. Každý, kdo tento příkaz neuposlechne, měl být exkomunikován.

Šest kopií na světě

Veroničin závoj byl od té doby střežen před zraky veřejnosti a od té doby byl vystavován jen zřídka. Na světě je dnes známo šest kopií a jedna je uchovávána v bazilice sv. Petra, která je údajně tatáž ze středověku. Pokud je to pravda, pak je možné, že se jedná o původní relikvii. Žádná z těchto památek nebyla detailně vyfotografována ani nebyla podrobena forenznímu testování.

Vystavování relikvie

Relikvie je uložena v rámu oříznutém tak, aby odpovídal obrysu původního obrazu na látce. Vatikánská relikvie je vystavena, i když krátce, každý rok o 5. postní neděli. Podle těch, kteří relikvii viděli zblízka, je zde minimum detailů.

Světice a patronka

Pokud jde o svatou Veroniku, ta je poctěna svátkem 12. července. Její obrazy zobrazují ženu držící látku, na níž je otištěna Kristova tvář. V římském katolicismu, anglikánství, luteránství a některých dalších křesťanských tradicích je uctívána na šestém zastavení meditační křížové cesty. Je patronkou pracovníků prádelny a fotografů.

Původ jména

Jméno Veronika je latinizovaná verze řeckého jména Bereniké (Berenika). Berenika je ženské křestní jméno starořeckého původu. Je odvozeno ze starořeckého, respektive makedonského, jména Bereniké. Význam tohoto jména je „ta, která přináší vítězství“.

Pravá Kristova tvář

Otištěná tvář Ježíše Krista na Veroničině rouše se označuje pojmem Veraikon. Pojem Veraikon pochází z latinsko-řeckého slova vera eikón, což znamená pravý obraz (Kristův). Zobrazení sv. Veroniky s rouškou se později stalo nedílnou součástí křesťanské ikonografie.