Zhýralý život, drogy a nevhodné milostné vztahy. Nejen toto charakterizovalo Charlese Baudelaira
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Přesto, že je Charles Baudelaire nyní považován za jednoho z největších básníků, většinu svého života strávil v chudobě. Osudným se mu staly ženy, alkohol a drogy.
Reklama
Charles Pierre Baudelaire se narodil 9. dubna 1821 a byl nejen jedním z největších francouzských básníků 19. století, ale také oblíbeným předchůdcem francouzského symbolistického hnutí. Básník, který se nejvíce proslavil lyrickou poezií Les Fleurs du mal (Květy zla), byl také záviděníhodným esejistou, uměleckým kritikem a průkopníkem překladatelské tvorby ve Francii. Přinášíme vám několik zajímavostí o muži, jehož osobní život byl více než zajímavý.
Jeho život nebyly jen básně
Než se začal věnovat literatuře, vydal se Baudelaire studovat práva na pařížském lyceu Louis-le-Grand. Studium ukončil v roce 1839. Rozhodl se však, že se právu věnovat nebude, a místo toho se vydal na literární dráhu. Psal do novin, tvořil vlastní básně a také překládal Edgara Allana Poea. Kromě literárních příspěvků se Baudelaire účastnil také Francouzské revoluce v roce 1848, která vedla ke svržení konstituční monarchie, a psal do revolučních novin.
Baudelaire byl také blízkým přítelem francouzského malíře 19. století Edouarda Maneta, který Baudelairovu podobiznu umístil na svůj slavný obraz "Hudba v Tuileriích". Stejně jako Baudelaire i Manet věřil v zobrazování proměn doby a moderního života. Baudelaire obrazy nejen obdivoval, ale sám i maloval.
Měl zajímavý vztah se ženami
Charles Baudelaire měl zajímavý nejen profesní, ale i osobní život. Velice jej ovlivnil nový sňatek jeho matky v roce 1827. Baudelaira to hluboce zasáhlo, protože už nebyl jediným středem jejího zájmu. Během studií na právech velmi často navštěvoval prostitutky, kde se také pravděpodobně nakazil kapavkou a syfilidou.
V naději, že skoncují s Charlesovými rozpustilými zvyky, byl Baudelaire v roce 1841 poslán na cestu do Kalkaty v Indii. Tato cesta měla silný dopad na jeho umělecký pohled. Vrátil se do hospod, kde začal skládat básně pro sbírku Květy zla. Měl také milenku jménem Jeanne Duvalová. Ačkoli ji Baudelairova matka neměla ráda a odmítala ji, jeho přátelství s Duvalovou zůstalo nepřerušeno až do jeho smrti.
Život v dluzích
Když bylo Baudelairovi 21 let, získal slušné dědictví, ale během několika let ho z velké části promrhal. Ve svém uměleckém okolí byl znám jako povaleč a hýřil. Na počátku 50. let 19. století trpěl Baudelaire špatným zdravím a potýkal se s tíživými dluhy a nedokončenými literárními díly. Aby unikl věřitelům, měnil podnájmy. Přestože v této době nedokázal dokončit většinu svých děl, podařilo se mu dokončit překlad povídek Edgara Allana Poea.
V době, kdy mu bylo 38 let, se na jeho zdraví podepsala dlouhodobá nemoc, stres a chudoba a on značně zestárl. Později jeho matka souhlasila, aby u ní nějaký čas pobýval v Honfleuru. Během této doby měl klid a stal se ve své tvorbě poměrně produktivním. Jeho báseň "Le Voyage" dává tušit, jak se v této době snažil. V roce 1861, kdy zkrachoval jeho nakladatel Poulet Malassis, se do Baudelairova života vrátila chudoba. V roce 1864 musel odjet do Paříže v naději, že prodá práva na svá díla a vydělá si přednáškami.
Baudelairova smrt
Baudelaire později odjel do Bruselu, kde začal kouřit opium a pokračoval v nadměrném pití. V roce 1866 utrpěl Baudelaire těžkou mrtvici, po níž ochrnul. Po více než roce trpěl afázií a přijal poslední pomazání katolické církve. Baudelaire naposledy vydechl 31. srpna 1867 a byl pohřben v pařížském Cimetière du Montparnasse.
Byl doceněn až po smrti
Baudelaire měl značný vliv na směřování moderní anglické a francouzské literatury. Po jeho smrti mu vzdali hold významní francouzští spisovatelé, například Arthur Rimbaud ho v dopise oslavil jako "krále básníků, pravého Boha". Na jeho památku vydal Stéphane Mallarmé v roce 1895 sonet "Le Tombeau de Charles Baudelaire". Marcel Proust v eseji publikované v roce 1922 označil Baudelaira spolu s Alfredem de Vignym za "největšího básníka devatenáctého století". Slavný básník T. S. Eliot jej v roce 1930 ocenil jako "velkého génia" a prohlásil, že Baudelaire je za své dílo nedoceněn.
